Římskokatolická církev dnes ukázala, že není schopna překročit svůj stín

Oslavy sedmistého výročí narození Karla IV. v podání oslavné bohoslužby vypadají skutečně hořce. V prvních řadách sedí současný Lucemburg s Lichenštejnem následovaný českým populistou a profašisticky smýšlejícím prezidentem republiky Milošem Zemanem. I když se vše obešlo bez alkoholického zavrávorání, tupý patos je všudypřítomný. Jako kdyby Česká republika v časech roku 2016 měla potíže se svou vlastní identitou, jež si následně dodává návraty do katolických časů, kdy víra byla součástí vlády i panovníkových rozhodnutí.

Prostory Katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha vypadají opravdu impozantně. Klenutá gotická klentba následovaná náboženskými preláty dodává celé události jiný význam. V řadách sedí ministři společně s manželkou zesnulého prezidenta Václava Havla, jež sám o sobě náboženským událostem a náboženství připomínaném v jednotlivých oslavách neholdoval. Dnes všichni, kdo něco ve veřejném životě znamenají, usedají do lavic památného místa všech Čechů. Až člověka začíná pomalu ale jistě mrzet, že se nádhery gotické katedrály nedožil samotný český král a římský císař Karel IV.

Ashampoo_Snap_2016.05.14_11h32m16s_001_

Pestrobarevnost stínů, světel, úchvatných soch a ještě nádhernějších vitráží vytváří prapodivný kontrast v té neofašižující, populistické náladě, jež je zosobněna v Dukovi i bájeslovném Zemanovi, který se rozhodl ve svém proslovu pokračovat v idealizaci devatenáctého století, kdy veškeré špatné věci neexistují, zatímco v popředí postává Otec vlasti – onen největší Čech z Čechů, jehož se panstvo rozhodlo po sedmi stech letech znovu oslavovat jako hrdinu minulosti a snad i součastnosti. Duka se Zemanem jsou blízkými přáteli. Mají stejné názory na uprchlickou krizi a dokonce stejně laxně přistupují k řešení zásadních otázek 21. století.

Bílý kabát, červená čapka, ani černý oblek s červenou kravatou nezakryjí osobnostní vady vzpomínaných představitelů veřejného života. Neofašisté, kterým nevadí trocha toho církevního pozlátka si přišli na své.  Po ceremonii s lebkou svatého Václava v době Zemanova přebírání prezidentského úřadu se opět navracíme do církevních prostor. Nacionalista si tento způsob vzpomínání na národní minulost vyloží po svém “Zeman zase jednou obhajuje české tradice, když s Dukou promlouvá k přihlížejícím davům.

Ashampoo_Snap_2016.05.14_11h48m45s_019_

Zúžený význam Otce vlasti se line katedrálou, aníž by někdo mohl říct jediné slovo námitek. Jde přeci o slavnostní akt a přihlížející politici nevědí, jak by na takovou reakci odpověděli čeští voliči. Místo toho se raději sedí, mlčí a sehrává zvláštní představení. Pokaždé, když režim sáhl k oslavám nějakých historických osobností, byl takový akt snahou po zakrytí nedostatků, touhou po nacionalismu, jemuž by měli podlehnout všichni spoluobčané ve státě. Důstojnost, úcta k minulosti se dá projevit něčím jiným, než davy náboženských představitelů sloužících mši svatou……..je správné v časech multikulturalismu šavlovat křesťanstvím?

Evropa, České království má křesťanské, ale také židovské kořeny. Součástí evropské kultury je islám.  Římskokatolická církev v bipolárním světě střetů komunistické nadvlády s kapitalismem Západu mnohdy raději podporovala klidně i diktátory jen proto, aby oslabila vliv komunismu ve světě. Možná se tímto postojem Vatikán snažil o vytvoření morální autority…..kdo ví……církev obecně v českém prostředí selhala. Církev patří do společnosti a pokud je z ní vytěsňována, přichází na řadu ultranacionalismus, extrémismus, rasismus, fanatismus………

Ashampoo_Snap_2016.05.14_11h41m45s_012_

Po roce 1990 nebyla schopna vyplnit vakuum. Nesehrávala role mediátora, nepředstavovala autoritu, dokonce ani není v současnosti schopna ústy svých zástupců jednotně stát na straně humanismu. Možná právě proto náboženské oslavy minulosti vypadají tragikomicky, protože římskokatolická církev si hraje na něco, čím bohužel není. Duka v blízkosti Zemana církev v očích veřejnosti kompromituje a vytváří sadu zdání, ve kterých církev “opět” podporuje extrémismus před konstruktivní debatou, vstřícností, pochopením a pomoci potřebným. Lidé v generalizujících úvahách o náboženství nerozlišují nad tím o jaký druh křesťanství se jedná. I v tom tkví nebezpečí Dukova chování.

Chce snad arcibiskupství místo vytváření autorit pracovat na sekundování nacionalismu, ke kterému patří oslavné tyjáry na Karla IV.? Dnešní odpoledne připomínalo zápory místo kladů, ve kterých by římskokatolická církev znovu toužila po spolupráci mezi vládou a církví. Jak levné a naprosto hloupé přání vyznělo z úst Duky. Spolupráce na moci je zajisté výhodnější, výnosnější a mnohonásobně méně namáhavější, než vytváření mravní autority, jakéhosi místa, kde jsou všichni božími ovečkami bez ohledu na barvu pleti, vyznání, sexuální orientaci, nebo politické smýšlení. Římskokatolická církev dnes ukázala, že není schopna překročit svůj stín………a to je moc špatně pro nás všechny, ať jsme nebo nejsme věřícími.