Neměli bychom zapomínat na romské hrdiny protinacistického odboje. Je mnoho bezejmenných, kteří si zaslouží úctu

Ochrana lidství a lidských práv je možná jen tehdy, pokud dojde k oboustrannému odstranění předsudků, ve kterých nejsou gádžové a cikáni, pomyslné dva nesmiřitelné tábory sociálních šovinistů…….těžké chvíle nacistické a fašistické zlovůle daly často průchod dobra nad zlem, kdy se mezi opravdu slušnými lidmi nepohlíželo na barvu pleti, ale na nutnost ochránit lidský život před plynovými komorami, nucenými pracemi, nebo peripetiemi krutého trýznění z rukou tajné policie. Pouze bez visuálních a eugenických rozdílů byl odpor vůči Hitlerovým okupantům relativně účinný.

Bílá barva blonďáků chtěla vyhladit slovanské plémě z povrchu zemského. Přesto i dnes se najdou šílenci věřící ve stejné ideologie. Pomocí chytřejších a demokratičtějších metod infiltrují rasistickou a šovinistickou teorii do srdce moderního Čecha. Svobodní občané požadují stejnou rasovou segregaci jako jihoafričtí pohůnci apartheidu. Přesto jsou tito extrémisté Klausova tábora zváni do politických debat, ve kterých se běžný občan nedozví o skutečných názorech přechytračeného Menzáka. Na základech dvou táborů Oni a My má svou politiku založeno mnoho tzv. vlasteneckých politických stran, hnutí a neoficiálních spolků. Namátkou bychom mohli jmenovat Úsvit, Okamurovo SPD, Řád národa, nebo Blok proti islámu.

Mediální svět se stává obětí mediálních fikcí, ve kterých neexistují lidská práva bez jakýchkoli rasistických předpojatostí. Historie v podání socialistických pohádek neprávem opomíjela romský podíl na protinacistickém odboji, ve kterém českými vojáky a policisty segregovaní Romové pomáhali od nacistické nadvlády. Tito lidé obětovali to nejdražší co člověk může obětovat, aby zachránili životy celé neromské vesnice.

Viz. například nejznámější český romský protinacistický odbojář Josef Serinek z Plzeňska. Byl internován v ledském táboře, odkud se mu podařilo uprchnout. Josef Serinek byl společně s Nikolajem Pavlovičem Bachutským ve vedení partyzánské skupiny Čapajev. která působila v oblastech Českomoravské vysočiny. Skupina vznikla v měsících roku 1943-1944 z podnětu podplukovníka Josefa Svatoně. Skládala se ze sovětských válečných zajatců a českých utečenců z totálního nasazení v Říši. Partyzáni žili v lesích mezi Svratkou, Jimramovem a Poličkou, kde se zdržovali nejprve v lese Karlík, který se nachází mezi Hlubokou a Veselí. Činnost partyzánů spočívala se spoluprací s civilisty.

Čapajev se soustřeďoval na zpravodajskou práci pro potřeby fronty, mezi které patřila například destrukce vlaků s vojenským vybavením, poškozování železnic i vojenských transportů. 20. prosince 1944 byl Serinek jmenován náčelníkem zásobování a rozvědčíkem odbojové skupiny Dr. Miroslav Tyrš. Čapajev pod spoluvedením Serinky pomáhal a spolupracoval s dalšími partyzánskými skupinami jako byli například Jermaka a Rada tří. Serinek se často účastnil bojových akcí. Jednou z nich byla destrukce železničního mostu u nynějšího Havlíčkova Brodu. Partizánské uskupení mělo jednu velmi vážnou vadu. Ruští vojáci nezřízeně pili a následně se podle svého nedobrého stavu také chovali. Ožralí ruští příslušníci v bujaré náladě kradli, nebo se dopouštěli nejrůznějších velmi vážných přešlapů, čímž ohrožovali samotnou existenci a činnost ukrývajících se partizánů. Josef Serinek nerad přihlížel takovému chování, a proto Rusy umravňoval. Kvůli mravokárnictví velitele Serinku chtěli Rusové dokonce několikrát zavraždit.

Josef Serinek byl jediný, kdo z šestičlenné rodiny přežil romský holocaust. Bylzároveň také jedním z mnoha Romů, kdo vzali zbraň do ruky a šli bojovat proti nacistické zlovůli. Podobné romské odbojářské skupiny existovaly také na Slovensku, kde romští partyzáni v hojnějším počtu pomáhali těžce zkoušenému lidu v přežití uprostřed tyranie.

Dalším romským hrdinou byl například Anton Facuna, který byl v roce 1941 jako voják slovenské armády nasazen v Sovětském svazu a o tři roky později sloužil také v Itálii, odkud se mu po měsíci podařilo utéct k partyzánské skupině Rinaldo, aby následně sloužil u československé vojenské mise v Římě.  Když dnešní předchůdce CIA hledala dobrovolníky pro zvláštní operace, Facuna se bez váhání přihlásil. Anton bylo pro Američany příliš dlouhé jméno, a tak nového agenta zaoceánští zaměstnavatelé přejmenovali na Tonyho. Při jedné operaci 7. října 1944 se Tony podílel s dalšími pěti americkými kolegy na tajné misi, jejímž úkolem bylo podpořit Slovenské národní povstání.

Létající kolos B-17 vysadil šestici mužů na letišti Tri Duby, odkud se malá skupinka narušitelů nacismu přesunula přímo do Bratislavy, ve které Facuna vyučoval místní důstojníky dovednostem zacházení se střelnými zbraněmi. Tony měl falešné doklady na jméno Anton Novak. Jeho funkcí kromě výcviku se zbraněmi bylo také tlumočení ostatním agentůma provádění výzvědné činnosti v přilehlém okolí. Tony byl několikrát vysazen k vyzvědačské činnosti hluboko do území nacistů, daleko za frontu. Své úkoly plnil, i když věděl, že nacisté znají jeho pravou identitu a bude pro okupanty jednoduché jej zatknout a následně krutě vyslýchat. Přesto všechno měl Facuna obrovskou odvahu, o které si své vyprávěli dokonce samotní nácci.  Jako tajný agent – narušitel nacismu sloužil také v Budapešti a Jugoslávii, kde se podílel na mnoha velmi těžkých úkolech. Anton Facuna za své hrdinství dostal Pochvalné uznání od americké vlády. Po válce všem známý Tony bojoval za práva Romů a stal se prvním předsedou Zväzu Cigánov-Romov na Slovensku.

Velmi známý je také příběh Juraje Mikera, který si během svého prošel třemi válkami. V první světové narukoval příkazem. Při bojích v Piavě byl zraněn kulkou do nohy. V roce 1920 se vrátil do svého rodného bydliště ve Velkých Zalužicích na východním Slovensku, kde se přidal k místnímu četnictvu. Díky komunistickému přesvědčení dobrovolně odešel do Španělska, kde až do svého zranění bojoval proti Frankovým fašistům. Po uzdravení se s Ignácem Spiegelem dostal do Polska, ve kterém se seznámil s generálem Ludvíkem Svobodou, pod jehož velením Juraj Miker dorazil až do Prahy. Mikerovi synové Štefan a Jozef rovněž sloužili jako dvacetiletí u partyzánů. Bohužel, díky zradě gardistů přišli oba dva o život. S generálem Svobodou bojoval také Rom Tibor Gombár.

Romů, kteří bojovali proti nacistům je hodně. Například Antonína Murku v roce 1942 na cestě do práce zatkl český četník, jež zadrženého Roma nechal odvézt do koncentračního tábora v Hodoníně, odkud statný mladík po devíti měsících utekl a v září 1943 se přidal k partyzánům, kde byl znám zejména pod svou přezdívkou Tonda Cikán. Zbraně pro své druhy získal přepadením maďarských vojáků. V březnu 1945 vesničku, ve které Murka pobýval, přepadli Němci a totálně ji obklíčili. Zřejmě dostali od někoho echo. Při následné přestřelce padli dva partyzáni, pět jich bylo zraněno, ale Antonín Murka se z nacistického sevření dostal díky střelbě do bezpečí. Zmiňovaný muž se mimo jiné podílel také na osvobození Vizovic.

Dalšími Romy v partyzánském trikotu byl například Ján Tumi, Ladislav Petík, nebo Ladislav Tancoš, který bojoval mimo jiné také na Dukle. Ve Slovenském národním povstání zemřelo mnoho Romů a ještě více jich zůstalo neznámými. Mnoho Romů bylo nacisty zabito za pomoc partyzánům. Značná část Romů bojujících proti nacistům díky nacistům přišla o své rodiny. Býval to někdy podivný okamžik, kdy Rom bojoval s majoritáři, zatímco majoritářští četníci vyvražďovali z vlastní iniciativy členy jejich rodiny v některém z koncentračních táborů.

Dnešní myšlenky patří všem Romům, jež se na boji proti nacistům podíleli. Díky nim  jsme nyní svobodní a žijeme v demokracii. Tehdy vlast a vlastenectví mělo úplně jiné hodnoty, než je tomu dnes. Vlast a vlastenectví nemělo nic společného s árijskými šílenostmi. Nemělo nic společného s imaginárními hráči s joji. Nemělo nic společného s černými slunci a dalšími nacistickými symbolikami. Být hrdým na vlast  neznamenalo mezi slušnými lidmi rozdělování na vyšší a nižší občany.

Slušní lidé si pomáhali. Neromové skrývali na půdách Romy před nacisty a čechoslováky stráženými lágry. Slušní neromové byli ochotni položit život svůj i svých blízkých ve jménu lidství, ve kterém nezáleželo na tom, jestli ten chráněný je Žid, Rom nebo zdravotně postižený. Byl jsi ohrožený nacistickou zlovůlí? Potřeboval jsi pomoci? Poté slušní a lidští neromové pomohli Romům, stejně jako Romové pomáhali dnes často romskými extrémisty očerňovaným gádžům. Po boku neromů se Romové ujali zbraní, společně podnikali protinacistické akce, kdy jako opravdoví hrdinové ulehčili cestu armádám protinacistického bloku.

Jak smutný a nechutný je komunistický režim, který nikdy neprojevil úctu nad Romy, kteří riskovali to nejdražší, abychom dnes mohli slavit konec druhé světové války. Romové byli spolu s Židy jedinou skupinou, která byla nacisty vyhlazována z rasových důvodů. Devadesát procent Romů umístěných do nacistických koncentráků nepřežilo vyhlazování. Dvacet procent Romů internovaných Čechy střeženými lágry zaplatilo na nečešství strážníků životem.  Čech vyvražďoval jiného Čecha jen proto, protože okupanti a ještě předtím nacistická vláda druhé republiky označila tehdejší cikány za méněcenné vyžírky nutné převýchovy. Je to černá část historie českého národa, kdy část neslušných Čechů trýznila hladem a nelidským zacházením další Čechy ve jménu státního rasismu.

I přesto všechno se našli slušní starostové, kteří se osobně zaručili za romské obyvatelstvo žijící na katastru obce. Často ani tato přímluva nepomohla, ale oddálila vraždění a mnohdy napomohla ke zorganizování ukrytí Romů z obce do bezpečných míst. Často na skrytí Romů spolupracovala celá vesnice, která tak mnohdy riskovala svou vlastní existenci. Je dostatek historických pramenů dokládajících slova tohoto článku. Je také pravdou, že některé vesnice naopak vydávaly Romy státním úřadům jako zvrhlý symbol nacistického výpalného.

V těžkých chvílích národa se pokaždé ukážou pravé charaktery lidí. Nikdy bychom neměli zapomínat na stovky, tisíce, desetitíce hrdinů, kteří riskovali životy ve jménu ochrany pronásledovaných. Nikdy bychom neměli zapomínat na ryzí lidství, které odstranilo jakékoli ve sutečnosti neexistující rozdíly mezi etniky, národy….Měli bychom navždy projevit čest také romským partyzánům bojujících za svobodu každého z nás.