V Izraeli barvy osobních dokladů zaručují svobody i nesvobody

Osobní doklady představují v životě Palestinců velmi důležitou část života. Na okupovaných územích úřední listiny zaručovaly jistou svobodu pohybu. Po arabsko-izraelské válce v roce 1948 dostali Palestinci utnitř Izraele nové průkazy, zatímto lidé ze Západního břehu Jodránu a Gazy pro svou identifikaci používali dokumenty vydávané Jodránskem a sousedním Egyptem. Po izraelské okupaci v roce 1967 obyvatelé nezákonně okupovaných území přecházeli na nový způsob identifikace.

V úředních listinách byl na první pohled jasný nestejný přístup k obyvatelům země. Apartheidní rozdělení státu bylo partné, již od jeho začátku. Všichni Židé, kteří se narodili, nebo pobývali v Palestině před založením Státu Izrael, dostali izraelské státní občanství společně s modrými národními identifikačními průkazy. Všichni ostatní byli “odsunuti na druhou ukolej” a k prokázání vlastní totožnosti museli používat vzhledově naprosto odlišné doklady. Palestinští obyvatelé Izraele museli k získání izraelského občanství prokazovat, že na území Izraele žijí nepřetržitě minimálně mezi léty 1949 – 1952. Pokud Palestinec neměl pádné důkazy o pobytu v inkriminovaném okamžiku, měl smůlu a izraelské státní občanství nezískal. Lusknutím prstů se z člověka stal host ve vlastní zemi.

Modrá barva díky “hrátkám” o izraelské občanství získala naprosto nesouvisející význam, kdy díky modrým občankám máte práva, můžete se stěhovat nebo ženit bez nutnosti souhlasu okupační správy. Dokonce díky modrému papíru nebudete mít potíže při cestování, nebo přístupu ke spravedlnosti, vzdělání, lékařské péči……..zkrátka, kdo má modrou, dostává zelenou k životu……..s modrou máte šanci na občanská práva, ale bez modré musíte poslouchat ponižující nařízení, a dokonce jste nuceni pohybovat se na ulici předem vybranými koridory.

Modré izraelské průkazy byly vydány 165 000 Palestincům žijícím uvnitr Izraele. Dalších 750 000 Palestinců mělo takříkajíc smůlu……..I když není modrá jako modrá. Palestinci vlastnící modré identifikační doklady  sice nejsou omezováni restrikcemi, ale musejí slibem prokázat loajalitu k Izraeli, zatímco židovští obyvatelé Izraele žádnou loajalitu dokazovat nemusí. Zeleno-modré identifikační doklady jsou vydávané obyvatelům východního Jeruzaléma. Pouze malé procento z nich má izraelské občanství, zatímco většina ani v občanství nemá cokoli vyplněné……je to velmi smutné, protože lidé bez občanství mohou být oběťmi úředních chyb i selháíní.

Od roku 1967 obyvatelé Západního pobřeží Jordánu měli osobní doklady zelené barvy a Gazy zase barvy oranžové. Držitelé zelených a oranžových dokladů měli zakázaný vstup na izraelské území. Ten byl a stále je možný jen s povolením izraelských úřady. Po dohodách v Oslu v roce 1994 obyvatelé Západního břehu Jordánu dostali zelené pasy a insigniemi Palestiny na vrchu, ale de facto se nejednalo o nic jiného, než o hru na jakousi autonomii, která prakticky neexistuje.

V Izraeli barvy osobních dokladů zaručují svobody i nesvobody. Ve 21. století je takový přístup k člověku mírně řečeno velmi zvláštní. Některými médii je Izrael považovaný za jedinou demokracii v regionu, ale Tel Aviv má k demokraciii velmi daleko……alespoň z nestranného pohledu na stav lidských práv a režim velmi blízký tomu jihoafrickému apartheidu. Osobní doklady díky rozdílným barvám slouží k jednostranné komunikaci s policisty, vojáky a úřady. Podle barvy se volí přístup i ochota…….postup úřadů…….právo na právo……….

Izrael by měl konečně přestat s diskriminací zobrazenou například různými doklady zaručujícími každému jiná práva. Budoucnost představuje rovnost, nikoli stavba zdí, překážek a nejrůznějších podřízených postavení.

SDÍLET