Úsvit se pokouší o šikanování muslimů Úřadem veřejného ochránce práv

Pouze hlupák si může myslet, že šária (muslimské právo) je nástrojem k mučení, trýznění a vůbec nějakého násilného chování. Islamofobní scéna společně s extrémisty ve svých závěrech vychází z nesprávných, účelově zkreslených a dezinformačních kampaní, ve kterých každý, kdo se přihlásí k šárie není nikým jiným, než potenciálním teroristou s bombami u pasu. 

Šária s terorismem, natož s násilím nemá nic společného. Trestní část práva šária vychází ze zastaralých zvyklostí a ve značné míře není uplatňována. V muslimských právních systémech jsou často šariatské soudy doplňované soudy světskými a v zahraničí, kde muslimové také žijí, právo šária představuje pozitivní prvek zejména v právu rodinném finančním, nebo dědickém. V této části právního odvětví nabízí šariatské právo záležitosti, které nejsou obsaženy v právních systémech jednotlivých států. Ostatně, banky fungující podle šáriatského finančního práva jsou v Evropě stále populárnější a jeho výhody využívá stále více lidí.

Démonizace muslimského právního systému je srovnatelná se snahami antisemitů ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století, kdy se fašisté a nacisté snažili formou lží dehonestovat židovský právní systém společně s židovskými zvyklostmi.

Pomluvy sesílané na muslimskou komunitu se čas od času díky Úsvitu – národní koalici a Tomio Okamurovi objevují na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Typickým příkladem z 11. března 2016 by mohla být poslankyně Úsvitu Jana Hnyková. V rozpravě o pravomocech ombudsmana zahájila zákonodárkyně hon za neviditelným duchem a odkryla tím další důvody k nevolitelnosti Lidinského parlamentního politického hnutí. Úsvitáři by ve svém pozměňovacím návrhu chtěli rozšířit působnost kontrol veřejného ochránce práv i na uplatňování práva šária na území České republiky. V důvodech extrémistky zazněli “nelegální imigranti”, zatímco se bez jakéhokoli studu pokoušela v barvitých, komicky zavánějících slovech politicky zneužít umbudsmanský úřad k šikanování muslimské komunity v zemi.

Veřejný ochránce práv provádí kontrolu lidských práv podle zákona tam, kde se nechází osoby omezené na svobodě. Většinou se jedná o věznice, domovy důchodců, LDN léčebny s léčebnami obecně, zařízení pro zajištění cizinců, pobytová zařízení pro azylanty, domovy pro mládež, dětské domovy s dalšími zařízeními, kde se nachází lidé takříkajíc za uzavřenými dveřmi. Tam, kam nevidí veřejnost a tam, kde se pečuje o lidi, existuje také riziko zneužití pravomoci zřizovatele, pečujícího personálu vůči svěřeným osobám. Plánované kontroly ombudsmanského úřadu mohou odhalit nelidské zacházení s důchodci, uprchlíky, vězni, nebo zdravotně postiženými. Už proto je Úřad veřejného ochránce práv velmi důležitým a jakékoli pokusy o jeho politické zneužití jsou velmi vážným nebezpečím hlavně pro potenciální oběti nelidského chování a jednání.

Úsvit – národní koalice ve spolupráci s extrémistickým a velmi nesnášenlivým Blokem proti islámu by byl rád, kdyby ombudsmanka Šabatová po příjezdu do azylového nebo detenčního zařízení navštěvovaný objekt nekritizovala, protože zde podle Jany Hnykové “probíhá překotně imigrační krize“. Je tragikomické, že ona imigrační krize na území Česka probíhá pouze v hlavách extrémistů, českých fašistů, ultranacionalistů, ale v řeči faktů a nezaujatých informací k žádné imigrační krizi nedochází.

Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení ombudsman přihlédnout k objektivní situaci a nemůže azylová zařízení bezhlavě kritizovat bez ohledu na to, že právě může probíhat překotně imigrační krize. Výsledek by měl být takový, že až příště pojede paní Šabatová do detenčního zařízení, nebude komentovat, jestli mají nelegálové dost měkké matrace, ale prošetří také, jestli není v těchto zařízeních uplatňováno právo šaría.

To, že v těchto zařízeních pro nelegální imigranty jsou tyto náboženské problémy, jsou více než zřejmé. Podívejme se na zprávy z Německa. Zde jsou křesťané, Kurdové a jezídi v německých táborech stále častěji napadáni muslimskými uprchlíky kvůli víře. Dochází také k pronikání islamistických radikálů a k posilování salafistického hnutí v Německu. Podle předsedy německých policejních odborů Rainera Wendta dochází v Německu téměř denně k cíleným a dobře připravovaným násilným konfliktům kvůli etnické nebo náboženské příslušnosti.

Zdroj: Jana Hnyková , stenoprotokol z jednání v PSP ČR ze dne 11.3.2016

Poslankyně Hnyková slovy svého úsvitářského poslaneckého klubu požaduje po zákonodárcích upravit pravomoci ombudsmanského úřadu podle choutek kulturního šovinismu, islamofobie a neřkuli náboženského fanatismu, s nímž se Konvičkovi následovníci pravidelně projevují.

Žadatel o azyl, přicházející uprchlík má právo na své tradice. Má právo modlit se podle svých zvyků a má také právo říkat, že šária je dobrým právním systémem, protože jím skutečně je, potobně jakojím je jako kanonické právo římskokatolické církve, židovské právo, nebo právo světské. 

Z vyjadřování paní Hnykové je na první dobrou viditelná naprostá neznalost problematiky. Jakým způsobem přicházející uprchlík může v detenčním nebo azylovém zařízení aplikovat právo šária? Jak by ombudsmanka Šabatová měla kontrolovat, zda ten, či onen imigrant nepraktikuje šáriu? A co se rozumí oním praktikováním šárii? Kde si úsvitáři představují hranici mezi zvykovým právem, obyčejným jednáním každého člověka a šáriou? Považují radikálové s poslaneckými pasy za šáriu odmítání vepřového, alkoholu? Uprchlíci prchají před před náboženskými fanatiky wahhábismu……proč by měli inklinovat k dodržování šariatského trestního práva, před kterým utíkají? Mimochodem, kdybychom šli opravdu od důsledků, Jezídové mají ve zvyku vraždu ze cti. Pokud se jezídská žena zamiluje do nejezída, bývá odsouzena k zabití například ukamenováním…..měla by snad ombudsmanka dohlížet na to, zda Jezídové nějakým nepraktikují své zvyklosti?

Šária není na území České republiky nepřijatelná. Je stejně přijatelná jako kanonické právo s židovským právem dohromady.

Paní poslankyně míchá páté přes deváté:

Všem pochybovačům o právu šaría říkáme jasně: štrasburský soud pro lidská práva řekl, že právo šaría je neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv, a to kvůli jeho pravidlům trestního práva, nepřiznání rovnoprávného postavení mužů a žen a zasahování do soukromého i veřejného života na základě náboženských předpisů. Ano, šaría je na území České republiky nepřijatelná a cokoli, co nás před ní aspoň trochu ochrání, musíme podporovat.

Zdroj: Jana Hnyková , stenoprotokol z jednání v PSP ČR ze dne 11.3.2016

 Jak již bylo řečeno, trestně právní otázky šariatského práva jsou skutečně neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv, ale to jsou také zvyklosti a právo používané Jezídy a pokud bychom opět šli do důsledku, stejně neslušitelným je trestně právní oblast židovské víry hasbary. Trestní šariatské právo není v hostitelských zemích zaváděno. Nejsou žádné důkazy o tom, že by muslimská komunita se svými šariatskými organizacemi praktikovala trestní právo.

Trestní právo je pouze částí šariatského práva, a proto není možné tvrdit, že Evropský soud pro lidská práva zakázal v EU šáriu.

Ve své podstatě, nic jako trestní právo v šárii neexistuje, protože šariatské právo není striktně děleno tak jako právo platné například v Evropské unii. Neexistuje dělení na právo trestní, ekonomické, rodinné……jednotlivé části lze účelově klást podle obsahu k sobě a podle toho je možné tvrdit, že šáriatské právo je členěné na sekce trestníhé práva, rodinného práva, finančního práva……….

Muslimové se například v Evropě řídí pouze šariatským rodinným právem, dědickým právem a právem finančním. Ve věcech trestně právních se muslimové řídí světským zákonem státu, ve kterém žijí. Už proto je hloupé poukazovat na trestní právo šárii, o kterém většina lidí neví vůbec nic, kromě démonizací a naprostých polopravd často nemajících s realitou pranic společného.

Jak uvedl ministr Dientsbier:

K tomu, co tady avizovala paní poslankyně Hnyková, s právem šaría. To, když řeknu slušně, tak je úsměvné, protože pokud se podíváte do ustanovení, kam se toto má doplnit, tak tady se mluví o cíli posílit ochranu osob před mučením, krutým nelidským ponižujícím zacházením, nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Z hlediska legislativní techniky právní systematiky. To, co tady paní poslankyně avizovala, tak právo šaría, respektive jeho důsledky, nejsou mučením, nejsou krutým nelidským ponižujícím zacházením, nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Předpokládám, že to je přesně to, co tím svým návrhem paní poslankyně chtěla sdělit.

Zdroj: Jiří Dienstbier, stenoprotokol z jednání v PSP ČR ze dne 11.3.2016

slova Jany Hnykové jsou mírně řečeno úsměvná. Úsvit s poslankyní Hnykovou vnímají šáriu jako mučení, kruté nelidské ponižující chování, ale tím skutečně právo šaria není a nikdy nebylo.