Dmytro Jaroš rezignoval na post předsedy Pravého sektoru

Vůdce Pravého sektoru Dmytro Jaroš na svou funkci na začátku listopadu 2015 rezignoval. Vrcholný banderovec používající násilí jako hlavní nástroj své politické moci odhaluje v rezignačním prohlášení cit pro extrémismus. Poslanec, jež se ke svému mandátu dostal skrze ohnivé ulice, uřezané hlavy policistů i tzv titušek nezapománá na nenávist ani na vteřinu. 

Po přijetí únorových dohod z Minsku Dmytro Jaroš přilévá olej do ohně a bez obtíží nabádá k ignorování dohodnutých podmínek. Extrémisté neofašistických luhů a hájů nechtějí přijít o hlavní slovo ve společnosti, a tak vystrkují růžky. Pokud nebude po jejich, tak do Kyjeva napochodují prapory a udělají nový majdan. Dmytro v uniformě dává najevo, jak moc vzdálená a cizí je nová ukrajinská politika evropským hodnotám. Vrazi z národního povstání nebyli potrestáni, zatímco si v protiteroristických bojůvkách hrají na ochranitele svobody a demokracie.

V jednom takovém dobrovolnickém sboru Dmytro Jaroš přišel k ůrazu. Dělostřelecká raketa zasáhla jeho vůz a šéf místních raubířů musel podstoupit operaci ruky. Z vrcholného představitele krajně pravicových hrdlořezů se v ten okamžik v očích některých lidí vytvořila ikona nesmírné statečnosti, kvůli které představitelé ukrajinské diaspory v Česku zamířili rovnou do nemocničního pokoje Jaroše. Jako kdyby imigranti z Prahy dávali najevo svou poddanost novodobé ikoně zla, kvůli které a hlavně pro kterou také pod Řípem organizovali “humanitární” sbírky.

Někteří členové Pravého sektoru byli stejně jako Dmytro Jaroš nešťastní z nové ukrajinské vlády. Jakékoli řeči o příměří narušovaly příležitosti Pravého sektoru. Válka dovolila “užitečným idiotům” infiltraci do vojenských i politických struktur a je to především válka, jež následně dovoluje zástupcům radikálních spolků bohatnout a růst na národním neštěstí. Pravý sektor díky nezávislosti na Kyjevu vytvořil sám ze sebe kult potřebnosti, bez něhož by situace v zemi, zvláště na Východě, byla mnohonásobně těžší. Zločinci v uniformě ukrývali za válkou své zločiny, zneužívání civilistů i nezákonné obchodování se zbraněmi, jež od ukrajinského ministerstva a spojenců dostávali.

Pravý sektor věřil a doposud věří v rasově čistou revoluci, ve které budou “rasově podměreční” tolerováni, pokud poslouží k zájmům Pravého sektoru. Dmytro Jaroš, tak jako řada dalších radikálů, představuje pro Ukrajinu hrozbu ústavního pořádku. Prostředník mezi státem a extrémisty se v příhodný okamžik vcítí do role bojovníka, pokud je to třeba. Jaroš nediskutuje, nýbrž přikazuje a pokud příkazy teatrální povahy nejsou naplněny, přichází čas na vyhrůžky nejrůznějšího kalibru.

S pokračujícími boji na Východě, stále rostoucí dezercí mezi vlastními řadami v průběhu několika měsíců uvnitř Pravého sektoru sílí hlasy nevole. Dmytro Jaroš je dotazován a Dmytro Jaroš není schopen a možná i ochoten na dotazy přesvědčivě odpovídat. Radikálové nevidí žádná pozitiva. Dokonce i zahraničí požaduje po Ukrajině “utáhnutí opratí” Pravému sektoru. Zařazení praporů do policie a armády není dostatečné a ještě pořád existuje mnoho “autonomně” působících bojůvkářů, jež Kyjevu a jeho pravomoci nenáleží. Ve skutečnosti si jednotky oficiálně zařazené do bezpečnostních struktur Ukrajiny čas od času dělají co chtějí. Neexistuje reálná síla, která by ozbrojence donutila k poslušnosti.

Odchodem z vedení Pravého sektroru Dmytro Jaroš přestává být prostředníkem mezi státem a Pravým sektorem. Jaroš kryl zločinné chování některých členů Pravého sektoru. Válečných zločinů se dopouštěli a stále ještě na Východě dopouštějí velitelé jednotlivých praporů. Bude tato praxe zachována i po odchodu Jaroše? Důležité je, jak se v tento okamžik zachová samotná Ukrajina………ve vzduchu visí pro Kyjev dvousečná “zbraň”.

Ukrajina může doručit Pravému sektoru ultimátum s požadavky o zapojení se do armády nebo policie, a pokud tak Pravý sektor neučiní, bude následně rozdrcen jako ilegální ozbrojená skupina……

Je takové řešení reálné a měl by stát aspirující do Evropské unie začleňovat radikály s neofašistickými a neonacistickými tendencemi do ozbrojených složek státu? ……..zcela určitě nikoli, ale co se současnými ozbrojenci? Takové ultimátum by mohlo pro Ukrajinu působit sebedestruktivně. Pokud se z části Pravého sektoru stanou ilegálové, proti kterým teoreticky půjde státní moc, poté to může vést ke vzpouře proti autoritám i hrátkám na novodobý majdan. Kyjev může manipulovat s Pravým sektorem do té doby, než si to samotný Pravý sektor nechá líbit. Stát není zdaleka v pozici těch, co by mohli radikálům rozkazovat a nutit je k jednosměrnému jednání. Vláda může čekat na osudovou chybu Pravého sektoru, aby jej mohla posléze zakázat. Případně za pomoci tajných služeb může takovou chybu vyvolat……

Každopádně, jakékoli další kroky vůči Pravému sektoru by měly být dvojnásobně promyšlené, peotože ekonomická situace společně se situaci společenskou nenahrává příliš do vládních not. Krokem vedle i po odchodu Dmytro Jaroše může celá Ukrajina upadnout do dalších ozbrojených šarvátek i na západě země.