Zákaz komunistů je na Ukrajině symbolem nedemokracie i politické hysterie

Demokracie dostává na Ukrajině pořádně za uši. Zatímco 16. prosince 2015 kyjevský soud zakázal Komunistickou stranu ukrajiny, neonacisté jsou plně zabydleni ve vládních, vojenských i regionálních strukturách.  Ulice hlavního města Ukrajinců mnohdy připomínají časostroj, ve kterém je možné potkat zakuklence s kvérem v ruce vedle náboženského fanatika vyzývajícího k oddané víře v pravoslaví. 

Demokracie na východě od hranic našich slovenských sousedů vypadá opravdu podivně. Doslova v přímém přenosu dochází k porušování svobody projevu a sdružování. Amnesty International společně s ukrajinskými lidskoprávními aktivisty oprávněně kritizují v květnu zahájenou dekomunizaci země. Zakazují se komunisté, zatímco je všem jasné, že se jedná pouze o kosmetické úpravy, ve kterých dostane příležitost jiná levicově orientovaná strana.  Komunistická strana Ukrajiny se v máji musí jinak pojmenovat, musí změnit rétoriku, symoly, stranický program a dokonce i vzhled partajních novin, jež v zemi vycházejí. S novým pojmenováním se vypouští všechno komunistické ve slovech, ale ideologie s malými změnami až do prosince zůstává.

Na komunisty se díky Stalinovým čistkám, hladomoru i anexi sahá nejlépe a nejsnáze, zatímco neonacisté s neofašisty ve státních službách představují pro mnoho Ukrajinců jedinou hybnou sílu schopnou odolat ruské agresi na východě státu. Ukrajina je signatářem Evropské úmluvy o lidských právech a podle ní není přípustné, aby zásahem soudů docházelo k omezování politických práv demokraticky vystupujícího politického subjektu. Neexistují žádné důkazy v demokraciích nezákonného chování místních komunistů. Rovněž nejsou žádné přesvědčivé zdroje o tom, že by současní komunisté svou činností rozvraceli bezpečnost Ukrajiny.  Kyjev by se chtěl stát členenm Evropské unie, ale prozatím se chová v rozporu se západní filosofií.

Spíš než  marxisticko-leninské fráze vadilo soudům přihlouplé směřování strany k Rusku i odmítavý postoj komunistů ke Štěpánu Banderovi a banderovcům. Nejpopulárnější byla Komunistická strana Ukrajiny v období hospodářských reforem v devadesátých letech dvacátého století. Posléze prodělnické směřování nahradila platonickou láskou ke Kremlu, kvůli které těsně před Vánocemi skončila s hlavou na špalku. Lídři strany se stali součástí buržoazie, zatímco pokrytecky kritizovali vše spojené s novým politickým režimem.

Ostatně, to je také nemoc snad všech komunistických stran na světě. Vidí lásku k velkorusku, kritizují demokracii, zatímco ji plně využívají. Stačí se podívat na komunisty v Česku. Někteří komunisté spolupracují s Bartošovými neofašisty, zatímco valná většina si jede své ve využívání demokracie ke svému prospěchu. Z komunistů z družstev se stali velkopodnikatelé podobně jako ukrajinská poslankyně a multimilionářka Oksana Kaletnik. Ze zarytých odmítačů podnikání se doslova přes noc stali jedni z nejúspěšnějších lidí v zemi. Někteří představitelé Komunistické strany Ukrajiny v roce 2014 podporovali separatisty v Donbassu, nicméně vedení partaje nikdy oficiálně žádnou podporu separatistům i přes nekonzistentní postoj k válce na východní Ukrajině nevyslovila. Se zaslouženou kritikou fašistické vlády a bujícího fašismu ve společnosti nepřišla ani jedna kritika Ruska za nepřípustné chování.

V kombinaci se ztrátou rusky hovořících voličů v separatistických oblastech Krymu a Donbassu se ukrajinští komunisté v ríjnu 2014 nedostali do parlamentu. Voliče oslovila protiruská hysterie společně se sliby ultranacionálně naladěných stran, jež se do parlamentu dostaly. Komunisté do voleb vstoupili jako “Nový stát”, ale nezískali ani jedno procento hlasů.

Komunistická strana není v současnosti ničím jiným, než obětním beránkem, za pomoci něhož se odvrací zrak obyvatel od skutečných problémů a potíží Ukrajiny. Politická nenávist vytváří z komunistů umělohmotný hromosvod, díky kterému se má zapomenout na úsporná opatření vlády, neofašizaci a neonacizaci společnosti. Zákaz komunistů přovádí tuto sztranu do náruče ilegality a je také dost možné, že Komunistická strana Ukrajiny podá na Ukrajinu žalobu u Evropského soudu pro lidská práva. Nedemokratické narušování politické konkurence by mohl mít ůpro Kyjev nepříznivý účinek. Partaj s vážnými vnitřními obtížemi nyní díky prosincovému zákazu může naopak sílit a být semknutá jako nikdy dřív.

Od 16. 12. 2015 je levicová část politického spektra oficiálně neobsazena, zatímco levicově nacionalistická klaka je obydlena oligarchy ovládajícími dění ve státě. Každý, kdo si váží demokracie, musí bránit zákaz komunistické strany. Ta se měla zakazovat ihned krátce po pádu komunistických režimů, a nikoli později jako projev politického hysterčení.