Když přijde řeč na sudetské Němce, v blízkosti vypukne horečka českého nacionalismu

Když přijde řeč na sudetské Němce, v blízkosti jako obrovský požár vypukne český nacionalismus, jež se snaží za pomoci urážek, generalizací co nejvíce insultovat cizince, kteří ještě před mnoha desetiletími žili ve společné republice. Jako kdyby nevraživost s démonizací nikdy nezemřely a jako Fénix pokaždé povstaly z popela, aby následně zavdaly příležitost k dalším lžím, nenávistem a přáním všeho nejhoršího.

Německý nacionalismus zavinil nacismus, zatímco ten český na konci války zavraždil desetitisíce nevinných a později seslal romské spoluobčany do pozice rasismem pronásledovaných. Díky politickým lžím jsme si navykli na pohádky o hodném slovanském národě uzurpovaném nebezpečnými Germány. Už stařičký Tomáš Garique Masaryk založil svou snahu o nový stát na nenávisti Čechů k Němcům, vůči kterým se nový národ musí bránit v nové, nacionalisticky pojaté vlasti.  To, co bylo zcela správně vyčítáno Vídni, to se nyní stalo základem nové politiky mladého Československa. Pozice Slováků se změnila, stejně tak lidská práva minorit jako kdyby přestala ve jménu celistvosti republiky existovat.

Henleinovci živeni Hitlerovým nacismem uspěli právě díky chybám české vlády, politiky i přístupu k minoritám, jež byly vytlačovány na úkor Čechů z veřejných míst, veřejných zakázek, veřejných služeb………..kdyby se politici ve třicátých a koncem dvacátých let dvacátého století chovali jinak, možná by sled událostí byl úplně jiný a my bychom se nemuseli stydět za genocidu lidí, jež ani přinejmenším nemohli za utrpění, které nacismus s sebou pro Československo přinášel. Masarykův obrat vytěsňující Němce na pokraj společnosti byl předznamenáním všech budoucích problémů.

Historie nikdy nebyla jednobarevná. Vždy se skládá z několika stran a téměř pokaždé se ve společnosti najdou tací, kteří  odmítají vnímat pestrobarevnost a před očima mívají pouze malý úsek barevného spektra, ve kterém se cítí ukrutně dobře. Na školách se neučí moderní historie, proto valná část obyvatelstva v České republice stále podléhá ideologickým lžím, ve jménu kterých jsou krajanské spolky nacistické, nedemokratické a stoprocentně nebezepčné.

Problémem nejsou sudetští Němci ani jejich orgnaizace. Problémem jsou pobertové, jež využívají nastalé situace, neznalosti historie, oboustranného neporozumění a démonizace k oživování Henleinových pokusů o  nacionální socialismus na území české kotliny.  Nazvou se krajanským spolkem, vyvěsí staré znaky, vlajky, hrají si na pokračovatele, zatímco jediné co chtějí, je vzbudit v Němci vášeň k nacionálnímu socialismu, díky němuž by mohli znovu bohatnout a kynout. Vydavatelé překladů Hitlerových slov následovaní dalšími nešťastníky opravdu se sudetskými Němci nemají nic společného, protože se jedná pouze o hloupé šašky neschopného neonacismu.

Když ministr kultury Daniel Herman oslovil tuto neděli v Norimberku sudetské Němce jako “krajany”, vznikla ve společnosti nepochopitelná hysterie následovaná výroky jednotlivých politiků. Přitom stoupenec Lidovců nebyl prvním, kdo takovým výrazem sudetské Němce označil. Tím předcházejícím byl šéf tehdejšího českého kabinetu Petr Nečas, jež tak učinil v bavorském parlamentu přibližně před třemi lety. Není možné, abychom se neustále dokola tvářili jako slepí ke své vlastní historii. I když některé její úseky nejsou pěkné a vytvářejí z Čechů aktéry vražd a ponižování, jsou takové části minulosti stále naše a my jako následníci dávných pokolení jsme povinni se s dějinami a jejich koncekvencemi vyrovnat, postavit se čelem například nápravě starých křivd.

Cesta do budoucnosti není nepřátelství, ale naslouchání, diskuse, ukončení nenávistí, díky kterým umírali nevinní lidé. Je navýsost správné vyjádřit lítost nad poválečným odsunem Němců z Československa. Jako první tak učinil prezident Václav Havel  v prosinci 1989, kdy vyhnání Němců směrem k tehdejšímu německému prezidentovi Richardu von Weizsäckerovi označil za “hluboce nemorální čin”. Václav Havel jako soukromá osoba projevil lítost nad odsunem založeným na uplatnění nespravedlivého principu kolektivní viny, zatímco o několik let později Petr Nečas v roli předsedy vlády promlouval k bavorským poslancům, aby před několika dny ministr kultury na sjezdu sudetských Němců zopakoval Havlova slova ze začátku cesty Československa za kapitalismem.  Nedělo se nic výjimečného, přesto některá média kreslila satanáše na zeď, aby se náhodný čtenář polekal omluv “nějakým Čechy nesnášejícím nacistům”.

Opět se ideologicky ve společnosti pokračovalo ve způsobech démonizace, jež nezahynula ani dvacet pět let po konci komunismu. Sudetoněmecké krajanské sdružení představuje pro většinu neinformovaných Čechů strašáka dychtícího po zničení dekretů prezidenta Beneše a následném návratu majetku do rukou sudetských Němců. Jenže, skutečnost je úplně jiná. Není tak přímočará, jak nám léta říkali politici. Sudetoněmecké krajanské sdružení, vypustilo loni ze svých stanov cíl usilovat o znovunabytí někdejšího domova i majetku. Ministr Herman poprvé jako zástupce vyslaný českou vládou promluvil přímo k sudetským Němcům na sjezdu zmiňovaného sdružení.

Zkuste v hlavách zapátrat třeba nad prezidentskou kampaní Miloše Zemana, který se neštítil vytáhnout ze skříně Benešovy dekrety, aby s nimi následně zahájil cestu za výhrou ve volbách. “Schwarzenberg díky přístupu k sudetským Němcům přispíval k rozbíjení republiky, zatímco Zeman odmítáním sudetských Němců získával body”……..kolik lidí se během přímých vystoupení na nadhozenou návnadu chytilo ihned napoprvé? Zajisté jich bylo víc jak dost. Chtít po divácích diskusních pořadů znalost národních dějin je něco naprosto nemožného a politici to velmi dobře vědí. Ostatně, nebylo to poprvé, co papaláši využili ideologické očerňování “sudeťáků” ke svému prospěchu. Dělali to komunisté, sládkovci, sociální demokraté, ale také občanští demokraté. Člověk si opravdu nevybere, pokud nepřemýšlí vlastním mozkem a nečerpá z nezpochybnitelných faktů a údajů. V zemi, kde podle statistik 70 procent lidí považuje odsun za nevyhnutelný a 61 dokonce za spravedlivý, je jednoduché vyvolat hysterii, nebo nenávist vůči těm, co poukazují na nelidskost a ukrutnost odsouvání sudetských Němců z republiky.

Zkuste na sociálních sítích v nejrůznějších skupinách a stránkách zahájit věcnou diskusi na téma sudetských Němců a nestačíte se divit, co bude následovat. Kromě trollů, budou přibývat nacionalistická zvolání plná češství, i když autoři jednotlivých příspěvků nemají potuchy o tom, co češství znamená a jak by se mělo dávat najevo. Sudetoněmecké krajanské sdružení není “jen nějakým soukromým spolkem”, jak je někdy lidem v televizi prezentováno. Jedná se zejména o organizaci sdružující minority, jež kdysi žily na území našeho státu. Z tohoto titulu by česká vláda měla diskutovat a veřejně mezi členy opakovat slova lítosti nad drastickým odsunem, protože tak je to v demokraciích běžné.

Výběrem Hermana do sjezdu v Norimberku udělala česká vláda dobře. Ministr kultury je mimo jiné i předsedou české části Ackermannovy obce, křesťanského sdružení, které se téměř padesát let zasazuje o smír mezi Čechy a Němci. Rodinu samotného ministra zasáhla morová rána nacismu, přesto tento člověk bez jakýchkoli předsudků předstupuje před démonizované, aby projevil ochotu České republiky přistupovat k sudetským Němcům jako ke krajanům. Tak je to správné a tak to mělo být dávno předtím.  Je třeba směrem do budoucnosti pokračovat v přátelském a nikoli nenávistném duchu, protože pouze ten přináší oboustranné pochopení, toleranci a ochotu ke vzájemné komunikaci.