Jde v případě Let u Písku o peníze státu, nebo chce Česko ucpat Romům ústa?

Pracovní skupina pro odškodnění Romů spadající pod Radu vlády pro záležitosti romské menšiny jednala 5. května 2016 o odškodňování Romů i změně správy kulturní památky a pietního místa v Letech u Písku. Čeněk Růžička s dalšími představiteli konečně jednal o osudu prasečákem zneuctěného místa koncentračního tábora. Mohlo by se zdát, že se konečně věci pohnou k lepšímu. Ale ve skutečnosti se moc nemění.

Prasečák společnosti AGPI nadále zůstává na svém místě. Nikdo nebude prošetřovat majetkové stavy zemědělské společnosti, a dokonce nevzniknou žádné plány týkající se odkupu dehonestujícího zařízení nacházejícího se na území bývalého koncentračního tábora. Pietní akt s nejrůznějšími proslovy se v okamžiku zasedání připravoval, tak proč by se měl někdo zdržovat takovými maličkostmi, jako je konečná náprava chyb minulých. Jediné, co se do budoucna mění, je správce celého objektu. Z Lidic se papírová pozice přesouvá na Muzeum romské kultury.

To je zajisté chválihodné, že místo tak velkého významu, jakým Lety bezpochyby jsou, zůstane nadále pod správou samotných Romů…….ale stejně kdesi v povzdálí vyhlíží na každého pachuť hořkosti, ve které se snoubí neochota změnit současný stav. S novým správcem nepřichází důstojnější status, natož nějaké budoucí choutky na změnu stávajícího statu quo. Ministerstvo kultury bude financovat nedůstojnou podobu památníku v Letech, zatímco vepřín se svým velkochovem bude pokračovat dál. Snad se najde nějaká další Mariposa Čonková, aby v Brně na náměstí zatančila kolemjdoucím kroky nesouhlasu. Noviny se naplní  fotografiemi mladé ženy v popředí, ale důstojnost zavražděných dětí, žen i mužů zůstane nadále tam, kde bdí po celou dobu od roku 1979, kdy architekt Šindelář vytvořil na rýsovacích prknech podobu současného vepřína.

Jde v tento okamžik o peníze státu, nebo o skutečnou úctu k Romům, jež na místě pod rukama československých četníků skonali krutou smrtí? Chce stát přesunem pod Muzeum romské kultury zacpat Romům ústa, aby nakonec vše mohl “hodit” na bedra romské komunity?

Genocida Romů byla jednou z nejdůslednějších. Už proto by si lidé zasloužili náležitou úctu projevenou například panátníkem, vyřešením, nebo plány ny vyřešení situace s vepřínem………proč Čeněk Růžička s dalšími neiniciuje plány na odkoupení vepřína? Je spokojený se současným stavem? Hraje roli mlčícího, aby následně mohl vepředu postávat jako VIP romský aktivista? Nestojí za tím vším neschopnost sestavit tým odborníků, jež by celou záležitost přivedli do zdárného konce?

Problematiku Let u Písku není možné vyřešit ze dne na den, ale je nutné už konečně začít. A to nikoli “pouze” přesunem pod romskou organizaci zabývající se romskou kulturou, zvyky a historií. Možná má v plánu Muzeum romské kultury nějaké akce, o nichž veřejnost zatím neví. Nicméně, z všeobecného pohledu je jasné, že stát ani někteří romští aktivisté nechtějí změnit Lety u Písku k lepšímu. Je ve všem tom marasmu a populismu nějaká naděje na změnu k lepšímu? Pokud se nebude veřejně o obětech československého fašismu hovořit a pokud se nezačne veřejně uvažovat nad tím, co je úcta k minoritám a co je pro ni důležité, tak nikdy k nápravám nedojde. Peníze, nacionalismus by měly být druhořadými, protože úcta k zavražděným, romským spoluobčanům je mnohem víc, než si umíme představit.