Problémové není náboženství, ale lidé podle toho, jak k němu přistupují

Někteří lidé se snaží vymezit dvěma extrémům. Nechtějí stát na straně Okamury, Brichty, Konvičky, zatímco bez obtíží zabředají do dalších extrémů,  kdy svou pravdu opírají o obecně zažitá klišé: “nesouhlasím s Konvičkou, ale islám není bezproblémový“. 

Ve větách i slovech se objevují vsuvky o “problémovém islámu”, protože hovořit o bezproblémovosti náboženství je některými řečníky považováno za další část extrémismu. Jenže co je to onen bezproblémový islám………může být stejně závadné hovořit o bezproblémovém křesťanství, buddhismu, judaismu?

Z čeho vychází přesvědčení, že hovořit o bezproblémovém islámu je další součástí extrémních názorů?

Lidé se mnohdy za použití krytické vsuvky na náboženství, rétorického přijetí údajně problémového islámu snaží dokázat, že nejsou tak zapálenými lidskoprávními aktivisty s klapkami na očích, a tudíž všechno následující v řádcích je správné. Částečné přistoupení na to, že veřejnost má pravdu, když hovoří o problémovém islámu je špatnou rétorickou pomůckou. Popírat mýtus za pomoci jiných mýtů je morálně nepřípustné a velmi nebezpečné.

Často taková praxe vychází z obecných předsudků i přijetí obecného klišé, že to, co provádějí stoupenci wahhábismu je typickou součástí “problémového chování” islámu.  Činy šílenců, činy extrémistů, skutky jednotlivců jsou dávány do vínku náboženství, na které se má díky pochybení některých věřících pohlížet jako na problémový islám. Řečník, “facebookový myslitel” v takovém případě vychází z toho, co je na veřejnosti nejvíce vidět. Jenže to, co je ke shlédnutí ve večerních relacích, to nemusí být nutně součástí daného náboženství. Jedná se pouze o ideologickou propagaci, které mnozí propapadají. Atentátníci na náměstích, vrazi tzv Islámského státu, wahhábisté s účelovým čtením Koránu nejsou základní součástí islámu….tedy toho, co Mohamed hlásal a v co věřil.

Říkat: “lidé, co věří v bezproblémovost islámu a co prohlašují, že je islám bezproblémový, jsou další částí nepřijatelného extrémismu” je účelové, hloupé a silně manipulativní, protože to na první dobrou svádí pohled na teroristické činy, jež s náboženstvím nemají nic společného. Je to jako kdyby jedinci prohlašující tyto své pravdy jedním slovem říkali: “oni ti islamofobové mají pravdu, něco na tom islámu špatného je“.

Teoretická problémovost nebo neproblémovost náboženství nevychází z činů radikálů. Náboženství vznikala mnoha staletími, kdy byl pohled na společnost naprosto odlišný. Hodnota lidských práv znamenala něco jiného, než dnes. Lidé měli jiné návyky i odlišný způsob života oproti současné, velmi hektické době. Náboženská dogmata říkala jak z pohledu tehdejších časů jak mají lidé žít a co mají dělat……to, co bylo běžné před staletími, to není běžné dnes. Zastaralá klišé se nacházejí v křesťanství, islámu, judaismu, buddhismu i dalších náboženstvích.

Z obecného lidskoprávního hlediska mohou být náboženství problémová, protože se mohou stavět vůči základním lidským právům, jež jsou dnes naprosto běžná.

Ale……..i takový pohled na náboženství je čistě účelové tvrzení, protože všechna náboženství mají hlubší poslání i hlubší filosofii a například křesťan nebo člověk ovlivněný křesťanskou kulturou nemůže odhalit všechny taje islámu, stejně jako muslim nemůže odhalit všechny taje křesťanství. Faktem zůstává, že značnou část lidských práv obsahoval islám dávno předtím, než je obsahovalo křesťanství.

Problémové není náboženství, ale lidé podle toho, jak k němu přistupují. Na to bychom neměli v žádném případě zapomínat.