Zahalování žen je méně známou českou předvánoční tradicí

Islamofobové, krajně pravicoví radikálové a vůbec příznivci rasismu a čechokoslovakismu považují zahalování žen za cizí jev nemající s českou kulturou pranic společného, přitom vůbec netuší, co je a není domácí tradicí. V novinách se o méně známých zvyklostech nepíše, neofašističtí šašci hrající si na vůdce nové republiky raději o historických faktech pomlčí……tak proč by se měl nevzdělaný kumpán a sluha nenávisti jakkoli rozptylovat.

Přitom prosinec býval protkaný nejrůznějšími zvyklostmi a tradicemi,. na které bychom neměli zapomínat. V předvečer svaté Barbory chodívaly po vsi “Barborky” Skupina žen zahalených do bílé obcházela stavení. V rukou měla košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým obdarovávala děti navštívených domácností. Nechybělo zahalení vlasů i tváře. Vyčesané vlasy zakrývající obličej, nebo bílá látka zahalující hlavu až ke krku byla nezbytnou součástí vesnického rituálu. Někdy byly oči zahalené látkou, jindy vystupovaly skrze otvory z běloby čtvrtého prosince……..

Ashampoo_Snap_2015.12.22_12h28m39s_006_
skupinka “Barborek”

Zahalená žena se v lidovém pojetí stávala nezbytnou součástí křesťanských obřadů, jež neměly s islámem pranic společného. Ve své podstatě nešlo o nic jiného, než o ženy oblečené do burky připomínajících oděvů. Podle lidového vyprávění posílal “Barborky‘” na zem svatý Petr po zlatém provaze. Předtím, než ženštiny obdarovaly postrašené děti, poklepaly na jejich hlavičky palicí, nebo dřevěným pometlem. To proto, aby si pamatovalo, co se stane, pokud nebude hodné a neuposlechne příkazu rodičů. Obchůzka “Barborek” je stará několik století a ještě v 19. století patřila například na Písecku a Milevsku k naprostým samozřejmostem. S první světovou válkou přestala být hojně používanou, ale přesto tu a tam se díky folklorním spolkům občas objeví i v současnosti.

Velmi podobná je lidová tvořivost v předvečer svaté Lucie, kdy “Lucky” 12. prosince, taktéž oděné do bílé, chodívaly po domácnostech a dětem, jež se uměly pomodlit, nebo se postily, dávaly sladkosti, zatímco těm méně šikovným a nepostícím se hrozily dřevěným nožem rozpáráním břicha nebo zbitím dřevěným koštětem.

Ashampoo_Snap_2015.12.22_13h06m06s_002_
“Lucky” před žáky první třídy ; Zdroj: Folklorní sdružení České republiky

Oba dva zvyky, “Barborky” i “Lucky”, jsou doposud díky folklorním spolkům živou součástí lidové tvořivosti na některých místech republiky. S “Barborkami” se můžeme setkat například v jihočeských Borovanech a s “Luckami” v jihočeském Kovářově, kde se studentky převlékly a chodily po městečku i škole podle starých tradic.

Je zajímavé, že zahalená žena v hidžábu vyvolá v islamofobech a extrémistech záchvat vzteku, zatímco stejně zahalené ženy, a to dokonce i nezletilé dívky, tak ostrou reakci nevyvolají. Bude to možná tím, že extrémistům nejde o zahalování žen, ale o perzekuci jiného náboženství, kterého se díky neznalosti a demagogii obávají. Zahalená žena má v české historii své místo. Pomineme-li šlechtičny se závojem, nebo zbožné jeptišky, přichází na mysl ženy, jež své vlasy, například při polních pracích, ale také při procházkách po ulicích, zakrývaly šátkem. Po staletí nedílnou součástí některých křesťanských obřadů a svátků bývalo také zahalování žen i nedospělých čtrnáctiletých dívek, které s metlou nebo palicí v ruce dohlížely na zbožnost a nehamižnost malých dětí.

Požadováním zákazu zahalování žen šlapeme především po účtě k našim předkům i vlastní lidové tradici, jež se v různých koutech vlasti po staletí utvářela.