Nové referendum o Brexitu je stejně demokratické jako to původní

Někteří lidé vnímají účelově smysl demokracie. Když Britové díky nacionalismu a populismu Davida Camerona hlasovali v referendu o setrvání v Evropské unii, byl to projev přímé demokracie lidu. Nacionalisté celé situace využili a s pomocí lží pokoušeli ovládnout mysl spoluobčanů. Doubledeckry s vylhanými tvrzeními projížděly ulicemi, zatímco mnozí křičeli: “to je demokracie”.

Vítači košilatých heslíček měli pravdu, protože demokracie dává prostor jak extrémismu, tak konstruktivním myšlenkám o světě bez hranic a předsudků. Pokud radikálové nevolají po nenávisti vůči cílenému spektru obyvatel a nepropagují hnutí potlačující svobody a lidská práva, tak je všechno v pořádku. Je pouze na člověku samotném, jakému názorovému proudu dá přednost. Jednodušší je propadnout běsům a děsům, než hledat cestičky společného soužití, kde neexistuje jednoduchá šablona, do které by se měli vejít všichni v okolí.

Barevnost, pestrost a duchaplnost si žádá mnohem víc, než jen samotný egoismus, jehož hranice mnozí nedokážou překonat.

Média nahrávají účelovým myšlenkám, protože ve hře na demokracii zapomínají dodávat pomyslnou tečku na konci. Tou tečkou není nic jiného, než že jakékoli referendum podle britského práva není pro vládu a politiky závazné. Z doporučujícího stanoviska se vytváří názory lidí, aníž by se bralo v potaz, proč jednotliví účastníci referenda hlasovali. Lidé neprojevovali souhlas nebo odpor vůči Evropské unii. O ní v podstatě vůbec nešlo, protože příznivci cesty Nigela Farageho dali na svůj osobní strach, lži extrémistů, se kterými dávali, nebo nedávali souhlas.

O konkrétní činnosti evropských institucí ví jen málo lidí. Neznámá Unie se stává známější jenom díky trapným zprávám ve večerních zpravodajstvích, ve kterých se divák dozví jenom o absurdních evropských návrzích prokládaných neschopností poradit si s tzv. uprchlickou krizí.

Bez znalostí kontextu, dalších událostí a spojitých informací vzniká názor na něco, o čem značná většina lidí neví vůbec nic. Evropská unie v britské, ale také v české společnosti je to, co se lidé dozví ze sdělovacích prostředků i přihlouplých komentářů stále více se nacionalizující politické scény. Díky tomu si většina lidí neuvědomuje důležitost Bruselu, bez kterého by k mnoha dobrým věcem nedošlo. Mnozí z nás si navykli sledovat to špatné a většinu dobrého necháváme ladem, jako kdyby se nejednalo o nic významného, nebo dokonce správného.

Demokracie je svým způsobem obsažena v referendech, ale samotné referendum je vysoce závislé na tom, jak je prezentováno a kdo do debat o referendu zasahuje. Díky tomu se referendum může stát nástrojem dobra, ale také zla. Možná kdyby britská, ideově rozdělená média lépe pracovala a mnohem lépe informovala o tom co se stane pokud odejde království z Unie, výyledek mohl být úplně jiný.

Po minulém referendu více jak tři miliony podpisů pod peticí volají po referendu novém, jakémsi opravném a komentáře se často diví nad tím, co je to za demokracii, když jedno referendum má být opravované referendem druhým…….ale to je také část demokracie, nebo není?

Proč by výsledky jednoho referenda nemohly být opraveny jiným referendem, pokud po tom volá dostatečný počet lidí? Není referendum o vůli lidu? Fanatičtí vítači referenda jako nástroje přímé demokracie arážejí na svou vlastní filosofii, ve které referendum sehrává hlavní, doslova božskou pozici. Jen si vzpomeňte na slova českého nacionalisty a fanouška nikdy nekončících videí……..poloviční Čech volá po referendu jako jednom ze základů přímé demokracie………proto je komické nyní sledovat radikály, ale také ty umírněné, jak se vzájemně podivují nad tím, když někdo chce opravující referendum na referendum jiné.

Proč by jednou nemohli lidé politikům doporučovat jednu věc, aby následně díky petici mohli doporučovat něco jiného? Stejně pomyslný kámen zůstává na hřišti vlády, která si musí vybrat, zda dá na doporučení, nebo se vrhne vlastní cestou.

Buď demokracie existuje, nebo ne. Jinými slovy, demokratické je referendum o Brexitu, stejně demokratické je volat po jiném referendu, ve kterém by se o Brexitu rozhodlo znovu.

Pokud bychom jedno volání po referendu považovali za správné a to druhé za špatné, potom bychom významnou část obyvatelstva vyšachovali z práva zasahovat do veřejného dění a demokracie by přestala fungovat. O problémech s referendy by mohli vyprávět švýcarští politici, kteří  chtějí systém referenda zákonem omezit.

Nebezpečí referenda je v jeho zacyklování, kdy jedno referendum může následovat další, další, další a další…….proto se také v referendu nesmí rozhodovat o některých klíčových událostech ve státě a demokracii

Referendum není všespásné a usnadňuje cestu populismu a radikalismu, protože nevědomé obyvatelstvo jednodušeji podlehne hysterii, stádovitosti a jednobarevnému vidění světa.

Proto referendu nesmí podléhat otázky sociálního systému, obrany, lidských práv, ústavy, ústavního pořádku a mnoha dalších základních otázek společnosti
Bylo by demokratičtější, kdyby minulé referendum bylo nahrazené referendem jiným? Rozhodně nebylo, ale je to část demokracie, ve které si jsou referenda naprosto rovnocenná.
SDÍLET