Vlastnictví zbrojních průkazů usnadňuje extrémistům polovojenský výcvik

Češi se podle titulků médií ozbrojují a přibývá vlastníků zbrojních průkazů. Většina televizí i tištěných novin často zapomíná na to, kdo se ozbrojuje a za jakým účelem se ozbrojuje. Většinou se jedná o jedince inklinující k ultranacionalismu, neonacismu, neofašismu i nedemokratickým režimům. Teroristické útoky ve Francii poskytly příležitost nejrůznějším populistům, jež volají po zbrojení obyvatel. 

Neuvědomují si co dělají, protože v blízkosti postávají hoaxy vyprávějící pohádky o silvestrovském dění v Kolíně nad Rýnem. Získat povolení k držení zbraní se podobá testům v autoškole. Úspěšný frekventant dostane na rok zbrojní průkaz, i když ani po této proceduře nemá jisté, že zbraň dostane. Po kvéru v kapse volá také předseda Svobodných občanů Petr Mach, který si zbrojní průkaz dal po Vánocích jako jedno ze svých předsevzetí. Účelově tímto postojem dokresluje klišé o krajně pravicovém radikalismu, kdy se ultranacionalismem a přehnanou láskou ke všemu českému políbení lidé musí bránit sami, když je policie totálně neschopná.

Láskyplný cit ke zbraním je dávnou písní extrémistických luhů a hájů. S kulkou v hlavni se lépe bojuje proti Romům, uprchlíkům nebo třeba lidskoprávním aktivistům, které ultranacionalisté považují za přebytečný hmyz na světě. Masírování v pravidelných homevideích Tomia Okamury a dalších výtečníků nese své ovoce. Prvních šest měsíců v roce 2015 se počet žádostí o zbrojní průkaz téměř zdvojnásobil. Na odbyt jdou pistole, revolvery i brokovnice………..s pomocí nich jejich majitelé podstupují výcvikové tábory polovojenského střihu. Organizátor s rasistickou myslí o svém volnu oznámí výcvikový kemp, kde se dva dny za menší peníz lidé naučí ve rvačce s nožem i střelbě na pohybující se cíl.

Získaná zbraň dostává nové uplatnění. Jejich majitelé zaplatí pouze za stravu, případné ochranné pomůcky, propůjčený stan, lektora, použitou munici, protože zbraň mají svou. Extrémistické tíhnutí k ozbrojování díky tomu přináší mnoho peněz krajně pravicovým stranám, hnutím i občanským iniciativám, jež následně prodejem doporučovaného stejnokroje i výbavy nepřímo přispívají k uniformovanému vzhledu nových ozbrojenců často šikujících se do nejrůznějších domobran napříč republikou.

Naprostou většinu žadatelů o zbrojní průkaz představují muži……na tom není nic divného. Ti také v ultranacionální svéře patří k nejčastějším radikálům. Je veřejným tajemstvím, že krytí při pořizování zbraní radikálům poskytují provozovatelé nebo majitelé střelnic. Sami čas od času bývají xenofoby, a tak mají pro přebělené nenávistníky náležité pochopení. Poradí, jak nejlépe a nejsnáze získat zbraň, nebo jak to udělat, aby se dal pořídit slušný kvér za pomocí nejrůznějších krytí a lží. Majitel střelnice zná dokonce i lékaře, který se za tučný peníz neptá a vystaví osvědčení, podle kterého ten, či onen může zbraně používat. Je veřejným tajemstvím, že to přesně takovým způsobem v krajně extrémistické scéně chodí. S žádostmi o zbrojní průkaz díky ultranacionálním snažilům dostávají právo střílet i lidé, kteří by jej rozhodně mít neměli.

To je velmi nebezpečné nejen pro demokracii, ale také pro budoucnost České republiky, kdy se vytvářejí ozbrojenci kvůli údajné islamizaci Evropy. Ve své podstatě se neděje nic jiného, než to, co se dělo ve třicátých letech minulého století. Antisemité se ozbrojovali kvůli “ubránění” se židům, komunistům, homosexuálům, Romům a dalším příslušníkům minorit, v nichž čecháčkovský nacionál viděl velké nebezpečí. Zpřísňující kroky ministerstva vnitra jsou více než vítané. Je zapotřebí omezit vlastnictví zbraní ve společnosti a ztížit získání zbrojního průkazu. Militarizace krajně extrémistické scény je jevem, jež by se nemusel v budoucnu vyplatit.