Více jak 1 400 uprchlíků a imigrantů zemřelo ve vodách Středozemního moře

Uprchlíci, to nejsou nějaká statistická čísla, na kterých si zvědavci odkroužkují počet příchozích, zemřelých a případně pohřešovaných. Za tzv. uprchlickou krizí se ukrývají osudy lidí, kdy ženy, děti, mladí muži, starci podstupují díky ohrožení válkou, chudobou, nebo hladomorem své domovy, aby následně získali šanci na lepší a bezpečnější život v Evropě. Mýtus o bohatém kontinentu doplňovaný neschopností Bruselu přispívá k úmrtím tisíců. 

Dávno předtím, než začala v médiích masáž o uprchlické krizi, nevládní organizace zabývající se imigrací, mezinárodním právem a lidskoprávními aktivitami v ohrožených krajinách poukazovaly na nutnost posílit legální cesty s legálními možnostmi podat žádost o azyl. Rovněž zaznívala přání o posílení aktivit Evropské unie na Středozemním moři. Jak všichni víme, Brusel rozpočty krátil, misi poskytující pomoc uprchlíkům na moři zrušil a nahradil ji něčím naprosto nefunkčním, aby posléze, o několik měsíců později po mediálním tlaku opět jednal o navyšování rozpočtů i počtu vojáků s policisty na hladině moře.

Jenže do té doby, než se Unie částečně “rozhoupala”, zemřelo zbytečně mnoho lidí. Situace ani dnes není příliš růžová. Státy Evropské unie posílají na Blízký východ armády, bojují proti hnutí Islámského státu, aby následně v severní Africe rostl i za evropské nepřímé pomoci vliv wahhábistů v regionu. V zahraniční politice evropský kontinent není příliš ohleduplný. S kácenými stromy létají třísky, o které se nikdo nechce dobrovolně postarat. Bomby létají vzduchem, dochází k destabilizace jednotlivých zemí, zatímco členské státy Unie nedokonale řeší otázky uprchlictví, migrace a zapojení žadatelů o azyl do běžného života. Kdyby možná média neinformovala o potopených lodích s uprchlíky na palubě, Brusel by se tisícovkami mrtvých a zraněných zabýval jen minimálně, jak tomu bylo v předchozích letech.

Mezinárodní organizace pro migraci zveřejnila zprávu o počtech mrtvých ve Středozemním moři. Hluboká voda pohltila spousty životů. Čísla jsou děsivá.

Odhadem do Evropy po moři v roce 2016 vstoupilo na 194 611 imigrantů a uprchlíků.

Většinou svou dlouhou a velmi nebezpečnou pouť zakončila v Itálii, Řecku, Kypru nebo Španělsku. Díky Dublinským dohodám veškerá péče o přicházející uprchlíky v nouzi zůstává většinou na bedrech jižní Evropy. Odtud po zjištění totožnosti mnoho z nich míří do Německa, nebo některé severské zemi. Není na tom nic špatného, nezákonného nebo odsouzeníhodného. Uprchlík má právo žádat o azyl v zemi, ve které chce požádat o mezinárodní pomoc. Do Německa a Rakouska v období komunistického Československa mířilo mnoho spoluobčanů, a přesto nikdo svým krajanům nevyčítal, proč často ekonomičtí uprchlíci odcházejí do předem vybraných destinací. Člověk zůstává tam, kde je větší počet krajanů, nebo snadnější naděje na lepší zacházení. Proč zůstávat někde, kde je vysoká míra rasismu a stát se chová jako radikál odmítající humanitu jako nástroj společného soužití.

K 26. květnu 2016 Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje, že na moři zemřelo 1 475 uprchlíků a imigrantů.

Více jak tisícovka lidských bytostí ztratila díky evropským selháním naději na další život. Mladé holčičky nepoznají první lásku. Kluci nikdy nezažijí, jaké to je líbat se na prvním randeti, staříci nepoznají svá vnoučata, zatímco maminky a tatínkové už nikdy více nepohladí své děti po hlavách. Zmařené životy utopených zruinovaly existenci mnoha bezejmenných rodin. Kdyby se možná média vzhlédla konkrétně v jednom případě utonulých uprchlíků a jejich pozůstalých, začala by veřejnost vnímat situaci uprchlíků a imigrantů v úplně jiném světle a lidé by požadovali po Bruselu mnohem humánnější chování, než je tomu doposud.

Do 25. května 2016 podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci k italskému pobřeží přišlo na 37 363 uprchlíků a imigrantů. 

Počty přicházejících se opět zvyšují. Ruku v ruce s tím dochází k tragickým událostem, kdy umírají strašlivou smrtí stovky lidí. Jen 25. a 26. května 2016 přišlo ve třech událostech o život na desítky pasažérů přeplněných lodí. V lybijských vodách, daleko od evropského pobřeží se potopila loď s sešti sty lidmi na palubě. Bilance byla tragická. Ačkoli se italské záchranné lodě snažily, podařilo se zachránit jen 540 pasažérů a z vody se podařilo vylovit pět mrtvých těl. Pozůstalí při podobných nehodách zažívají další šok, když nemohou pohřbít těla svých příbuzných, jež na věčné časy zůstávají v hlubinách na pomyslné hranici mezi Afrikou a Evropou. Středozemní moře je hrobem pro mnoho nevinných. Kromě obětí válek a despotických režimů v poslední době sílí počet ekonomických migrantů

Od ledna do dubna 2016 k italským břehům zavítali na nebezpečných lodích Nigérijci,  Gambijci, Somálci, obyvatelé Pobřeží slonoviny, Eritreje, Guineje, Mali a Súdánu. 

Mnohé z vyjmenovaných afrických států jsou diktatury s velmi krutým politickým režimem. Nigérie je sužována bojůvkami teroristů a separatistů. Gambie a Eritrea jsou známé například porušováním lidských práv i svévolným zatýkáním a mučením z rukou místní policie. Eritrea patří mezi jednu z nejkrutějších diktatur v Africe, kde jsou lidé vystaveni dlouholeté vojenské službě i nelidskému zacházení. Pobřeží slonoviny je politicky nestabilní území, na kterém často operují příslušníci Francouzské cizinecké legie. Panuje zde násilí, nebezpečí hladomoru i týrání. Súdán obecně je zemí s mnoha velmi vážnými problémy.

Evropští politici mají plná ústa o pomoci v zemích, ve kterých uprchlíci a imigranti žijí, zatímco bez obtíží evropské vlády s diktaturními režimy spolupracují a ekonomicky je podporují.

Hon za kriminalizací uprchlictví paradoxně může napomáhat diktaturám v porušování lidských práv. Jako typický příklad bychom mohli použít případ Súdánu, kterému chce Evropská unie pomoci se zvyšujícím se počtem uprchlíků. Za evropské peníze se súdánské vládě poskytne technika na snímání otisků prstů, evidenci přicházejících uprchlíků…….to je sice hezké, ale lidskoprávní organizace zcela správně poukazují na to, že Brusel napomáhá tiranskému režimu v honu proti odpůrcům v Haagu odsouzeného válečného zločince a súdánského prezidenta Umara Bašíra. S pomocí by si to evropské společenství mělo velmi dobře rozmyslet, protože pomoc v režimnímu útoku na civilisty skutečně k pomoci s uprchlíky nepatří.

25. května 2016 sedm lidí ze 130 imigrantů a uprchlíků během cesty na Lampedusu přišlo ve vodách moře o své životy. Mezi mrtvými byla také nigérijská žena, jež ve svém náručí úzkostně chránila devítiměsíční dcerku. 

Dotyčná žena zemřela. Přežilo pouze malé dítě, které se nyní nachází jako sirotek v péči lékařů na Lampeduse, kde čelí velmi obtížné situaci života bez milované matky nablízku. 26. května 2016 si španělská loď v blízkosti Sicílie v rámci mise Sophia EU všimla převrženého dřevěného člunu. Bylo zachráněno na 77 lidí. Bohužel, třicet dalších se doposud pohřešuje. Nejspíš tito uprchlíci a imigranti zahynuli v rozburácených vodách moře. Díky lodím zapojeným do záchranných akcí bylo zachráněno v roce 2016 celkem na více než 10 000 lidských životů. To je velmi dobrá zpráva. Evropská unie by měla udělat rázný krok, aby nadále nedocházelo ke kriminalizaci uprchlíků a imigrantů a zároveň by mělo dojít k zajištění bezpečnosti v oblasti Středozemního moře, aby neumírali těžce zkoušení uprchlíci.