Ministr vnitra skrze irácké křesťany útočí také na mezinárodní právo

Pohled na křesťanskou komunitu přicházející z Iráku je z optiky populismu a extrémismu tragikomický. Zatímco ještě před několika měsíci v novinách vycházely články obdivující křesťany z Blízkého východu a Blok proti islámu vyzýval k podpoře utečenců s křížky na krku, dnes se díky proradným médiím názor na přicházející uprchlíky s křesťanským vyznáním diametrálně změnil.  

Proces změny zahájila účelová reportáž primáckého islamofoba a fanouška klausovského střihu politiky Bohumila Rouba. S několika minutami agresivně zaměřené reportáže byly “tzv. oběti muslimské agrese” přehozeni na druhou stranu tábora.

Populisté s extrémisty najednou z ničeho nic utrhli svým “chráněncům” andělská křídla, aby posléze své ideově čisté oběti “muslimské” nenávisti hodili do pytle těch “proradných arabášů, kterým není dobré věřit“. Tak nějak se v diskusích na sociálních sítích vytratila mantra o obětech muslimského řádění a ohrožení křesťanské komunity, protože díky mediálním přešlapům dostali punc legálnosti mnohem agresivnější názory, jež se až doposud ukrývaly pod nánosem lží a účelových tvrzení. Na pranýř se dostává arabská kultura s arabskou komunitou, vůči které Konvičkův Blok proti islámu útočí pod nejrůznějšími zákryty a hrátkami na pytlákovu schovanku již od svého vzniku.

Některá média, jež před několika měsíci těžila z etosu o “obětech muslimské agrese“, dnes se stejnou grácií a bravurou exhibují na rozhodnutí osmičlenné irácké křesťanské rodiny, která se chce vrátit zpět do své rodné země. Hrátky na proradnost, vypočítavost, a dokonce na prášilovskou bájeslovnost uprchlíků žijí dál svým životem. Průměrný příznivec českého nacionalismu si pod palbou generalizací v neinformovaném mozečku opakuje “v Iráku to nebude tak špatné, když se do války vracejí tamní oběti válek. Ono to asi bylo jinak a neonacisté s extrémisty možná měli pravdu“. S dalšími dvaceti pěti jedinci požadujícími navrácení pasů kolují další neméně zahnívající vzkazky “o vypočítavosti, se kterou uprchlíci nehledají bezpečí, ale sociální jistoty například v Německu nebo některé v severských zemích“.  Jako kdyby samotní Češi zapomněli na svou národní historii, ve které téměř půl milionu, většinou ekonomických imigrantů, v letech 1949 – 1989 utíkalo do předem vybraných krajin……….inu, na vlastní styl chováni a ekonomické potřeby se nejsnáze zapomíná.  3,5 procenta československého obyvatelstva je pod vlivem politické účelovosti chápáno jinak, než “ti vypočítaví a zákeřní uprchlíci” dneška…….přitom chudoba v Československu oproti současné chudobě v Sýrii, Iráku, Íránu, Afghanistánu a dalších zemí nebyla téměř žádná.

Česká společnost je v tomto ohledu nerozvinutou, naprosto zaostalou a zastaralou. Neexistuje všeobecně uznávaná autorita, která by veřejně odmítla připitomělá tvrzení o “muslimské agresi“, mediální kampaně vůči minoritám, nebo podobné závěry v článku uváděné mezi šedými uvozovkami. To je také velmi významný důvod, proč dochází k fašizaci veřejného prostoru. Případu osmi a násladně dalších 25 žadatelů o azyl požadujících o navrácení iráckých pasů využilo také ministerstvo vnitra, které podle tvrzení médií projekt Generace 21 údajně zastavilo. Zkušenost napovídá, že za teatrálně oznamovaným koncem bude něco jiného, než jen rozhodnutí několika lidí vrátit se zpět do vlastí.

Ministr Chovanec si svým způsobem na mediálně známém případu ohřívá svou politickou polívčičku, když ve večerních zprávách odmítá kvůli rozhodnutí dvaceti pěti lidí vytvářet z vládního úřadu a České republiky “cestovní kancelář”. Politický atak je namířený nejen na jednotlivé Iráčany, ale také na mezinárodní právo, kdy si může uprchlík rozhodnout, kde požádá o azyl a jednotlivé státy nesmějí takovému rozhodnutí bránit a uprchlík má v takovém případě právo volného průchodu do vybraného státu.  Pohled na politickou účelovost  je smutným příkladem mravní dekadence, ke které ministr Chovanec neměl nikdy daleko.

Rozdělovat uprchlíky podle náboženského klíče je hloupé a nehumánní, ale stejně hloupé je kvůli demokratickému rozhodnutí několika lidí rušit participaci státu na pomoc válkou ohroženým…….zvláště, pokud Evropa má na současném stavu v Iráku a Sýrii také svůj podíl másla na hlavě.