Nejde “jen o uprchlíky”, ale také o princip obhajoby lidských práv v Evropské unii

Evropská unie je ve schizofrenickém sevření, kdy se na jedné straně evropští politici předhánějí v populistických řešeních, aby na straně druhé oficiální organizace s úřady poukazovaly na neschopnost Ankary postarat se o uprchlíky podle mezinárodního a evropského práva. Jeden z největších světových donátorů humanitární pomoci vysílá signály, na základě kterých dochází k velmi nebezpečným vzorům chování, kdy není důležité, co se s lidmi děje, pokud mají politici před veřejností pokoj. 

Osmadvacítka se schází, nechá se vydírat Erdoganem, aby následně miliardy eur putovaly na nic neříkající projekty, které z určitého úhlu pohledu podporují obchodování s lidmi, kdy si vojáci a policisté nechají zaplatit od mafiánů, představitelů Islámského státu za převzetí nechtěného zboží. V poutech za dozoru moci dochází k novodobému obchodování s otroky, se kterými je dále zacházeno “jako se zvířaty na porážku”. Stinných stránek si nikdo nevšímá. Do společného evropského prostoru přichází méně uprchlíků a žadatelů o azyl, tak proč by někoho mělo zajímat co bude s těmi odmítnutými…….

Módou těchto dnů je zavřít oči a nevnímat zprávy agentur Evropské unie, které Turecko nevykreslují v příliš růžových barvách. Řeč by mohla být například o Evropském podpůrném úřadu  pro otázky azylu(EASO), který již od samotných začátků evropského koketování s navracením do Turecka poukazuje na špatné manýry diktatury, jež se svěřenými lidmi nezachází podle evropských, natož mezinárodních norem.  Co dělala Merkelová s dalšími politiky během návštěv tureckých uprchlických zařízení? To je jednoduché. Byli tam, aby uklidnili evropskou veřejnost. V žádném případě nikdo nepátral po tom, jak se skutečně uprchlíkům na místě žije a jak je s nimi nadále zacházeno.

Turecko není pro uprchlíky a žadatele o azyl bezpečnou destinací, i když výstupy z jednotlivých jednání osmadvacítky říkají něco jiného. EASO jasně naznačuje, že by Brusel měl přinejmenším zbystřit, protože svými jednáními porušuje mezinárodní, ale také evropské právo. Smlouvy podepsané státy v polovině března tohoto roku zabraňují uprchlíkům opustit území Turecka. Ankara za zabránění dostane tučnou odměnu, zatímco evropští politici budou vyprávět svým voličům pohádky o tom, jak vše humánně a demokraticky vyřešili.

Řecké ostrovy nyní díky podepsaným smlouvám mají v průměru každý den místo tisíců jenom několik desítek nově příchozích. Program funguje, všichni musejí být nadšení……..tedy až na lidskoprávní odborníky, jež poukazují v trikotu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na oficiálně trpěnou ilegalitu celého problému. Místo povídaček o nelegálních uprchlících by se měla zacílit řeč na nelegální plány osmadvacítky, kdy jsou peníze daňových poplatníků využívány v rozporu s dohodnutými pravidly na nemorální programy. Místo toho se jásá nad úspěchy a dokonce se uvažuje o podobném systému ve věci Afriky.

Tak, jak se pomalu vytrácí v případě Ankary označení diktatura, tak se přestane hovořit například o Súdánu, Etiopii, Eritreji, Libyi, Gambii, Ghaně, Pobřeží slonoviny a dalších státech zapomenutého kontinentu. Politické zájmy vytěsňují lidská práva a nahrazují je zájmy politické, ve kterých nelidské zacházení s lidmi neznamená vůbec nic. Zatímco obyčejné rajče může cestovat po celém světě, člověk nemůže, i když jde o holý život. To je velmi smutné.

Nacházíme se v období, kdy evropské organizace zabývající se ochranou lidských práv budou ukazovat na špatné a nezákonné chování Bruselu, zatímco se Brusel bude tvářit jako že se nic neděje a jenom skupinka nějakých afektovaných bláznů narušuje jednotnou politiku řešící otázky azylantů. Nabízí se otázka: “k čemu budou sloužit další zprávy nejrůznějších organizací, když se jimi nebudou zodpovědní zabývat?” Vydrží evropské organizace morální, ale také politický tlak a budou nadále nestranně obhajovat lidská práva, nebo sednou na lep politikům a přizpůsobí výstupy svých úřadů podle potřeb situace?

V ohrožení jsou nejenom samotní uprchlíci, ale také mezinárodní právo, které by se nyní mohlo devalvovat podle zásad účelového jednání. A to je velmi nebezpečné a v konečném důsledku by se to nemuselo vyplatit vůbec nikomu. Budoucí generace nám nepoděkují za to, kam vede devalvace lidství.