Ministr Chovanec se trapně snaží ve věci azylantů o obhajobu pokřivené tváře republiky.

Německé úřady, na rozdíl od těch českých, v otázkách uprchlictví a poskytování azylu neporušují mezinárodní právo. Zatímco se ministr vnitra pokouší o co nejhloupější hlášky nacionalismu, v sousedním státě uvažují podle zásad skutečné demokracie. Je velmi smutné, že Sobotkův kabinet společně s jednotlivými představiteli tu a tam napomáhá k fašizaci společnosti, kdy je na všechny uprchlíky nahlíženo skrze optiku nevzdělaného nacionála, který pro co největší podlezání nevzdělané klace raději poruší zásady, na kterých se Česko před desetiletími se světem dohodlo.

Dublinské dohody, ke kterým se jako k modle obrací ministr Chovanec, nejsou ničím jiným, než úlitbou velkých ryb na evropském kolbišti, ve kterém se ve jménu populismu vytvářejí nárazníková pásma, například na jihu Evropy.

Velké státy Evropské unie se následně díky úpravám nemusely zabývat uprchlickou tématikou jako takovou. V rámci Dublinských dohod se zapomíná na evropskou solidaritu, a tak není divu, že se nárazníkové státy ozývají a požadují od ostatních členů osmadvacítky pomoc s agendou. Dohody podepsané v Irsku vytvořily z uprchlíků loutky evropských vlád, kdy najednou z vůle politických dohod došlo k velmi výraznému sáhnutí do práv ohroženého člověka, který z ničeho nic ztratil právo legálně vycestovat do země, ve které rodina, nebo uprchlíkova národní menšina žije.

Syřan podle uzavřených dohod Unie nemůže legálně přijít za svou rodinou do Německa, protože při vstupu ze Srbska na území Maďarska musí požádat v Orbánově panství o azyl. Pokud o něj uprchlík požádá, nebo pokud je v této zemi uprchlík zaregistrován jako žadatel o azyl, a přesto vycestuje do jiného evropského státu, je policií chycen a následně po úředních “formalitách” navrácen zpět do Maďarska, které posléze rozhoduje, zda navrátilce poslat zpátky do Sýrie nebo s ním udělat nějaké “kárné” řízení. Jednou provždy dochází k přetrhání rodinných vazeb i narušení ekonomického zajištění uprchlíka, protože ten je za pobyt v zadržovacím zařízení, například na území Česka, obrán o peníze, které měl při sobě.

S přicházejícími uprchlíky je jasné, že takové řešení před lety uzavřené v Dublinu není věcně správné. Dublinské nařízení dává možnost posílat žadatele o azyl do členských států EU, ve kterých nemají ani skuteční pronásledovaní uprchlíci téměř žádnou naději na poskytnutí mezinárodní ochrany. A to je v rozporu mezinárodního práva Organizace spojených národů. Těm v jistém slova smyslu odporuje nemožnost poskytnout uprchlíkovi volnou cestu do států, jež si uprchlík pro svůj pobyt vybral. Přijímací směrnice “irského” porušování práv stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, a to materiálního i právního charakteru. Díky tomu jsou nepřímo státy nuceny k nacionalizující politice často jdoucí proti mezinárodním “rezolucím”. V úvodu každého uvedeného práva je uvedena kladná ochrana práv uprchlíka, zatímco posléze následují výjimky, kdy předem garantované právo ztrácí na platnosti. Harmonizace azylového práva Evropské unie směřuje spíše ke sladění postupů co nejsnazšího zamítnutí azylové žádosti a následné deportace do země původu. To je také český účelový důvod, proč se ministr Chovanec ohání Dublinem.

Skupina dvaceti pětí křesťanských uprchlíků z Iráku, kteří o víkendu odjeli z České republiky do Německa, mohou ve vybrané zemi zůstat. Požádali tam o azyl a jako důvod uvedli blízkost příbuzných. Agenda slučování rodin, resp. právo na rodinný život, je součástí celé řady mezinárodních smluv (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Všeobecná deklarace lidských práv,  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o právech dítěte,  Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, Listina základních práv Evropské unie) a jednotlivé státy mají právo slučování rodin omezovat, upravovat. V Evropské unii může být úprava těchto práv národními státy vykonávána jen v oblastech stanovených rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.

Právo na slučování rodin uprchlíků upravuje především Úmluva o právním postavení uprchlíků. I když se tento dokument přímo o právu slučování rodin nezmiňuje, článek 12 Úmluvy o právním postavení uprchlíků přikazuje smluvním státům dodržovat dříve nabytá práva uprchlíků spojená s osobním statusem, zvláště pak práva spojená s manželstvím.

Výkonný výbor Programu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky stanovil pět zásad pro slučování rodin uprchlíků:

  • rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a je proto pod ochranou státu
  • rodina uprchlíka je základem pro zajištění ochrany a zdraví jejich členů a její ochrana spadá do mandátu UNHCR
  • zásada závislosti umožňuje přijmout pro slučování rodin uprchlíků flexibilní a široká kritéria
  • humanitární hledisko by mělo podporovat úsilí o slučování rodin. Tzn., že rozdělená rodina uprchlíka by měla být sloučena v zemi, kde je možno žít společně normálním životem; uprchlíci a jiné osoby potřebující mezinárodní ochranu, kteří nemají možnost normálního života v jiné zemi než v zemi azylové, by měli být oprávněni ke sloučení rodiny v zemi útěku; sloučení rodiny by mělo být realizováno s nejmenší možnou prodlevou
  • rodina uprchlíka je základem pro jeho úspěšnou integraci

Jinými slovy, pokud iráčtí uprchlíci odjeli po odmítnutí azylového řízení do Německa, Německo podle Výkonného výboru Programu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a ostatních mezinárodních úmluv žadatele o azyl přijmout, protože prioritní bylo zcela správně zachování celistvosti rodiny uprchlíků.

Je tragikomické, doslova hloupé, že se Praha slovy Milana Chovance vyjadřuje v rozporu s mezinárodním právem a místo toho šavluje účelově s Dublinskými dohodami. Místo svěšení uší a přiznání vlastního omylu raději politici plýtvají financemi daňových poplatníku a nechávají vypracovat právní analýzu německého postupu. Inu, volby se blíží, a tak se socani musejí ohánět, protože nacionalismus je právě tím hlavním hybatelem mediálního dění ve vlasti.

Co by si pomysleli čtenáři, kdyby vláda hrající si na lidská práva z ničeho nic postupovala podle mezinárodních standardů? Ministr by se nemohl tvářit jako zhrzená milenka, nebo odloučené pracoviště WhiteMédií a bulvár by přišel o žhavý článek v popředí. Vláda rozhodla s rychlostí blesku o osudu iráckých uprchlíků. Chovanec na Twitteru nešetřil slovy, aby následně své připitomělé domněnky zopakoval před kamerami celostátních televizí. Dlouhou dobu si vrabci cvrlikají o tom, jak český azylový systém porušuje mezinárodní právo, nehledě o jakémkoli smyslu pro humanitu.

Kvůli 37 procentům(33 z 89 přivezených iráckých uprchlíků) odcházejících uprchlíků z projektu Generace 21 Sobotkův kabinet končí spolupráci a jakoby pomoc uprchlíkům organizovanou nevládní organizací odmítá. Generace 21 na projekt z darů a příspěvků sehnala patnáct milionů korun na pomoc křesťanským uprchlíkům z Blízkého východu. Nejednalo se tedy o čerpání financí ze státních peněz……přesto všechno se vláda chová, jako kdyby v projektu byla hlavním finančním garantem………na pomoc křesťanským uprchlíkům nestátní organizace spotřebovala podle údajů médií tři miliony korun.

V případě vyhoštění cizince náklady na převoz do země původu uprchlíka financuje vláda. Musí nakoupit letenky pro uprchlíka a také pro policejní doprovod. Následně deportace je možná pouze do tzv. bezpečných destinací…..termín bezpečná destinace je často azylovými úřady zneužíván a termín občanská válka dostává nové rozměry, kdy konkrétní uprchlík musí být více obtěžován válkou, než ostatní obyvatelstvo na válečném území žijící. Hraje se slovní hra, ve které následně nebezpečná zóna válečných střetnutí dostává punc bezpečnosti, i když bezpečnou vůbec není. Deportace do Iráku stát může přijít až na sto tisíc.

Ministr Chovanec nyní trapně obhajuje pokřivenou tvář republiky a sehrává role státního šaška, kvůli kterému dochází k poškozování obrazu České republiky v očích zahraničí. Sociálnědemokracie by si měla rozmyslet, zda podporuje lidi v nouzi, nebo bezpráví nahrávající fašizaci společnosti.