Někteří iráčtí křesťané byli před válkou bohatší, ale to nic neříká o ostatních uprchlících

Televize Prima se rozhodla pro rozšiřování extrémismu, rasismu a vyvolávání nenávisti například vůči iráckým křesťanům, jež Nadační fond Generace 21 přivezl do České republiky. Celé to připomíná praxi některých novinářů z období první a druhé republiky, kteří v zájmu celospolečenského antisemitismu psali články proti Židům i obhájcům lidských práv. Pod pláštíkem práva informovat o všech, tedy i negativních záležitostech, se často ukrývá ochota k vytváření politicky zabarvených reportáží, kdy se za pomoci manipulací a tendenčního uchopení tématu podporuje celospolečenský status quo.

V médiích se odehrává slovní přestřelka o to, zda překladatel správně přeložil a pochopil tu, či onu větu……v éteru se objevují soudní překladatelé, kteří následně potvrzují slova zprávařů……….ve skutečnosti na detailech, co onen Iráčan řekl ani nezáleží, protože slova uprchlické rodiny bez jakýchkoli vědomostech o iráckých křesťanech dopadají na úrodnou půdu xenofobie i všudypřítomné islamofobie. Ponechejme stranou lehce islamofobní názory zakladatele Generace 21 Jana Talafanta, jež o wahhábistických vrazích hovoří jako o islámských bojovnících………..to teď není důležité.

Podívejme se na případ z trošku jiného úhlu pohledu. I když Prima hovoří o uprchlické rodině jako o křesťanech z kurdského Erbílu, extrémistické scéně a populistům postačí, že se jedná o uprchlíky bez ohledu na náboženství. Najednou se ve slovních hrátkách ztrácí kladný postoj ke křesťanům, protože přichází čas na jednotnou zlobu. Všichni uprchlíci jsou díky jedné výpovědi strkáni do jednoho pytle a politici, jakým je například jihočeský hejtman Hašek, okamžitě na projev azylantů reagují po svém. Chytají se  namočeného případu, protože jsou ve zlomku vteřiny ve všech médiích po celé republice na stáncích k mání.

I kdyby muž z primácké reportáže doslovně řekl, to co údajně řekl, vůbec nic to nedokazuje. Je to názor jednoho člověka. Je to názor jedince zvyklého na jiný sociální statut s jiným sociálním zařazením…….Téměř nikdo neví nic o poměrech v předválečném Iráku. Natož aby si běžný našinec byl schopen zjistit něco o křesťanské menšině v této zemi. Místo toho je vytvářeno rovnítko TENTO UPRCHLÍK JE BOHATÝ A NEVDĚČNÝ = VŠICHNI UPRCHLÍCI JSOU ÚPLNĚ STEJNÍ.

Ale tak to není. Bohumil Roub má talent na xenofobně laděné reportáže. Jen si vzpomeňte na pravidelné dávky deseti a dvacetiminutovek, kdy nebojácný reportér zajížděl do sociálně ohrožených míst republiky, aby na těchto místech vyvolával a podporoval celorepublikovou nenávist vůči romským spoluobčanům. Prima byla tenkrát nejednou kritizována za svůj přístup k celé záležitosti.

Iráčtí křesťané patřili k bohatším vrstvám v Iráku. Mnozí z nich nebyli před válkou žádní chudáci, ale lidé s docela slušnou majetkovou základnou, poli, živnostmi……..ale  to bylo všem známé již v době, kdy Talafantovi lidé vybírali více jak sto padesát adeptů na přesídlení do České republiky. Většina iráckých křesťanů vinou války o své bohatství přišla. Někteří z nich část svých majetků mají při sobě. Proto je možné hovořit o značkových oblečeních, značkových telefonech……….jenže toto bohatství je pomíjivé. Přijít o živnost, pole, bankovní účty, auta i společenské zázemí je nezměrný zásah do života člověka. Válka ohrozila zdraví uprchlických rodin, jejich životy…….to je něco mnohem víc, než iPhony v kapsách.

Na několika dokumentech o křesťanských uprchlících je vidět, že někteří křesťané, například z Iráku nežijí v uprchlických táborech, ale jednotlivé rodiny si pronajímají byty, ve kterých žijí. Byty jsou buď ve vlastnictví nějaké organizace, která za malý peníz místnosti pronajímá, nebo jsou v držení jednotlivců, kteří bydlení poskytují. Mnohdy se rodiny domluví a byty si pronajímají společně……….na tom také není nic divného. Ti, co mají trochu peněz, prostě využijí možnosti lepšího bydlení i přesídlení do relativně bezpečnějších částí v oblasti……….

Při posuzování a rozhodování, jestli některý uprchlík je vhodný pro převoz, například do Česka, je třeba použít mnohem víc kritérií, než obyčejný pohled na to, jaké telefony děti mají, nebo v jakém oblečení uprchlíci chodí. Poskytování pomoci uprchlíkům je o mnohem složitějších záležitostech, než jen o jednoduché trojčlence majetek x náboženství x společenské zařazení. Musí se brát v potaz zdravotní stav budoucích azylantů, jejich sexuální preference i politické názory, kvůli kterým by lidé mohli být v oblasti terorizováni a pronásledováni.

Veřejnost má utkvělou představu o klasické podobě uprchlíka, a pokud člověk těmto fantasmagoriím nepodléhá, dostávají se na světlo světa různé zdomácnělé nenávisti. Televize Prima dlouhou dobu hnědne. Předtím na romském tématu. Nyní na uprchlické vlně. Je to velmi smutné, ale server Hrebenar.eu mnohokrát na prohřešky Primy poukazoval. Je tragikomické, když takové médium hovoří o novinářské etice, když ji velmi pravidelně samo porušuje.

Proč se Prima o výběr křesťanských Iráčanů nezajímala dříve? Protože takové téma možná nepovažovala za kontroverzní. Mnohem raději primáčtí repotréři postávali u makedonských a maďarských hranic, kde natáčeli zmanipulované proslovy s přicházejícími uprchlíky na kraji ostnatých plotů. Opět nezbývá nic jiného, než prohlásit, že je to velmi smutné