Fanatismus i extrémismus teroristy je totožný s fanatismem a extrémismem šíleného řidiče

Fanatismus s extrémismem mají stejného jmenovatele. Je jím nesnášenlivost. Lidé nesnášení všechno, kromě sebe. Obtížné je náboženství, obtížní jsou afroameričané a dokonce všichni ostatní, kdo se jen trošku odchylují od všeobecně zažitých standartů. Příznivci fanatismu a extrémismu se ke koncentraci své nenávisti sdružují do spolků, ze kterých pod rouškou vlastenectví dávají prostor štiplavé nenávisti. 

V Evropě jsme si zvykli vnímat fanatismus pouze jako doménu televizních nábožěnských fanatiků každým dnem uvažujících o sebevražedném atentátu uprostřed náměstí. Ale fanatismus nemá s náboženstvím vůbec nic společného. Náboženství fanatikům slouží pouze jako účelově vykládaná zástěna. S fanatiky a extrémisty se můžeme setkat v supermarketech, na silnicích, a dokonce i na veřejných místech. Nemusí se zdaleka jednat o cizince. Fanatismem na Starém kontinentě vynikají zejména samotní Evropané, a nikoli třeba přicházející uprchlíci.

Extrémismus s fanatismem začíná třeba na křižovatce, kdy rozzuřený řidič musí místem project, i kdyby z nebe trakaře padaly. Oknem létají fakáče a občas dokonce z otevřeného okénka směřují ke všem v okolí sprostá slovíčka mající se zdravým rozumem málo společného. Fanatický řidič považující sama sebe za mača silnic považuje ostatní účastníky silničního provozu za bezcenné, šedé nitky, a proto se nad nimi povyšuje. Osoba za volantem nerespektuje ostatní a nutí okolí k přijímání bezohlednosti. Kdo se neřídí stejnými pravidly, musí být vybržděn, případně v nejhorších případech dokonce proplesknut, aby si příště uvědomil, s kým má tu čest a čím se má v budoucnu řídit.

Mezi fanatismem a extrémismem silničního piráta a náboženského fanatika a extrémisty není prakticky žádný rozdíl. V základních vzorcích chování jsou oba dva na chlup stejní. Požadují po někom dodržování fanatikem vybraných standardů a v případě odchylky volí nejrůznější formy extrémních projevů chování a následného potrestání. Oba dva také považují všechno ostatní za podřadné, méněcenné a v nejkrajnějších případech také k zahubení hodné – silniční pirát vytlačí auto ze silnice nebo způsobí dopravní nehodu, zatímco náboženský fanatik oběť nenávisti zavraždí co nejotřesnějším způsobem.

Extrémismus s fanatismem vychází z temperamentu. Čím větší je temperament, tím je větší pravděpodobnost ke vzniku nezvladatelného vztaku a tím větší je také nenávist, ve které tolerance vůči ostatním dostává stále menší prostor. Z toho nepřímo vyplývá, že k extrémismu a fanatismu mají blíže emočně nevyrovnaní jedinci, nebo lidé neschopní vyrovnat se s vlastními frustracemi, za které viní všechny ostatní. S projevy extrémismu a fanatismu často ruku v ruce přichází přesvědčení o vlastní bezchybnosti a umění v odlidštěné formě vnímat v rámci egoismu oběti svých nenávistí.

Za řidičkou se ukrývá poznávací značka nebo typ auta, stejně jako vyznavači jiného náboženství jsou vnímáni jako vši nebo zákeřní hadi, jež je nutné v lítém boji zahubit. Genocida ve Rwandě byla zpočátku provázena dehumanizací, kdy lidé byli v rozhlasových vysíláních pasováni do rolí hadů, nebo švábů……..zkuste se podívat na diskuse odpůrců uprchlíků………s generalizacemi považujícími ostatní za vrahy a bořiče českých tradic přicházejí snahy o dehumanizaci nabádající k nelidskému zacházení.

Jak již bylo v článku naznačeno, extrémismus s fanatismem mají co dočinění s neschopností a jednou z takových neschopností je hledat v ostatních něco dobrého. Fanatici s extrémisty na svět nahlížejí skrze své brýle. Vidí svět černobíle a nejsou ochotni své názory měnit…… tedy, pokud to není důležité pro lepší sociální zařazení nebo vnímání úzkého okruhu lidí.

K extrémismu a fanatismu většinou sahají lidé náchylní k egoismu, jednoduchému stylu myšlení i rychlému řešení složitých událostí. Tato rychlá řešení jsou často vytvářena zkratkovitě bez vnímání jakýchkoli souvislostí, kontextu, dlouhodobého efektu a následků. Důležité je to, co se děje nyní, a to, co přijde pozdějí, to není hodné diskuse. Fanatici a extrémisté při svém počínání preferují především sebe a své potřeby a k naplnění vlastních potřeb jsou ochotni za určitých okolností udělat téměř cokoli. Opět bychom se mohli obrátit do Rwandy, kdy vrcholní politici nabádali k vraždám například důvodů osobního zbohatnutí: “zabijte sousedy a vemte si jejich majetek”. Nepotrestání minulých zločinů legitimizovalo takový styl chování.

Extrémismus s fanatismem jsou špatnými rádci a vedou k neporozumění a nabourání cest vzájemného dialogu. Extémismus s fanatismem napomáhá nedemokratickým režimům, nedemokratickému stylu chování i asociálním projevům ve společnosti. Ostatně, fanatismus s extrémismem samy o sobě z asociality a nízké sociální inteligence i malé emoční vyzrálosti také těží.

SDÍLET