Tři astronauty Umberta Eca by si měl přečíst každý z nás

Zemřel italský historik, filosof, estetik, autor mnoha bestsellerů Umberto Eco. Sám sebe pokládal spíše za vědce, zatímco okolí oceňovalo talentovaného Itala za spisovatelské nadání, díky kterému rodák z Alessandrie na veřejnosti získal nejvíce popularity. V jednotlivých řádcích úchvatných literárních děl je cítit autorova filosofie, příklon k pacifismu s odporem k rasismu. 

Kromě notoricky známých románů Jméno růže, Faucaultovo kyvadlo, nebo Pražský hřbitov, je Eco také autorem tří knih pro děti. Jednou z nich jsou Tři astronauti doprovázení ilustracemi Eugenia Carmi. Tato kniha vznikla pět let poté, co se do vesmíru dostal první člověk na světě. Po dubnu 1961 kosmonautiku zachvátila horečka nacionalismů, kdy se jeden národ ten druhý snažil přesvědčit o své vyjímečnosti a správnosti státní ideologie. Věda byla politicky upozaděna, aby následně v médiích získaly popularitu demagogické sloupky o jedinečnosti a vyspělosti jedné ze světových velmocí.

V době vydání Tři astronautů, v roce 1966, politici za pomoci novin hovořili o kosmonautice jako o nové cestě k válečnému zbrojení a využití vesmíru pro kosmické války……..možná právě proto je kniha o výpravě tří astronautů na Mars především symbolem pacifismu. V obsahu jednotlivých stránek se odráží klima, ve kterém Umberto Eco sepisoval knihu určenou pro děti. Kromě odporu k válečnému řešení konfliktů a válkám všeobecně, je v řádcích viditelný odpor k nacionalismu. Proč stavět hloupé hranice……nepřekonatelné tábory jednotlivých národů, když daleko od Země, v kosmickém nekonečnu, žádné národy neexistují. Tři astronauti jsou skvělou pomůckou, jak nedospělé dušičce přiblížit hodnoty multikulturalismu…….politiky nenávisti, tolerance, pochopení.

Celý děj poutavého vyprávění začíná okamžikem, kdy lidstvo touží prozkoumat Mars, a proto k němu vysílá raket bez posádky. Co čert nechtěl……vesmírné lodi ke svému cíli nedorazily a spadly zpátky na Zem. Po prvním nezdaru přichází čas na zvířecí cestovatele a do kokpitu rakety se dostává pes…….jenže, jaké poselství může němá tvář světu dát? To zvíře sice umí skvěle aportovat míček, ale není schopné jakýchkoli díků, projevů nacionalismu, natož opakování naučených frází vypichujících státní politiku, pohlaváry, nebo klady komunismu či demokracie………chybějící příležitost k sebepropagaci státní politiky má na svědomí třetí pokus mise na Mars. Tentokrát zvířecího miláčka nahradil člověk.

Brzy ráno z tří míst na Zemi vzlétly tři rakety. Na palubě každé z nich je jeden astronaut. Číňan, Američan a Rus se vydávají na průzkum vzdálené planety. Všichni tři jsou ideologicky nabuzení k oslavám vlastních národů, vlastních kultur i zvyků, zatímco všechno ostatní cestovatelé vesmírnem považují za podřadné, zbytečné a naprosto nicotné. Protože jsou astronauti velmi chytrými, ve stejný okamžik všichni tři přistanou na Marsu. Krátce poté se vyslanci Země vydají na průzkum okolí, kde jeden druhého potkají. Všichni tři na sebe koukají s nedůvěrou a všichni tři pokládají svůj protějšek za nepřítele. Nikdo o nikom nic nevěděl. Dokonce ani netušil, že některá slova jsou velmi podobná těm z jiných jazyků.

S postupem času astronauti vzájemným poznáváním zjišťují, že všichni tři mají mnoho společného. Astronauti na neznámém Marsu nakonec tráví čas společně. Odhodí nacionalismus do koše a v táborové veselici zpívají společně písně a radují se. Až jedno ráno se před astronauty objeví Marťan. Vyděšeně se dívá na popěvující vesmírné cestovatele a míří na ně zbraní. Všechny tři chce zabít. Vidí v lidech hrozná stvoření. Během tohoto kamžiku  vypadne z nedalekého znízda malé ptáče. Marťan se rozpláče a ihned se snaží ptáčátko zachrtánit. Najednou tři Pozemšťané pochopili, že všichni společně s Marťanem chtějí to samé. Astronauti přistoupili k Marťanovi a podali mu ruku na znamení přátelství.

Číňan, Američan i Rus pochopili, že i když všichni mají jiné, zvyky, odlišný jazyk a třeba i jinak vypadají, je stále mnoho společných věcí, na základě kterých může každý s každým vycházet v míru, porozumění. Stačí pouze jeden druhému naslouchat. Stačí v srdci nalézt touhu k vzájemnému poznání a toleranci, kde odlišnosti neslouží k vyvolání svárů, ale k navazování přátelství.

Se stále zvětšující se neofašizací veřejného prostoru je kniha Umberta Eca stále aktuální a stejně poučná. Nabízí nám hodnoty, na které bychom neměli nikdy zapomínat. Když mohli přátelství s toleranci nalézt Pozemšťané s Marťanem, proč by totéž nemohli udělat lidé mezi sebou?