Praha na makedonsko-řecké hranici přispívá k destrukci lidských práv

Česi se společně s Makedonci na makedonsko-řecké hranici dopouštějí porušování mezinárodního práva, kdy ozbrojené složky nevybíravě a velmi nebezpečně používají chemikálie, gumové projektily s třaskavými granáty vůči uprchlíkům, i když to není vůbec potřeba. Politický populismus, na kterém se podílejí státy Evropské unie s jihoevropskými zeměmi ukazuje zuby ohavnosti v praxi.

Pravidelné sedánky Bohuslava Sobotky v rámci Višegrádu nabízejí násilí vůči neozbrojeným obětem válek a nelidských režimů. Lídři se dohodli a ostatní se musí podřídit. Praha účastí na ochraně segregační zdi obhajuje politiku agrese společně s krácením lidských práv, . S imigrantem odhazujícím dýmovnici do davu policistů vzniká dojem zákeřnosti a nebezpečnosti, díky kterému následně papaláši národních vlád mohou v Bruselu požadovat scénáře podle nacionalistických vlád Maďarska, nebo radikalizujícího se Polska.

Státy, jejichž obyvatelé ještě před několika desetiletími často vyhledávali ekonomický azyl v západní Evropě nyní zakazují ostatním to, čeho například v Československu využilo za více jak čtyřicet let na půl milionu Čechů. Díky politickému neřešení dostává ekonomické putování za štěstím nálepku asociality, vypočítavosti, kdy si imigrant nemůže vybrat místo vhodné pro svůj život. Se zdmi z drátů a žiletkových plotů přichází upozadění lidskosti, humanismu, pokrokovosti a demokratizace společnosti, kdy polodiktaturní politické strtany osmadvacítky diktují další vývoj ve společnosti.

Šmahem několika písmen se odebírá lidským bytostem právo na život bez tajné policie za krkem a hrozby trestu smrti za zpolitizované trestné činy. Na jednu stranu se volá po politické nekorektnosti, zatímco se pod pláštíkem líbivých slovíček nacionalismu považují oběti režimů za ekonomické migranty bez kapky vzdělání. Třeba taková doktorka z Teheránu nárok nemá, zatímco převaděč z tureckého pobřeží azyl dostane, protože se vydává za Syřana. Hry na rozlišování ekomnomických migrantů a těch uprchlíků z válek jsou pouze představení zbytečných nálepek, kdy se dohodnutá pravidla celosvětových organizací ohýbají jako hadí žena v cirkusovém šapitó.

V Pákistánu není válka…….tedy alespoň pro Evropskou unii……..realita ovšem vypadá trošku jinak. Život v Balučistánu nebo v Kašmíru je o dennodenním bytí mezi kulkami, obavami z únosů, znásilnění i strachu o život. Přesto všechno Íránci s Pákistánci nemají podle rozhodnutí vlád právo na azyl, protože se evropská legislativa zaměřila pouze na Sýrii, protože právě ta je nejvíc viditelnou v evropském zpravodajství. Evropa přeci nemůže pomoci všem, a proto se okleští právo na život v lepších podmínkách. Démonizace očerňují romské obyvatelstvo v Česku, Maďarsku i Polsku a stejné démonizace poslouží k očernění “ekonomických migrantů”, protože s nalepováním neexistujících nálepek dochází k odstranění lidskosti, kdy lidé postávající u plotů nejsou lidmi, ale pouze obyčejnými okupanty, nebo nějakými statistickými jednotkami, kterých je se třeba zbavit.

Orbán chce stavět zdi, Szidlová touží po zavedení nacionalistických pravidel, zatímco Sobotka se jako mluvčí obou postav evropské politiky pokouší o obhajobu nelidskosti. Praha jedná s Tureckem a současně chrání hranice na Balkáně…….co víc bychom si mohli přát……….prozatím se pomlčí nad tureckým porušováním lidských práv, protože nedostatky na kabátku bruselských dohod se korigují diplomatickou cestou mimo televizní kamery, přestože turecká řešení slouží k destrukci morálních hodnot Evropské unie a vykreslují uprchlíky do jiných barev.

Jsme svědky hloupé politiky, hloupých požadavků s ještě hloupějšími výsledky, kdy ochrana jedince je na nejnižší možné úrovni vůči nacionalismu, jež představuje hlavní gró politických řešení. Za běhu událostí se nezákonnost a nemorálnost stává zákonností i morálností zároveň. Není divu, že takový styl politiky kvitují především nacionalisté, neofašisté, neonacisté a vůbec všichni příznivci extrémismu. Bohuslav Sobotka si hraje na premiéra prolidskoprávního kabinetu, přitom do značné míry je všechno zcela naopak. Vojáci s bílými páskami na pažích procházejí ve velkých městech Česka. Dokazují jak umí zatočit s uprchlíky, případně ostráží čokoládu v okolí, zatímco za české peníze dochází k podpoře porušování lidských práv na Balkáně nebo nedaleké Ankaře.

Politici by se měli zamyslet nad tím, zda je dehumanizace společnosti s popíráním základních principů světa zrovna tím, co by mělo být podporováno a požadováno.