Sudetští Němci nejsou příšery, ale oběti dvou nacionalismů

V lidové filosofii hospodského nacionalismu se ukrývá mnoho nesmyslů, polopravd i absolutních lží, na kterých kdejaký populista bez obtíží postaví svou politickou kariéru. Jedním z nich by mohl být bývalý důchodce z Vysočiny, prezident Miloš Zeman. Otevře ústa a do okolí utrousí tolik bláta, až se jednomu hlava zatočí. Jednou z tradičně vykládaných nepravd jsou vzkazky o sudetských Němcích. V rámci generalizací očerňujících i nebohé nemluvně vyniká čecháčkovský nacionalismus nad vším ostatním. Jsou to především kecy mluvků, jež následně živí aktivity neonacistů hrajících si na spolkové pokračovatele “sudetských tradic”.
Tam, kde vládne nacionalismus s touhami po osobním úspěchu, tame většinou není místo pro pravdu, lidskost, věcnost a porozumění. České nacionalizování se po celou dobu své existence obtáčí kolem vyvolávání nenávisti vůči Němcům, německé kultuře a německým historickým zemím. Pangermanismus byl berličkou pro české nacionalisty. Někde na severozápadě od hranic a dole pod Brnem se rozprostírá velké nebezpečenství, kvůli kterému je třeba v národě pěstovat co největší pronárodní uvědomění, a to i přesto, že nic jako český nebo německý národ historicky před vznikem Československa neexistoval.

Němci se v ostře nacionalistickém tónu měnili v masarykovské tézi na nebezpečné kolonizátory, emigranty, aby následně byli vynati z nového národa Čechoslováků, i když politikou ostrakizovaní na území nového státu žili po staletí celé generace. Masarykův český nacionalismus jde s dobou ještě dál a stává se ještě nesnášenlivějším. 12. ledna 1919 dokonce hlava nového státu hovoří o odněmčování hraničních oblastí: “……Ostatně jsem přesvědčen, že velmi rychle dojde k odněmečtění těchto oblastí.……mírumilovný plán soužití a nevyvolávání nenávisti vůči jiným národům jako písky času najednou mizí. Masaryk, možná ze strachu před ztrátou podpory radikálů, vystupuje jako nesmiřitelný extrémista a nepřímo vytváří nepřekonatelné bariéry, uvnitř kterých zapomíná na své předchozí proklamace. Strach z pangermanismu a práva na autonomii nepřímo vytvořil z mladého Československa nacionalistický stát potlačující práva minorit. Nenávist vůči všemu německému byla povýšena Mnichovem i následnou druhou světovou válkou, kdy se nacismus kladl za vinu všem Němcům.

“Skopčák” jako symbolika nacismu se také díky komunistům zavrtala hluboko do národního povědomí Čechů, Moravanů a Slezanů. Čím méně vzdělaný a sociálně zdatný člověk je, tím více propadá generalizačním teoriím o zákeřných a vysoce nebezpečných sudetských Němcích.

Není proto divu, že jednoduchého konceptu společného nepřítele ohrožujícího zájmy státu využívají různé diktaturní politické směry. Proti společnému nepříteli je třeba se spojit a společně bojovat. Tato myšlenka vyhovuje slabým nacionalistickýcm uskupením, které si před obavami z germanizace vytvářejí větší vliv na kopečku nacionálního hnoje za Řípem. V nacionálněbolševických kruzích stačí zamávat sudetskými Němci a rázem během jediné vteřiny spatří světlo světa nejedna jedovatá slina na adresu zrádných Němců požadujících zpátky území v Sudetech.

Tomáš Garique Masaryk vyčítal Rakousko-Uhersku utlačování Čechů v rámci monarchie, zatímco v Československé republice dělal totéž tentokrát například ůvči německé minoritě ve státě. Nacionalismem sešněrovaná republika nedala šanci jiným národům na území a nutila je v rozporu s deklarovanými kritikami mocnářství k životu pod “železnou rukou” jednoho národa. Miloš Zeman je také populistou. Ovšem Zemanův populismus je naprosto jiného zrna. Dotýká se nejrudějších hypotéz, protože diváky prezidentských vzkazků není nikdo jiný, než zarudlý nacionál zakládající své znalosti na dlouhodobém mýtu, i když takový přístup nemá s morálkou a pravdou nic společného.

Němci nově vzniklý stát akceptovala, respektovala a většina z nich dokonce neváhala sáhnout ve volbách po pročeskoslovenských aktivistických stranách. Kdyby republika nevyvolávala nespokojenost v německé komunitě diskriminačními opatřeními, zcela jistě by nedocházelo k posilování Sudetoněmecké strany Konrada Henleina.

V Sudetech, a ne jen tam, byl posilován český živel nad německým. Češi byli v sudetských úřadech, obsazovali lukrativní místa při obchodech……..na centrálních úřadech a orgánech nebyli Němci často vůbec přijímáni. Gró tomu všemu dala pozemková reforma z roku 1919, kdy k vyvlastňování polností a majetku docházelo především na německé straně. Další problémy vyvolal například přístup k jazyku jako nástroji komunikace, kdy novým jazykovým nařízením z roku 1926 museli všichni státní úředníci absolvovat zkoušky ze státního jazyka. S jazykovými státními opatřeními došlo de facto ke zbytečným komplikacím, kdy se na veřejně poskytovaných službách podílelo ještě méně Němců, než tomu bylo předtím. I když měl sudetský Němec československé občanství, neměl rovnoprávné postavení ve společnosti jako ostatní Čechoslováci. Rostla nezaměstnanost, ekonomická stabilita ve státě byla stále více nestabilní……ekonomické potíže byly více viditelnějšími v hraničních oblastech, například Sudetech…… ve společnosti se hromadila obrovská, nutno říci oprávněná, frustrace posilující odpor vůči všemu českému……….bylo pouze otázkou času, kdy nastalé situace využije nějaký Hitlerův poberta, jakým byl například Konrad Henlein.

Tohle všechno samozřejmě Miloš Zeman opomíjí, protože pokládá minulost českého národa pouze za souběh kladných událostí. 17. dubna 2016 pan prezident dokonce v rozhovoru pro Blesk porovnává sudetské Němce s Tibeťany, jako kdyby se hlava státu snažila na dálku o další vzkaz Pekingu. Možná by pro pána Hradu bylo skvělé, kdyby čínští soudruzi udělali totéž, k čemu po válce vyzýval československuý prezident Edvard Beneš. Tisíce mrtvých, týraných a miliony neoprávněně perzekuovaných v rámci nacionalistické horečky nejsou pro nacionalismus vůbec nic.

Miloš Zeman je jako plevel. Využívá nenávisti, ze které žije, kvete a roste. Ostatní plevelové ve společnosti takové aktivity vítají a podporují, protože je tím ve věci přístupu k sudetským Němcům posilován etos utlačovaného národa s jedním velkým a mocným národem, proti němuž je správné bojovat takřka všemi prostředky……..je smutné, že i dnes ve 21. století lidé jako je Miloš Zeman budí godzillu z minulosti a živí ji novými dávkami zapáchajícího zla. Bylo by načase, kdybychom na nacionalismus a jeho zhoubné teorie jednou navždy zapomněli.