Miloš Zeman nesouhlasil s referendem a dnes se tváří jako jeho největší zastánce

Miloše Zemana podporují neofašisté, neonacisté, příznivci čechokoslovakismu, islamofobie a rasismu. Přicházejí před Hrad. Mávají vlaječkami a do hysterických výkřiků fanatika Jirky Čerrnohorského popěvují okřídlené “Čechy Čechům”. Možná účastníci shromáždění neznají projev svého idolu z devadesátého druhého, kdy tehdejší poslanec ještě federálního parlamentu kápl božskou o tom, co si myslí o voličích a tím pádem také o demokracii, kterou v současnosti opovrhuje. 

Zvláště v těchto dnech, kdy se jedná o zákonu o obecném referendum jsou slova pronesená Milošem Zemanem v roce 1992 velmi zajímavá. Zatímco dnes se Miloš Zeman tváří jako největší podpůrce referenda a přímé demokracie, ještě v období svého poslancování uvažoval úplně jinak. O referendu prohlašoval před zákonodárci toto:

A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum. Proto bych si přál, aby tento i budoucí parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu – pokud možno – nemuselo dojít. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Znamená to, že dnes stejný Miloš Zeman není dostatečně inteligentní a politici uvažující nad referendem také?

Prezident České republiky nasedl na vlak populismu. Vlastně z něj nikdy nesesedl. Zázračnou jízdu za budoucími úspěchy okrášlil tehdy ne moc známý poslanec sáhodlouhým, leč všeříkajícím proslovem, citacemi psychiatrické kapacity, s níž Miloš Zeman 21. ledna 1992 souhlasil. Tehdy hvězdička současného xenofobního nebe opovrhovala hlasem lidu. Odmítala jej a dokonce považovala onen lid za naprosté hlupáky, které by parlament neměl brát v úvahu: “Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.

Stačilo několik let a populistický Zeman se obrací na lid. Právě kvůli tomu, že byl lidem zvolen, uzurpuje sám pro sebe mnohem víc pravomocí, než kolik by mu mělo náležet. Dokonce kvůli lidu a vůli lidu vystupuje na xenofobním setkání 17. listopadu 2015, kde po boku pokračovatelů odkazu antisemitismu, tentokrát obráceného vůči muslimům, promlouvá k přítomným radikálům. Muž opovrhující davy se nyní, když to potřebuje, o davy opírá. Nemá co nabídnout, a tak jako fanatik balancující nad propastí zkouší obalamutit ty “blbce” tam dole v podhradí.

V devadesátém druhém se do Zemanových úst hodila slova profesora Cyrila Höschla……..dnes, na začátku 21. století, se stejnému muži v optice výhodnosti vyplatí papouškovat s malými změnami psychopaticky laděná vystoupení pánů Černohorského, Konvičky, Duky, Jiskry, Volfové……….samolibý nabob si libuje v pochvalách i demonstrtací pořádaných pouze na svou oslavu. Kdo na oslavy důchodce z Vysočiny přichází, to není pro nejvyššího ústavního činitele důležité. Protože Zeman minulosti, stejně jako Zeman současnosti, dávno zahájil a zdatně vedl politiku rozdělování národa.

Politik východního střihu, neochotný pěstovat zásady demokracie, zdatně ovládá manipulace s davem, zatímco se potichu pokouší bortit to, co nesnáší. Vytváří domnělou skupinku dolních deseti milionů, protože extrémisté, lidé s nízkým vzděláním si rádi myslí, že představují většinu. Táboru příznivců se předhodí společný nepřítel, kolem kterého se zahájí obřadní tanečky. Frontální útok na české Romy požadující kriminalizaci, militarizaci situace v sociálně slabých oblastech je nyní nahrazen všudypřítomnou islamofobií. Zeman nabízí frustrovaným, nevzdělaným, často nezaměstnaným, nebo malou mzdu vydělávajícím tvrdá, rádoby rychlá řešení imitující ochranářskou politiku “lidové většiny”……to mají  jedinci s mindráky, osobními neúspěchy velmi rádi.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.” , prohlásil 21. ledna 1992 před parlamentáři Miloš Zeman.

Jako kdyby už tenkrát předčital Miloš Zeman všem přítomným seznam svých podporovatelů, pro něž věnuje celou svou politickou kariéru. Slovy učeného profesora, modlu čechokoslovakismu – mytický a nikdy nedotknutelný národ slovanů, tehdejší Zeman doslova zdevastoval a rozcupoval na kousky. Proměnil jej v kousky ušpiněného toaletního papíru, do kterého si čas od času utře svá nečistá ústa. To ale současným “národovcům” vůbec nevadí, protože nemají o politikově proslovu ani potuchy. Procházet nudné internetové stránky poslanecké sněmovny……..to je na frustrované osůbky doslova nesplnitelný požadavek. Miloš Zeman přivedl do nejvyšších míst státu neofašismus a kvůli němu skalní fandové odpustí svému guruovi slovní průjem z období federace. Navíc, ani přítomným extrémofobním spoluobčanům z Albertova o žádný národ nejde. Tak proč by se rozčilovali nad nějakým zneuctěním z úst muže, o němž sní v současnosti dnem i nocí.

Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím – a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.”

Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy – každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný – a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.“, Miloš Zeman PSP ČR 21. ledna 1992

Z určitého úhlu pohledu byl Zemanův projev ve federálním shromáždění nadčasový. V lednových slovech nevědomky poodhalil princip svého vlastního uvažování. Pro lidové pravdy přinášející rasismus, nesnášenlivost a násilí ztratil Miloš Zeman morálku. Zaprodal se nacionalismu, protože je to kariérně výhodné. To, čemu mužík z Pražského hradu nerozumí, to je špatně a kvůli tomu je nejvyšší ústavní činitel ochoten jako poloslepý nosorožec zaútočit i na část národa reprezentovanou tu Romy, tam muslimy……matematika s vědou obecně jsou pro bývalého předsedu socanů zbytečné, protože v cílové voličské skupině představují nesrozumitelný jazyk, na nějž frustrovaný čecháček nemá čas.

Stačilo v období neklidu v Ústeckém kraji vykřikovat věty jako: “pošlete tam vojáky , použijte proti nepřizpůsobivým armádu“……nyní pomůže pár floskulí na islám a muslimy……..v obou případech je zaručená mediální kontroverznost i radost Zemanova fanklubu z nelidského zacházení s označenými nepřáteli kdysi Zemanem zneuctěného národa.

Miloš Zeman již na začátku své politické kariéry před poslanci využil extrémismem a zkreslováním zabarvený projev někoho jiného. Stejně tak Miloš Zeman jako zastánce opozice v devadesátém druhém využíval umění manipulace s davem i za pomoci nepravd a pololží.

Jedenáct měsíců po svém lednovém projevu ve federálním shromáždění vystoupil Miloš Zeman v politické debatě na ČT2 s Miroslavem Sládkem.

[embedplusvideo height=”374″ width=”460″ editlink=”http://bit.ly/1NToCEx” standard=”http://www.youtube.com/v/220-l59XWo4?fs=1″ vars=”ytid=220-l59XWo4&width=460&height=374&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=0&chapters=&notes=” id=”ep4275″ /]

Kdo by si tenkrát pomyslel, že tito dva budou jednou na stejné lodi a Sládek pod tíhou dluhů před davem bude skandovat “Ať žije Zeman”. V televizní debatě těsně před vánočními svátky poslanec za ČSSD kritizoval Sládka za to, že vůdce republikánů požadoval naházení vlády do Vltavy. Zemanovi chyběla pozitivní vize co bude po hypotetickém masakru politiků dál……dnes, na konci roku 2015, po dvaceti třech letech, Miloši Zemanovi nevadí stoupenci islamofobie vyzývající k osobní likvidaci ministrů, vlády a premiéra. Bez obtíží se s pokračovateli Sládkova odkazu postaví na stejné pódium a nepřímo stoupencům fanatika Jirky Černohorského vyjádří veřejnou podporu.

Miloš Zeman nemá ve velké lásce Romy, nyní ani muslimy a s chutí sobě vlastní nyní nemá potíže s porušováním práva na svobodný projev, jehož zdárným příkladem je hvězdička islamofobního nebe, již zmiňovaný Jiří Černohorský. Sládek chtěl vládu házet do Vltavy, islamofobové je chtějí sundávat, vyhazovat. S tím vším se prezident republiky spolčuje a stává se nedílnou součástí fašizace Česka.

Proslov poslance Miloše Zemana ve Federálním shromáždění ČSFR 21. ledna 1992:

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, budu hlasovat pro návrh s úpravami, s jakými byl předložen, neboť se domnívám, že původní znění nebylo zcela korektní, např. proto, že dávalo vládě jisté pravomoci, přičemž ovšem vláda je ve vztahu k prezidentovi v poněkud submisivním postavení vyplývajícím už z toho, že jím je jmenována. A domnívám se, že provedená změna je z tohoto hlediska účelná tím, že tyto pravomoci vrací, byť negativně, Federálnímu shromáždění.

Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.

Jsem si vědom toho, že zejména dnes v předvolebním období, kdy se každý poněkud bojí říci to, co by rozhořčilo voliče, mohou být další poznámky pokládány za provokativní. Ale prosím, abyste zvážili prostý fakt, že např. za středověku a ještě v pozdějších staletích byla většina veřejnosti nakloněna upalování čarodějnic a že to byla byť absolutistická, leč přesto osvícená vládnoucí moc, která toto upalování zakázala dávno před tím, než ke stejnému názoru veřejné mínění tehdejších občanů došlo.

Pokud vám tento příklad bude připadat jako příliš antikvovaný, položme si jednoduchou otázku: Kdybychom v této zemi uspořádali všelidové hlasování o tom, zda obnovit trest smrti, jak si myslíte, že by toto hlasování dopadlo? Máme k dispozici poměrně seriózní a reprezentativní průzkumy veřejného mínění a můžeme tedy vyvodit předběžný závěr.

Toto populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví – byť zprostředkovaně – i psychiatr.

Dovolte mi tedy, abych citoval. “Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?

Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem – je to tedy polovina národa – uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.

Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím – a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.

Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy – každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný – a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.

Jestliže tato morálka nebo toto černobílé vidění světa je ještě spojeno – a to bývá – s neschopností rychlejších pohybů v sémantickém poli, s neschopností propadat se z jedné sémantické roviny do druhé, vede to k nedostatku smyslu pro humor. Jestliže mám nedostatek smyslu pro humor a ti druzí se smějí, nutno si zákonitě myslet, že se smějí mně. To vede k ostražitému, číhavému, nepřátelskému postoji vůči světu, k podezřívavosti a k neustálé snaze dokázat a proklamovat svoji chytrost a ke strachu, aby ze mě nikdo neudělal hlupáka. A tak vzniká obraz – bohužel ve společnosti tak frekventovaný -, který za určitých okolností – a tou okolností je právě doba -,kdy zodpovědnost za naše životy přechází na nás samé, dá těmto rysům v nezakrývané podobě zaznít.” Konec citátu.

Vážení kolegové, nechci pochybovat o pravdivosti statistik profesora Höschla. Ale uváděl jsem je jako poněkud paradoxní výraz své důvěry v tento i v budoucí parlament. Upřímně řečeno – kladu si někdy otázku, kolik procent poslanců v této síni je schopno pouze černobílého vidění, a přesvědčují mne o tom výsledky různých hlasování.

Na druhé straně jsem jako ten, kdo byl odsouzen na dva a půl roku nepodmíněně sedět v této sněmovně, přesvědčen jako zúčastněný pozorovatel, že neplatí, že každý sedmý poslanec je notorický alkoholik. Případ, kdy poslanec alkoholem intoxikovaný s tupým žuchnutím dopadne mimo své poslanecké křeslo, je v této sněmovně poměrně vzácný. Stejně tak jsem přesvědčen, že neplatí, že dokonce každý sedmý poslanec je dementní, a to i tehdy, kdybych do této množiny sebekriticky zahrnul i sám sebe. A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum. Proto bych si přál, aby tento i budoucí parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu – pokud možno – nemuselo dojít. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Zemanovi. Jeho názor chce komentovať pán poslanec Pospíšil faktickou poznámkou. Máme čo do činenia s psychológiou.