Nesmíme zapomenout na oběti holocaustu Romů

2. srpna 1944 bylo na 3 000 romských žen, dětí a starých lidí povražděno nacisty v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. Romové byli mezi stovkami tisíc obětí, protože neodpovídali rasovým měřítkům tehdejšího režimu. Lebka, barva kůže, styl života společně s předsudky a vírou v rasovou nadřazenost předurčovalo Romy ke smrtonosné zkáze. 

Nacismus, se stejně jako předchozí fašismus, podepsal na osudech předsudečně vnímaných lidí té doby. Semlel všechny nenáviděné dohromady, aby následně na konci války na mnohé z obětí svět znovu zapomněl. Zvítězil po staletí zakořeněný rasismus, cit pro méněcennost, kdy není příznačné připomínat si všechny oběti nacistické represe, protože by mohlo dojít k vedlejšímu efektu, ve kterém by došlo k odhalení lvího podílu například československého režimu na holocaustu Romů. Je nanejvýš správné, že 2. srpen je dnem, kdy si celý svět společně s Evropskou unii připomíná tragický osud tisíců. Mělo tomu být už od prvních dnů poválečného dění.

Není menších a větších obětí nacistické represe. Jsou pouze oběti nacistické represe, na které bychom měli s úctou a neskonalou pokorou vzpomínat. Nezáleží na tom, zda se jednalo o Židy, homosexuály, komunisty, antinacisty, zdravotně postižené, Romy, či kohokoli dalšího. Dny přípomínání si holocaustu v sobě obsahují pokaždé kousek hořkosti, protože existují stále skupiny obyvatel, na které se z nějakého důvodu zapomíná. Jsou mezi nimi například zdravotně postižení, kteří jako první umírali pod rukama nacistů a na kterých zlořádný systém zkoušel praktiky masového vraždění lidí.

Už dávno předválečný režim měl velké potíže s národnostním porozuměním. Romové, tehdy označovaní jako cikáni, měli zakázaný přístup do vyčleněných veřejných prostor a bylo s nimi zacházeno jako s druhořadými bytostmi, s nimiž se musí za pomoci represí demokratický Masarykův režim vypořádat. Proti “cikánům” využíval až do roku 1927 mladý stát legislativy rakousko-uherského mocnářství. Týkal se vyhošťování „cikánů“ s cizí státní příslušností, vymezoval trestání kočovných “cikánů”. Zákon upravoval vydávání dokladů pro domácí “cikány”. Oficiálně byla uznána tzv. cikánská národnost, ale chování a přístup státní moci k “cikánům” byl vysoce segregační. Druhorepubliková snaha vytvářet seznamy “cikánů” byla jedním z hlavních zdrojů budoucího masového vyvražďování Romů v koncentračních táborech.

I proto má dnešek tak trochu hořký nádech, protože rasismus, nacionální šovinismus dodnes žije v současné společnosti, i když legislativa se stala mnohem přívětivější. Připomínáme si smutné období, zatímco zapomínáme na neochotu minulých vzpomenout si na skonané. Připomínáme si Osvětim-Birkenau a zároveň odmítáme vnímat koncentrační tábor v Letech u Písku jako české Dachau, kde bylo československými četníky povražděno na mnohem víc lidí, než ukazují data státních archivů. Připomínáme si vraždy tisíců, zatímco zpovzdálí na parlamentní půdě cupitají lidé zesměšňující osudy utýraných z Let u Písku.

Děs z minula je stále v nejrůznějších verzích přítomen. A proto bychom nikdy neměli zapomenout na oběti holocaustu Romů, ať už se jedná o Osvětim-Birkenau, Dachau, české Lety u Písku, nebo jakýkoli koncentrační tábor. Je třeba si připomínat, co může způsobit rasová nenávist. Je třeba mít před očima zlověstnou nahotu nacismu, proto jedině tak jsme ochotni s předstihem vnímat hrozby současnosti. Historie se nesmí opakovat a proto je třeba odmítat rétoriku Tomia Okamury, Adama B. Bartoše, Martina Konvičky, Vandase, Petřivalského, nacionálních bolševiků, sionistů a dalších milovníků nejrůznějších zhoubných ideologií a režimů.

Romové jsou součástí evropské i české kultury. V mnoha zemích Unie jsou stále oběťmi diskriminace, pokusů o sociální vyloučení a odstrkávání na druhou kolej. I proto je důležité rozhodnutí Evropské komise z 15. dubna 2015 vytvořit Den památky obětí holocaustu Romů. Úcta k mrtvým a utýraným je prvním krokem ke změnám. Je třeba pochopit, že všichni žijeme na jedné lodi a všichni máme práva na lidská práva bez ohledu na nacionální potřeby jednotlivých členských států Evropské unie. Česko by mělo konečně skoncovat s diskriminací Romů na pracovním trhu. Mělo by okamžitě přestat s diskriminací dětí umísťováním do speciálních škol. Česko by konečně mělo přestat se zřizováním ghett. Bohužel, chystaná legislativa sociálního bydlení naznačuje, že v ghettoizaci společnosti se bude vesele pokračovat dál.

Tolerance a respekt musí být základem budoucnosti. I proto nesmíme dovolit opakování dějin.