Dělení uprchlíků na muslimy a křesťany dává příležitost náboženským fanatikům

Dělení uprchlíků na muslimy a křesťany je hloupé. Nejenže odporuje odkazu Krista i povaze křes|ťanství jako takového, ale zároveň poskytuje prostor k náboženskému fanatismu, kdy vyslanci nevládních organizací kromě výběrového řízení na život nenabízejí nic nic jiného, než tlustou Bibli. 

Boží slovo zajisté potěší a nabídne věřícím své jistoty, ale obyvatelé ohrožených oblastí potřebují mnohem víc, než jen staletími ověřené věty, jež nenaplní žaludky hladovějících dětí a neposkytnou dostatek úkrytu před drsnou realitou místních náboženských fanatiků a života na ulici. Křesťané obývající oblasti Blízkého východu údajně chtějí do náruče přicházejících na křesťany se specializujících organizací. Jenže nezávislé informace z nejrůznějších zahraničních dokumentů naznačují naprosto něco jiného.

V dokumentu České televize je vidět typický přístup lidí vybírajících křesťany k přesunu do bezpečí. Muž v angličtině pronášející modlitbu je doprovázen arabským překladem, aby jednotlivým slovům rozuměli místní křesťané, v jejichž domovech se modlitby slouží. Na náhodného diváka taková scéna působí prazvláštně. Vyhrocená situace je svědkem vyhrocených druhů chování, mezi které patří preference uchovat ideologii před osobními potřebami lidí. V Erbílu je mnoho uprchlických táborů obývaných stovkami lidí. Společnost je umělohmotně rozdělena a mezinárodní pomoc této rozdělenosti napomáhá. Do táborů přichází nejrůznější kazatelé, jež nepřinášejí vůbec nic, než další dávku demagogie i vlastního prospěchu.

Někteří dobrovolníci do oblasti přicházejí hlavně s velkou náloží Biblí. Druhou komoditu pomoci představuje oblečení, jídlo a léky………dostaneš Bibli a k tomu malý balíček jídla doplněný o kousky oblečení. Přicházející křesťané z Evropy mají své představy, s nimiž hodlají zachránit jen ty se správným náboženstvím. Nedej bože, kdyby se do směsi pomoci dostali muslimové…….Kristus by se hněval a spolu s ním by k újmě přišli donátoři, jež vynakládají nemalé peníze na dodávku velkých krabic náboženské literatury. Situace v Iráku doslova láká nejrůznější “amatérské spasitele, mesiáše”, jež nabízejí dotace na nakoupení koček i rozdávání svatých textů v uprchlických táborech před skutečnou pomocí, již potřebují lidé nejvíce. Někteří pomocníci adresující svou činnost pouze na křesťany jsou názoru, že Bible je mnohem více důležitější, než mléko nebo střecha nad hlavou.

Zachránit například irácké křesťany před živořením v uprchlickém táboře a možná i před genocidou je cílem například českého Nadačního fondu Generace 21. Dobrovolníci usilují o převoz 153 křesťanských běženců do prostředí Česka. V roce 2015 se kolem Jana Talafanta vytvořila skupina lidí, kteří se rozhodli ze 130 000 křesťanů z nejrůznějších denominací z iráckého Erbílu vybrat jen malou hrstku vyvolených. Listina se jmény připomíná Schindlerův seznam……..kdo z lidí bude mít naději na život? Seznam vhodných adeptů vytvářel Jan Dezort, který za tím účelem do Iráku zavítal.

Samotný Jan Talafant o wahhábistických násilnících hovoří jako o islámských bojovnících…….to také o něčem vypovídá…….. Je správné, aby vysoce postavená osobnost nevládní organizace hovořila o vrazích jako o islámských bojovnících? Generace 21 je spojená s jedním knězem přímo v Erbílu a skrze něj je ochotna pomoc poskytovat. Je potřeba pomáhat, dokud je čas……..ale je třeba, aby pomoc byla poskytována v rozporu s učením, o kterém kázal Kristus před více jak dvěma tisícovkami let? Jedním z důvodů nárokovat si právo na azyl jsou bezpochyby důvody pronásledování kvůli náboženskému přesvědčení a pomoci takovým lidem vybraným jen na základě “správné” víry je právně nezávadné, ale je takový postoj nezávadný také z hlediska morálky a odkazu, který křesťanství v sobě ukrývá?

Několik týdnů předtím Nepál postihla vlna zdrcujících zemětřesení. Země byla doslova srovnána se zemí. Křesťanské organizace zejména v USA organizovaly humanitární pomoc místním křesťanským komunitám a vyzývaly veřejnost k dárcovské podpoře. Vybraná pomoc by se v takovém případě dostala jen hrstce, 1,3 % obyvatel horského Nepálu, protože ti ostatní nevyznávají pravou víru. Zcela jistě nešlo o smrt z rukou fanatiků……nicméně, z pohledu morálky se jednalo o naprosto stejnou záležitost. Nejde o počet obdarovaných, ale jak je pomoc posyktována a na základě jakého klíče je nabízena.

Velmi těžká situace v Iráku je v uprchlických táborech dobrou příležitostí ke získávání nových oveček. Jehovisté s dalšími si přijdou na své. Vedou kázání, nabízejí pomoc s podporou, kvůli které by se měl každý obyvatel uprchlického tábora stát abnormálním věřícím v Krista na kříži. Víra se díky velmi složité situace stává lístkem k potenciální pomoci, protože na základě náboženského přesvědčení je vybraným lidem poskytovaná pomoc. Není idea “přijmi víru a budeš mít šanci na pomoc a záchranu” opět v rozporu s křesťanstvím? Vydírání člověka vírou nemá s náboženstvím nic společného. Přesto se právě toto jednání stává v uprchlických táborech v Iráku denní praxí.

Rozdělování lidí je sobecké, bezohledné a dává příležitost nestandartním chováním i vydíráním nejrůznějšího druhu. Bližší pohled na aktivity některých misionářů  ukazuje pohled na nezdravý svět fanatismu, který je naprosto shodný s fanatismem wahhábistů, jež k přechodu na wahhábovský styl víry nabízejí také bonusové balíčky nejrůznějších odměn……….