Místo předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu na terezínské tryzně promluvil zemanovec

Český svaz bojovníků za svobodu(dále v článku ČBS) je poslední dobou velmi podivným subjektem. Místo ochrany demokracie a hodnot k ní patřícím, v médiích zaznívají naprosto opačné názory. Nejdříve pamětnice lidického nacistického řádění opouští společný projekt, aby nyní při příležitosti pamětního setkání v Terezíně předseda Českého svazu bojovníků za svobodu pokračoval útokem vůči urpchlíkům.

Jaroslav Vodička sbíral odvahu ke svému proslovu, aby následně nepříjemně překvapil nejen rabína Karola Sidona, ale také všechny soudně přemýšlející spoluobčany. K čemu všemu se musí sbírat odvaha? Jeden by řekl, že odvahu člověk musí sbírat v případě, pokud s minoritním názorem předstupuje před nechápající publikum. Ale košilatých replik na uprchlíky, potírající práva na svobodu je všude více než dost. Stačí pročítat diskuse na sociálních sítích, sledovat večerní zprávařské relace, občas poslouchat pořady v rádiu a ihned je jasné, že slovní ataky vůči uprchlíkům vůbec nejsou v menšině……ba právě naopak. Proč se předseda Českého svazu bojovníků za svobodu musel přemáhat, aby se svým názorem vystoupil?

S obavami se ptáme, vedeni mnohdy zkreslujícími informacemi především médií veřejné služby, co miliony především ekonomických migrantů, kteří prchají za pohodlnějším životem, ne s touhou bránit svou vlast. Prchají, aby vytěžili náš léta a prací generace před námi budovaný evropský sociální a ekonomický systém. Ne proto, že doma žijí v nesvobodě, a pokud tak třeba žijí, nechtějí za změny ku prospěchu svých lidí bojovat. Mladí zdraví muži s novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři vyrobených mnohdy i samotnými zločinnými převaděči

Zdroj: kontroverzní část proslovu předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky

Možná kdesi vzadu v hlavince zazněly tamtamy svědomí nedovolující zkompromitovat subjekt, jehož jméno na terezínském setkání Vodička zastupoval. Za slovíčkařeními “sebral jsem odvahu a řekl, co si o uprchlících myslí celý národ” se často ukrývá něco, o čem jejich autor nechce veřejně hovořit. Levná prohlášení útočící na mezinárodní právo i lidskost vytvářejí buď lidé, kteří chtějí za každou cenu proniknout do médií, nebo se za takovými zvoláními může ukrývat vnitřní nesoulad a boj o místo na slunci v rámci Českého svazu bojovníků za svobodu.

Jak trapná a hloupá byla Vodičkova slova. Svoboda pro vysoce postaveného představitele ČBS neznamená pravděpodobně vůbec nic. Kdyby tomu bylo naopak, zcela jistě by předseda jmenovaného svazu promlouval k účastníkům Terezínské tryzny 2016 úplně jinak. Tragikomické na celém vystoupení je samotná jistota, že zrovna to, co Vodička řekl, tak to si myslí celý národ. Populisté a extrémisté pokaždé k poražení lidskosti zneužívají celý národ. Vodička si tragikomicky počínal úplně stejně jako ti, proti kterým Český svaz bojovníků za svobodu brojí. Zastávat předsednický post se svobodou v názvu a zároveň odmítat svobodu ostatním je čistou sekvencí populismu.

Přes veškerý nesouhlas v médiích si Jaroslav Vodička nemyslí, že by v osudný okamžik něco pokazil Dostal šedesát emailů a jen pět z nich bylo vytýkajících. Tak proč by si mužík v uniformě a spoustou metálů měl dělat nějaké vrásky. Možná by se sám o sobě měl zamyslet nad tím, kdo vstřícné a souhlasné věty zaslal. Nebyli to neonacisté, neofašisté, radikálové, nebo nevzdělaní rasisté? V Česku je dobrým zvykem, že extrémistická scéna po “skvělém výkonu” děkuje těm, co hovoří velmi podobně jako kdysi psávaly neonacistické, nebo neofašistické plátky v devadesátých letech minulého století.

Postarší pán “má strach o své děti, vnoučata a celé budoucí pokolení. Proto přeci všechno nazval pravdivě přesně tak, jak si to myslí celý národ…” I s touto replikou se Jaroslav Vodička blíží k Zemanově neofašistické klace, která se ani na okamžik neštítí legitimizovat se lůzou známou z facebookových skupin. Odtud možná také Vodička čerpá. K otázkám, proč zvolil zvolil zrovna takový projev, předseda ČBS dodává “Byl jsem k tomu vyzýván občany i členy našich organizací, aby se řekla konečně pravda. Nevím, jestli jsem dokázal říci celou pravdu, ale alespoň jsem něco vyvolal a něco se kolem toho děje.

Vyskytují se v blízkosti předsedy ČBS neofašisté, neonacisté, rasisté, nebo nacionalisté? Seskupují se kolem předsedy ČBS neofašisté, neonacisté, nacionalisté? Kdo je členem zmiňovaného svazu? Jaroslav Vodička má zajisté právo na svůj vlastní názor, ale jako předseda ČBS by měl vystupovat v rámci filosofie, kterou Český svaz bojovníků za svobodu prosazuje a mezi ní rozhodně nepatří nacionalismus, nebo propagace extrémistických postojů. Vymlouvat se na Zemana je hloupé. Uprchlíkům bychom měli pomáhat, a nikoli rozšiřovat štvavou atmosféru, jejíž vatru zapálil prezident republiky.

Možná je úplně zbytečné Jaroslava Vodičku komentovat, protože jednotlivé statě zveřejněné v médiích zní opravdu tragikomicky. V obhajobě nenávisti nechybí ani slovíčkaření o víčkách, s jejichž pomocí “musíme musíme sbírat víčka na děti, aby se získaly peníze na operace nebo zdravotní pomůcky, a na uprchlíky peníze máme. ” Zodpovědný orgán ČBS by se měl sejít a měl by vést Jaroslava Vodičku ke zodpovědnosti, se kterou pošlapal dobré jméno a pracně vytvořenou značku Českého svazu bojovníků za svobodu.

Vodičkovi rodiče přišli jako volynští Češi z Ukrajiny. Kdyby sami neemigrovali do Česka, rozhodně by nyní Vodička nepromlouval na Terezínské tryzně a dost možná by byl obětí neobanderovců, kteří se nyní pokoušejí o přetvoření fašistického státu kousek od hranic Evropské unie. Poslední dobou se stalo domácím zvykem, že protiuprchlicky se vyjadřují zejména potomci uprchlíků. Sami odpírají druhým to co jejich rodiče využívali. Jaroslav Vodička by si měl vzpomenout na své nejbližší, protože také oni byli ekonomickými uprchlíky, kteří hledali v Česku štěstí, zatímco v Zakarpatské Rusi se třela bída s nouzí.

Zkrátka, na Terezínské tryzně 2016 promluvil zemanovec, který zneužil Českého svazu bojovníků za svobodu k prezentaci svých nenávistných a silně xenofobních postojů. Je to velmi smutné, ale dokud jasně společnost neodmítne takové chování, tak do té doby bude zcela běžné.