Inkluze je cesta správným směrem. Neexistují romské, nebo majoritní děti. Jsou jen děti

Neexistuje žádné objektivní důvody, proč by romské děti nebo zdravotně postižení měli být automaticky posíláni na rodinné školy. Handicap, nebo etnický původ není předpokladem pro nižší inteligenci, nebo dokonce pomalejší reakce ve větším kolektivu. 

Romský žáček zvládne s přehledem to, co děcko z majority, a dokonce může být ještě lepším. Proč by měl stát nadanému člověku brát šance na úspěch? Kroky vlády jsou správné. Inkluze do českých škol patří a měla být státem podporována a prosazována v hluboké minulosti. Předešlo by se tak mnoha nedorozumění a především by veřejnost dostala signál, že rasismus nepatří do slušné společnosti.

Je velmi smutné, že se proti inkluzi staví někteří učitelé. A ještě smutnější je, že pro své argumenty používají nepravdy, případně pololži. Moderním, doslova cool se stalo tvrzení o tom, že Sobotkův kabinet chce svým počínáním zrušit a dokonce rozvrátit speciální školství v Česku. Ale to není vůbec pravda. Každý, kdo nahlédne do vládních záměrů, musí pochopit, že o likvidaci speciálních typů škol s individuálními a speciálními výukovými plány v žádném případě nejde. Kvůli novelizovaným paragrafům rodinné školy zavírány rozhodně nebudou. Děti v tomto typu škol budou od příštího školního roku vzdělávány podle běžného rámcového vzdělávacího programu s individuálně nastavenými očekávanými výstupy. Studentům přibudou nové vyučovací předměty, které zatím neměli a rodinné školy budou muset změnit styl výuky……..a to je moc dobře. Český školský systém to potřeboval jako prase drbání. Ministři se pouze snaží o nápravu velmi starých pochybení. Nabízejí šanci na lepší nesegregované vzdělávání.

Učitelé se projevují nesouhlasně hlavně kvůli své neprofesionalitě a především neodbornosti. Za desetiletí nejsou zvyklí na vstřícnější přístup k dětem. Obávají se, že s nedostatkem vědomostí nezvládnou roli, se kterou si jejich zahraniční kolegové poradí levou zadní. Během svých často neuvážených protestů dávají najevo rasismus, přihlouplé předsudky, nebo vytrhávají věci z kontextu……… Všechny děti jsou si rovné a všechny si zaslouží obrazně řečeno to nejlepší…..navíc učitel nebude na dítě přicházející z rodinné školy sám. Ve třídě bude asistent, student bude mít kompenzační pomůcky……….obavy jsou naprosto zbytečné.

Někteří lidé jako kdyby se totálně zbláznili. Organizují před ministerstvem školství proti inkluzi demonstrace, aniž by si uvědomili, že svým počínáním podporují nepřímou segregaci svých malých spoluobčanů. Typickým příkladem by mohl být předseda nevládní organizace Help Roma Andrej Lučka, který místo podpory inkluze raději s transparenty postává před ministerstvem a halasně nesouhlasí s plány na co nejširší zapojení romských a zdravotně postižených dětí do škol. Takové počínání je zvláště od Roma téměř nepochopitelné. Miloš Zeman – jeden z nejvlitnějších odmítačů handicapovaných ve školách by zajisté měl radost, ale co b na Lučkovo počínání řekli ostatní Romové? Pravděpodobně by nesouhlasili, cemuž také napovídal nízký počet demonstranců akce pořádané nevládkou Help Roma.

Lidská práva, přístup dětí k rovnocennému vzdělání bez ohledu na etnický, nebo sociální původ, náboženství, nebo zdravotní postižení jsou mnohem víc, než jen nějaké případné dotace vyplácené nevládkám radnicemi měst. Děti jsou budoucnost……a to by si měli uvědomit někteří aktivisté. Naštvané matky Evy Hrindové v otevřeném dopise a své podpisové akci pouze projevují svou totální ubohost. Nejenže se jedná o spolek nenávistných, extrémismus podporujících individuí, ale zároveň islamofobky s netolerantním pohledem na svět ukazují odporem k inkluzi hloubku asociálního a předsudečného pohledu na zdravotně postižené, případně romské děti. Radikálové zasahují do něčeho, čemu evidentně nerozumí.

Ministerstvo zapracovalo do chystané zářijové novely mnoho návrhů. Určitý stupeň inkluze se odehrává i dnes. Jen se neustále díky nezájmu státu inkluzní vzdělání potýká s nedostatkem financí. Děti s lehkým mentálním postižením, nebo s tělesným handicapem potřebují ke svému vzdělávání speciální prostředky, nebo chtete-li “pomůcky”. S nimi jsou schopny integrovat se do prostředí “klasických” základních škol. Rodiče na tyto speciální, podpůrné pomůcky často velmi obtížně získávali peníze.

Nyní jsou v novém zákoně přesně vyjmenované ony podpůrné prostředky a ministerstvo slibuje, že na základě zákona rodiče dětí s handicapem, nebo romských dětí dostanou peníze například na pořízení asistenta……..zákon také počítá s navýšením počtů asistentů pedagoga. Lehce mentálně postižené děti se budou vzdělávat podle běžného rámcového vzdělávacího programu s individuálním vzdělávacím plánem. Jakékoli pochybnosti o nadměrném zatížení malých žáků jsou zbytečné. Chystané změny prospějí dětem s lehkými mentálními postiženími. Speciální školství je vhodné pro děti se středním a těžším mentálním postižením. Nikdo kontinuitu vzdělávání takových žáků nebude narušovat. Jak bylo řečeno, rodinné školy se neruší. Jen se mění styl výuky.

Není divu, že po předchozích zkušenostech dochází k nedůvěře vládních plánů. Často se státní šiml choval jako slon dupající uprostřed pole s porcelánem. Navrhované změny ministryně Valachové by takové být nemusely.

Segregace je začarovaný kruh přinášející, nezaměstnanost a často také nepřímo segregace přispívá k páchání trestné činnosti. Už proto by měla být inkluze prioritní pro celou Českou republiku. Radikálové využívají inkluzních nápadů k bičování Evropské unie……..ale tady především nejde o Unii, ale o nás………Česká republika inkluzi potřebuje a je nutná pro nás všechny. Pestrost kolektivu ve třídách by měla být něčím naprosto přirozeným, a nikoli něčím nežádoucím, před čím je třeba zuřivě demonstrovat před budovami ministerstev. Je na čase změnit pohled na svět. Neexistují romské, zdravotně postižené nebo majoritní děti. Jsou jen děti. Pomoc potřebná k zařazení do kolektivu, nebo zvládnutí výuky neznamená méněcennost.

Inkluzivní vzdělávání kladně ovlivní nejen romské děti, ale také děti hovořící cizím jazykem, děti s psychiatrickou diagnózou nebo chronicky nemocné děti. Nový zákon rozhodně neznamená, že se s prvními zářijovými dny roku 2016 do škol pohrnou násilně stovky, nebo snad tisíce dětí se speciálními potřebami. To může tvrdit pouze idiot. Řada dětí se speciálními potřebami je na školách se “zdravými dětmi” vzdělávána. Jde o postupnou záležitost. Zdravotně postižené děti s romskými dětmi nepatří automaticky do rodinných škol a přesně tak by vzdělávací systém měl přemýšlet.