Rozkrýt WhiteMedia i Nacionální hackery se policii nejspíš nepodaří

Zatímco si White Media lebedí za oceánem a ukrývají se za tamější svobodou slova, její spolupracovníci, známí taktéž jako nacionální hackeři, plánují další útoky na sociálních sítích, mailech a dalších místech virtuálního světa. Nedostatečné pokrytí kybernetické kriminality v Česku nahrává neonacistickým radikálům do karet. Protiextrémistické oddělení Policie ČR nemá dostatečné kapacity a dokonce jí schází dlouhodobé kontakty na potřebnou sortu “uživatelů”, jež se pod falešnými účty na internetu nachází.

Česko zaostává a vysokoškolsky vzdělaní odborníci ve světě nul a jedniček si to velmi dobře uvědomují. Je smutné, že policie začíná své prošetřovací aktivity vůči neonacistům – hackerům teprve v okamžíku útoku na předsedu vlády. Jako kdyby aktivisté, odpůrci rasismu a demokraté nepotřebovali ochranu státu před krajně pravicovými radikály. Celé šetření specializovaných útvarů policie stejně neskončí jinak, než s tichým konstatováním, že nejde nic dalšího podniknout, protože muži se ženami zákona jsou prozatím na milovníky svastiky krátcí.

Celé umění ve sledování extrémistické scény spočívá v navázání důvěryhodných vztahů na obou stranách, kdy sledující shromažďuje informace o sledovaném, zatímco sledovaný si neuvědomuje, že se jedná o potenciální hrozbu, jež by mohla ukončit další působení extrémistické skupiny. Takový postup vyžaduje určité znalosti, zkušenosti z praxe a značnou dávku trpělivosti. Týden za týdnem se zjišťují fakta, informace. Proniká se hlouběji a objevují se nové návaznosti s dalšími případnými podpůrnými projekty a procesy, jež radikálové k internetovým útokům používají.

Protiextrémistická oddělení policie většinou takové dovednosti postrádají. Na první dobrou je poznat, že se jedná o “fízla”…….chování slona z porcelánu je u PČR a BIS pověstné. Dokonce pokulhává spolupráce Policie ČR i BISky s organizacemi, či jedinci, jež se monitoringem krajně extrémistickén scény zabývají. Často dochází bezpečnostními orgány k ignorování nabízených informací o chování sledovaného subjektu. Není proto divu, když následně dojde k oslabení bezpečnosti státu, jaký představuje útok na internetové identity například předsedy vlády.

Ashampoo_Snap_2016.01.08_12h19m51s_001_
Igor Mižák – zakladatel White Médií. Na fotce s hákovým křížem je to muž postávajíci vpravo se skříženáma rukama.

Je veřejným tajemstvím, že za White Médii stojí slovenský extrémista igor Mižák, který se od roku 2003 vyhýbá slovenské spravedlnosti. Raději před převzetím zodpovědnosti za své činy související s propagací neonacismu nejdříve uprchl do irského Dublinu, aby následně na nejrůznějších utajovaných místech sbíral informace o tom, jak se chystaná soudní pře na Slovensku vyvíjí. Mižák byl shledán vinným za to, že z Košic směrem na Prešov vezl 9 bavlněných triček s nacistickými symboly, jež jsou jak na Slovensku a také v Česku zakázané.

Mižákovi na útěku nic nechybělo. Dokonce v Irsku začal se studiem vysoké školy zaměřené na mezinárodní obchod. Dublin Business School přišla pod vedením profesora Michaela Kieltyho vhod. Tentokrát mužík ze Slovenska neopovrhoval cizími kulturami, protože mu přišly vhod. V tom je vidět další populistické a čistě účelové vnímání světa extrémisty. Přijmou i to, co odmítají, pokud je to výhodné. Během studií ekonomiky se začal Mižák vzdělávat samostudiem v programování, aby následně 21. února 2010 v Kalifornii na DreamHost Webhostingu zřídil pověstný prostor pro nechvalně známá White Média. Koncept celého projektu byl jednoduchý. Vytvořit v zámoří web, na němž budou moci lidé zveřejňovat cokoli beze strachu z pronásledování justicí, nebo policií svého rodného státu.

Ashampoo_Snap_2016.01.08_12h24m03s_002_

V teoretické rovině na něj může psát téměř kdokoli a dokonce i samotný Mižák podle indicií ze správcovství White Médií po nějaké době odešel. Je vysoce pravděpodobné, že již v době správcování White Médií Mižákem, a dokonce v okamžiku založení problematické webové stránky, nebyl extrémista ze Slovenska sám. Nejspíš měl kolem sebe minimálně jednoho “kolegu”. Podle nejnovějších informací Igor Mižák žije v současnosti v australské Sydney. Ještě před třemi lety byl aktivním na Twitteru.……no, popravdě tam napsal tři příspěvky neextrémistické povahy, takže to s aktivitou nijak nepřeháněl. O Mižákovi se říká, že je členem mezinárodní neonacistické organizace, ovšem hmatatelné důkazy neexistují. Fotky s hákovým křížem za zády naznačují, že neonacistická ideologie by zakladateli rasistického webu nemusela být cizí.

Součástí Whitemédií jsou takzvaní “Nacionální hackeři”. V tomto případě není tak jednoduché zjistit identitu internetových útočníů. Nicméně, díky pozorování je možné předpokládat, kdo mezi Nacionální hackery patří. Podle všeho se nejedná o nějaký velký stále spolupracující tým. Jedná se maximálně o deset lidí se znalostmi ze světa počítačů. Část útočníků má blízko k neonacistickémzu Národnímu odporu i Generaci identity, odkud nitky vedou dále do extrémistické scény.

Ashampoo_Snap_2016.01.08_12h43m15s_003_

Z velké části se jedná o programátory, ajťáky zaměstnané ve společnostech zabývajících se správou emailových schránek, antivirové ochrany a některé nitky naznačují cestičky do Avastu, případně Seznamu. Zde hackeři přes den pracují, zatímco si “krátí” chvilky shromažďováním informací o cíli útoku, plánováním útoků a jejich prováděním. Internetové útoky S každým kliknutím na White Médiích hackeři zaznamenávají IP adresu návštěvníka, aby ji posléze “prověřili”. Na Facebooku si vytvoří falešné účty, aby se mohli ke svému cíli přiblížit. Útočníci sledují internetové chování svého cíle útoku. Zjišťují co má rád, koho má v přátelích, jaké má zájmy a návyky……pod falešnou identitou svou oběť kontaktují, aby si zaručili co největší pole působnosti.

Nacionální hackeři si přivydělávají hackingem. Pracují na principu poptávky a nabídky. Někdo si u nich objedná shození facebookového účtu, útok na mailovou schránku a vyzrazení znění jednotlivých emailů………to se děje téměř vždy skrze zprostředkovatele, aby vypátrání zadavatele nebylo jednoduché. Podle indicií se zakázky na hacking dostávají Nacionálním hackerům také skrze spřátelené kontaky v nejrůznějších extrémistických spolcích. Zadavatel si popovídá se spřáteleným kontaktem v islamofobním subjektu, který následně objednávku předá lidem v okolí Nacionálních hackerů.

Dopátrat se lidí zodpovědných za útok napřílad na premiérův mail a twitterový účet je bez znalosti a kontaktům naprosto nemožné. Kdyby policie pracovala řádně, zcela jistě by věděla, nebo přinejmenším tušila, kdo nacionálními hackery jsou.