Na východě Ukrajiny ve válečném konfliktu zahynulo na více jak 9 000 lidí

Dva roky trvající konflikt na východní Ukrajině se hluboce podepisuje nejen na místní ekonomice, ale také na strádání civilního obyvatelstva, které se stává doslova za bílého dne živým terčem jak ukrajinských vládních vojsk, tak přítomných separatistů, jež za pomoci Ruska vedou nelítostný ozbrojený konflikt. Neofašisté s láskou ke Štěpánu Banderovi z nastalé situace těží, zatímco obyčejný člověk se v rohu místností obává z toho, co se bude dít příští den. Nikdo neví, jestli do obydlí nevtrhne banderovec, ukrajinský voják, ruský žoldák, nebo místní proruský separatista.

Celá skrumáž “bojovníků” představuje stejně velké nebezpečí, před kterým si nikdo nemůže být jist svým zdravým, natož životem. Západní média dění na východě od hranic Evropské unie vyměnila za mnohonásobně šťavnatější a výživnější uprchlickou krizi, díky které politici mohou konečně tančit mezi svými nedostatky, aníž by si toho veřejnost koutkem oka všimla. Zpráva úřadu OSN pro lidská práva s pomocí faktů a čísel poukazuje na krutost, nemilosrdnost a ohavnost konfliktu, ze kterého si Putin z Kremlu udělal hru na další pokračování nikdy nekončící studené války.

Ukrajinská, separatistická i ruská strana se dopouští válečných zločinů společně se zločiny proti lidskosti.

Lidé mizí jako pára nad hrncem. Političtí odpůrci a “etnicky nečistí” spoluobčané jsou nejspíš zabíjeni, takže nebude v regionu nouze o hromadné hroby, jež se bezpochyby najdou na konci války v lesích nebo odlehlých místech. Dochází k mučení, znásilňování, bezdůvodnému zadržování a cíleným popravám. Institut znásilnění je často zneužíván vojáky k donucení mužů ke vzdání se, doznání se z nějakých vymyšlených zločinů , nebo podepsání dokumentů zříkajících se osobního vlastnictví například na domy, polnosti a další majetky. Žena, dcera, nebo syn zadrženého muže jsou před očima svého příbuzného brutálně znásilněni, pokud mužský příbuzný dostatečně nevyhový požadavkům násilníků. Vojáci s tímto způsobem okrádají místní obyvatelstvo a způsobují jim vážná fyzická i psychická zranění.

Jako kdyby nad východem Ukrajiny přestalo fungovat mezinárodní právo a zodpovědní se začali chovat jako krvelačné bestie. Nelítostné boje vyvolávají humanitární krize, nedostatek lékařské péče, nedostatek jídla, čisté vody, hygieny…….minority, zejména místní Tataři, musejí ukrývat svou identitu, protože by nakonec kvůli svému původu mohli být znásilněni, týráni, zesměšňováni nebo dokonce trýznivou smrtí zabiti. Podobné je to s homosexuály, Romy a dalšími minoritami, o které se velmi rády otírají všechny strany konfliktu. Daleko za hranicemi Slovenska díky nenávisti umírají lidé. Tisíce nedostaly šanci na život, protože zrovna v okamžiku odstřelování bydleli v místě konfliktu.

Statistiky obětí jsou hrozné. Během dvou let do dubna 2016 na východní Ukrajině zemřelo 9 371 lidí. Dalších 21 532 jich bylo zraněno.

Děti, ženy, starci přišli o to nejcennější kvůli územnímu konfliktu a hry na velmoci. Zranění lidé díky nedostatku lékařské péče končí s často velmi vážnými celoživotními následky. V místních zdravotnických střediscích a nemocnicích je nedostatek léků, zdravotnického materiálu a dokonce i personálu, který by se o často velmi vážně zraněné kvalifikovaně postaral. Boje nepřestávají. Ba přímo naopak nabírají na mohutnosti. Lehké zbraně od března 2016 střídá v Doněcké oblasti těžká technika, která svou nenasytností způsobuje civilistům a humanitárním organizacím vrásky na čele. Mezinárodní organizace by měly konečně zasáhnout, protože jinak celý válečný konflikt spadne do ještě horších poloh, ve kterých budou trpět především samotní civilisté.

Obyvatelé východu Ukrajiny jsou ohroženi hned dvakrát. Jednak probíhajícími boji a v případě jejich přesunutí dochází k ohrožení z přítomných nástražných a výbušných systémů, které vojáci a separatisté na místě nechají. Ti, co přímý střet přežili, nyní mohou díky nášlapné mině přijít o nohy nebo dokonce o život. Svoboda pohybu civilisty žijícího v poválečných oblastech je díky smrtícímu nebezpečí velmi omezena. Mezinárodní komunita by se měla zapojit nejen do mírových jednání a kompromisů, ale také odminování rozsáhlých oblastí.

Konkrétně se jedná až o 20 000 lidí, kteří každý den mohou být ohroženi palbou, nášlapnými, nebo jinými výbušnými systémy.

27. dubna 2016 byli čtyři lidé zabiti a dalších osm zraněno, když do davu čekajících na jednom z checkpointů mezi Mariupolem a Doněckem neznámý ozbrojenec vypálil celou dávku střeliva. Úseky silnic, ulice ve městech jsou protkány vstupními body ovládanými ozbrojenci a lidé procházející těmito místy jsou v přímém ohrožení životů.

2,7 milionu lidí obývajících oblasti ovládané ozbrojenými skupinami je ohroženo na svobodě projevu, shromažďování, sdružování a dalšími existenčními potížemi, díky kterým dochází k místním humanitárním krizím.

Samozvaná Doněcká lidová republika neumožňuje humanitárním pracovníkům poskytovat pomoc ohroženým civilistům. Důchodci díky tomu nemají své léky a je velmi obtížné získat lékařskou péči v případě potřeby. Organizace spojených národů na tento problém pravidelně poukazuje a dokonce vedení v Doněcku žádala o to, aby mezinárodní humanitární organizace mohly v regionu pracovat. Nezávislé návštěvy mezinárodních pozorovatelů-expertů na lidské právo jsou velmi důležité, protože bez nich současný chaos přeroste v ještě něco většího.

Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti vrahům a tyranům procházejí bez postihu. Na území kontrolovaném ozbrojenci neexistuje žádné právo. Svévole s psychedelií generálů a velitelů vládne nad osudy civilistů, kteří se díky tomu stávají doslova loutkami v rukou šílenců odhodlaných v případě potřeby podříznout krk třeba obyčejnému nemluvněti, pokud to přinese kýžený efekt. Nejsou prošetřeny majdanské násilnosti, nedochází k potrestání viníků z východní Ukrajiny a dokonce z některých hrdlořezů se díky krajně pravicovým politickým stranám stali významní státní zaměstnanci, představitelé ukrajinské armády, poslanci, nebo starostové, či radní měst. V separatisty ovládaných oblastech je to naprosto stejné. Na Ukrajině de facto neexistuje nezávislé soudnictví, které by podle práva potrestalo například viníky násilí v Oděse, k němuž došlo 2. května 2014. Viníci jsou známí, jenže soud je nepotrestal.

Dodnes se neví, co se stalo s nezvěstnými lidmi, jež nikdo od roku 2014 neviděl. Byli popraveni, nebo jsou někde zadržováni, nebo pobývají někde na ulici? Na veřejnosti se vypráví příběhy o černých pytlích vynášených z Kyjevské městské rady, ve které měli sídlo jak Pravý sektor Dmytra Jaroše, tak politická strana Svoboda Oleha Tjahnyboka. Byli v těch pytlích lidé? Novináři z majdanovských časů hovoří o zadržených osobách, které byly sice odvedeny do horních pater budovy, ale už nikdo neviděl tyto lidi odtamtud odcházet. Bylo snad toto součástí masových vražd? Ukrajinské ministerstvo spravedlnosti chystá zákon o pohřešovaných osobách, ale mezinárodní pozorovatelé na tuto snahu nahlížejí skepticky.

Situace se z lidskoprávního hlediska zhoršuje také v Autonomní republice Krym, kde protiteroristické a protiextrémistické zákony byly použity ke kriminalizaci minorit a odpůrců režimu. Soudy jsou v této oblasti zneužívány k umlčování odpůrců a kriminalizaci Tatarů, jež následně zcela bezdůvodně končí za mřížemi. Tatarský parlament Mejlis byl na Krymu rozpuštěn, zakázán a zrovna tak došlo k postihu škol, které vyučovaly v tatarštině. Celý svět ví, že jak na Ukrajině, tak na odříznutých oblastech na východě země dochází k porušování lidských práv, avšak zatím s tím mezinárodní společenství vůbec nic neudělalo.

Dokud nebude vynuceno úplné a důsledné dodržování Minských dohod, nikdy nikdo nebude moci zaručit civilistům na Ukrajině život bez porušování lidských práv a obav o svůj vlastní život.