Extrémismus Hofera prohrál. Rakouským prezidentem je Van der Bellen

Ještě před několika hodinami si lidé kladli otázku: “Van der Bellen nebo Hofer? Kdo z nich bude vítězem rakouských prezidentských voleb?” Čeští neonacisté, neofašisté a příznivci krajně pravicové politiky byli v nadějích. Věřili, že v sousedství zvítězí neofašistický pohled na svět plný populismu a nic neříkajících slibů, k jejichž naplnění stejně nikdy nedojde. Mezi oběma prezidentskými kandidáty je zásadní rozdíl. Jeden spojuje společnost, zatímco ten druhý šturmuje k radikálním krokům plným nenávisti, rasismu a bezohlednosti.

Kandidát Svobodných je něco jako český Zeman. Raději útočí na uprchlíky, uzavírá hranice a porušuje mezinárodní smlouvy a úmluvy, místo toho, aby se věnoval vnitrozemské politice, na které je skutečných problémů víc než dost. Hofer si hraje na zastánce lidu a podle toho také vystupuje v médiích. Používá kontroverzní rétoriku, protože se s ní dostane prakticky do všech médií. Svět rakouské společnosti je v mnohém velmi podobný té české. Kdo chce být cool, musí nestydatě útočit na nejintimnější části lidské mysli. Na okamžik se zapomene na křesťanské milosrdenství, aby se následně v televizním duelu omlátila slušnost o Bellenovu hlavu, zatímco strhávání plakátů FPÖ zůstane bez jakýchkoli reakcí.

Hofer je zdatný manipulant. Je vysoce konfliktní osobností a velmi dobře ví, že si to může dovolit, protože chování druhého prezidentského kandidáta neumožňuje zaútočit direktem na předváděnou sprostotu krajně pravicového radikála. V hádkách plných lží se nejsnáze obhajuje politika sobectví navracející Rakousko do časů před sedmdesáti lety. Bellen umí nabídnout pomocnou ruku, zatímco Hofer do natažené dlaně bez ostychu plivne a ještě se u toho zasměje do kamer, aby lačným divákům dokázal, jak statečným a udatným prezidentem dokáže být.

Naproti sobě v prezidentském klání postávali dva rozdílné názory. První z nich tvrdil, že naše síla je v jednotě a Evropě, zatímco ten druhý vykřikoval do okolí cosi o semknutém Rakousku, jež si bez Unie vystačí samo a Evropa se musí Vídni přizpůsobit. Bellen se snaží ustoupit, kárat Evropskou unii a nacházet kompromisní řešení…….Hofer naopak tvrdí, že se to vyzkoušelo a Unie hlasům z Vídně nenaslouchá, tak proč by v ní mělo Rakousko nadále zůstávat? Euroskepticismus je živnou půdou moderního extrémismu. Nabízí společného nepřítele, na kterého je možné v případě potřeby kdykoli poukázat. Jednotný otloukánek poslouží k zakrytí vlastní neschopnosti vést konstruktivní politiku. Je to trošku jako u blbých na dvorku. Hofer může klidně tisíckrát opakovat, že Brusel Bellenovi nenaslouchá, protože Unie nemá žádnou možnost poukázat, že jednotlivá tvrzení prezidentského kandidáta vzala na vědomí. Evropským úřadům totiž chybí dostatečně viditelná osobnost, jež by dokázala proniknout skrze netečná média až do evropských obýváků.

“Rezonance ticha” nahrává do Hoferových karet. Je to jako v české prezidentské eskapádě, kdy Zeman využíval osobnosti druhého ke svému prospěchu. Rakušané s Čechy si jsou v mnohém velmi podobní….i když Hofer je mnohem méně mstivý, než český Zeman a je dosti možné, že se s postupem času uklidní. Nicméně, politika Svobodných další evropskou zemi přibližuje krajně pravicovému tónu, ve kterém je mezinárodní právo v ohrožení. Došlo by v případě zvolení Hofera k rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb? Vystoupilo by Rakousko z EU? Zvítězil by izolacionalismus, který vrchní radikál hlásal?

Na většinu z těchto otázek nejspíš zazní negativní odpověď, protože donátoři Hoferovy politiky velmi dobře vědí, že odtržení od modré vlaječky s hvězdami znamená menší příjmy a hospodářské problémy, s nimiž se Vídeň už delší dobu potýká. S vítězstvím Hofera by nejspíš došlo k ohrožení mezinárodního práva společně s upíráním práva uprchlíků na azyl. Možná by začaly tanečky na hranicích v ještě větší míře, než tomu doposud a fanoušci extrémismu by se následně dočkali obnovených hraničních přechodů……..

Hoferovo vítězství by nalilo krev do žil hnědomyšlenkářů a pozadu by v případě úspěchů nezůstali ani čeští Svobodní občané Petra Macha, jež si na rakouském příkladu vykasají triko s výhledem na další volby v Česku. Když uspěli Rakušané, zvítězí také Češi…….ale přitom jediné, co mají čeští a rakouští Svobodní společného, je název a to ostatní je naprosto odlišné. Čeští Svobodní jsou parodií těch rakouských. Je to vidět například na rétorském umění, kdy se Mach nemůže rovnat Hoferovi, ani kdyby se postavil na hlavu. Jediné, v čem jsou si oba podobní, je víra v populismus, radikalismus i nesvobodu menšin.

Jak se zdá, extrémistův sen o radikálním prezidentovi zůstává pouze výplodem fantazie, protože některá rakouská média hovoří od třetí odpolední o Van der Bellenovi jako o novém rakouském prezidentovi. Die Presse píše, že si Van der Bellen zřejmě polepší ve všech spolkových zemích. Ještě v půl čtvrté chybělo sečíst jedenáct okrsků, zatímco o několik minut později Wiener Zeitung oznamuje Bellenovo vítězství. V 15:55 má Van der Bellen má náskok 12 855 hlasů……jenže zbývá sečíst město Salcburk, Innsbruck, Bregenz a Feldkirch.  Konečný výsledek z Vídně jasně ukazuje na prohru radikála: Van der Bellen 63,32 %, Hofer 36,68 %. FPÖ vyhrála jen ve vídeňském okrsku Simmering. V 16:14 se náskok Van der Bellena zvýšil na 16 323 hlasů, ale ještě zbývá sečíst 3 okrsky. Sčítání hlasů podle Wiener Zeitung trvá příliš dlouho kvůli přepočítávání hlasů v jednom z volebních okrsků.  O deset minut později je jasné, že v prezidentských volbách zvítězil Van der Bellen. Odevzdáno bylo 4 643 154 hlasů: Hofer získal 49,7 procenta hlasů, Van der Bellen 50,3 procenta. Norbert Hofer prohrál o 31 026 hlasů. Vysoká byla rovněž účast: rovných 72,7 % voličů se rozhodlo zapojit svými volebními lístky do bitvy o prezidentský úřad. V korespondenční volbě bylo odesláno 766 076 hlasů, z toho 746 110 bylo platných. 61,7 procenta z nich bylo pro Van der Bellena. Svobodní (FPÖ) místo toho, aby akceptovali výsledky voleb, tak raději uvažuje nad tím, zda se zítra ráno rozhodne pro soudní napadení, nebo akceptaci celého klání. Extrémisté se nikdy neuměli smířit s prohrami.

Zelení pokořili velkohubost extrémisty a sny o radikálním prezidentovi mizí jako jaderný odpad hluboko pod nánosem kalné vody. To je dobrá zpráva nejen pro Rakousko, ale také celou Evropu.