Granátníci, dokonce ani tanky na švýcarské hranice nemíří

Krajně pravicová scéna hledá dostatečnou oporu v zahraničí pro své názory a postoje. Pokud krajně pravicový politik s veřejnou funkcí něco tvrdí, je následně takové tvrzení pokládané za oficiální postoj daného státu, nebo úřadu. Extrémisté využívají místní neznalost s poměry v cizině. Typickým příkladem by mohlo být prohlášení šéfa bezpečnostního úřadu švýcarského kantonu Ticino. Norman Gobbi připustil pro rakouský Kronen Zeitung vojenské řešení tzv. uprchlické krize.

Najednou se v německý psaném médiu objevují informace o možném přesunu tanků i dvou tisíc vojáků specializovaných batalionů granátníků, jež by chtěl šéf bezpečnostního úřadu Ticina na hranicích rozmístňovat. Russia Today využívá situace a do světa následně chrlí informace o tom, jak se Švýcarsko odhodlalo ochraňovat své hranice před nebezpečnými uprchlíky. To je doslova voda na mlýn krajně pravicové scény. Islamofobové načerno dostávající se do parlamentních prostor netají svou radost. Na sociálních sítích rozšiřují polopravdy, ve kterých je vypuštěn jakýkoli kondicionál odhakující skutečný stav politických tvrzení. Všechno je pokládáno za stoprocentní jistotu, ve jménu které by Česko mělo jednat naprosto stejně. Stačí se podívat na Hamplovy příspěvky a člověk se nestačí divit.

Ashampoo_Snap_2016.04.18_11h47m59s_006_

V ruské, dokonce ani v jiné převzaté verzi švýcarské tankové aféry je taktně vypuštěna politická příslušnost šéfa ticinského bezpečnostního úřadu Normana Gobbiho, jež se médiím svěřil se svými touhami po vojenském obtěžování přicházejících uprchlíků.

Očekáváme výrazný nárůst počtu uprchlíků letos v létě. Pokud Rakousko nyní uzavře Brenner, Švýcarsko se stane jedinou vstupní branou do severní Evropy. Před tím, musíme chránit sami sebe. Uprchlíci see vyhýbají hlavním cestám na oficiálních hraničních přechodech. Musíme se připravit na možný nápor migrantů.

Norman Gobbi, Kronen Zeitung

Tento politik, jehož názory přejaly kdejaká média, přišel do kantonální, chcete-li federální vlády z krajně pravicové, silně extrémistické politické strany Liga Ticino( Legi dei Ticinesi). Se dvěma poslanci v Národní radě a dvaceti dvěma zástupci v kantonálním  parlamentu Ticina se Liga Ticino rozhodla na vládní úrovni propagovat nesnášenlivost, a to jak rasovou, tak především náboženskou, kdy je islám vnímán jako jeden z nejvštších nepřátel Švýcarska, před kterým je třeba se chránít. Před chvilkou jmenovaný politický subjekt odmítá multikulturalismus a jako takový se staví proti uprchlíkům.  Liga Ticino má těsné přátelství s krajně pravicovou Švýcarskou lidovou stranou(SVP), která před několika měsící dokonce usilovala o zákazu staveb mešit v alpském státě, nebo usilovala o zákaz nošení hidžábů ve švýcarské společnosti.

Politické postoje Ligy Ticino jsou dosti podobné světonázorům Bloku proti islámu. Není proto divu, že se komentáře Normana Gobbiho líbí radikálovi a populistovi Petru Hamplovi. Jako kdyby švýcarská krajní pravice mluvila za Martina Konvičku, Okamuru a další. Očekával by snad někdo od ministra extrémistické partaje jiný, než odmítavý a nevojenský postoj k uprchlíkům?

Švýcarsko, dokonce ani kanton Ticino, k hranicím nepřemisťuje tanky a už vůbec ne granátníky, či příslušníky 18. pancéřového batalionu, o kterém se mnohá média zmiňují.

Extrémismem a radikalismem překořeněný nápad Normana Gobbiho odporuje mezinárodnímu právu, ke kterému se země Helvétského kříže upsala. Navíc, politikovy radíkální návrhy nesdílí kantonální vláda společně s ostatními politiky. Pokud by Gobbi chtěl prosadit svůj militaristický nápad, musel by si dát ještě hodně moc práce s přesvědčováním svých kolegů v kantonálním parlamentu (Velké radě Ticino), kde Liga Ticino obsadila v minulých volbách 24 % poslaneckých míst. Díky odmítavému názoru kantonálních politiků je velmi nepravděpodobné, že by Goggiho plán spatřil světla reality. Proti je například kantonální ministrně spravedlnosti Simonetta Sommaruga, která Gobbiho řešení pokládá za naprosto nepřiměřené.

Média domácí i zahraniční sice píší o tom, že na 2000 vojáků musí přerušit své dovolené, ale skutečnost je trošku jiná. Podle vyjádření oficiálních úřadů kantonální vláda nepožádala vojáky o přesuny na hranice, dokonce oficiálně nikdo ze zodpovědných úřadů nekontaktoval armádu s požadavky.

Norman Gobbi má své extrémistické sny, které jsou díky vysokému politickému postu hlasitější, celoevropskou klakou radikálů přijatelnější. Média by se měla méně uchylovat k praktikám bulváru, protože realita je mnohem více střízlivější, než pohádky radikálů.