Americká policie do 6.července 2016 zastřelila na 509 lidí

Policejní statistiky ze Spojených států amerických vypadají opravdu hrůzně. Z jednotlivých čísel vystupuje svědectví o americké společnosti, kde je velmi jednoduché získat střelnou zbraň doslova na počkání. Jedinec v alkoholovém, nebo drogovém opojení si chce ulevit, a proto přichází do lidmi přeplněných ulic, aby nic netušící oběti připravil o to nejcennější. 

Stále častějšími bývají hysterické výpady policistů, kteří ani omylem nedodržují legislativu a přehnaně reagují na podezření, nebo chování potenciálních aktérů kriminality. Večerní zprávy jsou plné nejrůznějších svědectví, kdy policajt bezdůvodně zaútočí na Afroameričana, zbije ho, nebo dokonce zastřelí. Muž v uniformě se jinak chová k černošskému a bílému pachateli. Rasismus klepe na dveře a skrze muže zákona ukazuje, že ani na začátku 21. století úplně nevymizel a stále přežívá v myslí některých obyvatel Spojených států amerických.

Dávno po smrti Martina Luthera Kinga vycházejí lidé do ulic, aby v demonstraci ukázali svůj nesouhlas s chováním některých mužů a žen zákona. Situace využívají některé extrémistické skupinky a mírový projev nesouhlasejících se mění v pouliční násilí nezměrných rozměrů, kdy rada města usedá a vyhlašuje výjimečný stav na předem určených lokalitách. Olej do ohně přidávají městští úředníci, když provinilého policistu nechávají ve službě a odmítají vraha nedospělého teenagera postavit mimo službu. Barack Obama v Bílém domě ani omylem neznamená konec rasismu, protože nenávist je v nejrůznějších částech severní Ameriky stále populární.

Díky pochybením policistů získává podporu ve společnosti právem obávaný Ku-Klux-Klan, který v časech nepokojů často přispívá k ještě větším gradacím, když obyvatelům čtvrtí do schránek dává letáky s nejrůznějšími hesly a prohlášeními. Díky útokům policistů na Afroameričany v některých jedincích roste nenávist vůči bílé i minoritní části společnosti. Typickým příkladem by mohl být útok z 6. července 2016, kdy afroamerický mladík z xenofobních pohnutek povraždil na pět policistů a řadu dalších lidí zranil. Krev vytékající z ran bělocha nebo Afroameričana má stejnou barvu a způsobuje v pozůstalých stejnou bolest v srdci.

Jen do 6.7.2016 bylo v USA policisty zastřeleno na 509 lidí, kdežto za celý rok 2015 bylo americkou policií zastřeleno na 990 lidí.

Statistiky ukazují, že se možná smutná statistika tento rok ještě rozšíří do mohutnějších čísel. Počet případů, při kterých byli lidé policisty zastřeleni je mnohonásobně větší, než za minulé období. Možná by bylo na čase změnit legislativu, aby získání střelných zbraní nebylo tak jednoduché. Zákonodárci a zodpovědné osoby by se měli zaměřit také na policisty, protože není možné, aby v ozbrojených složkách sloužili členové krajně pravicových uskupení s xenofobním viděním světa. Především je třeba překonat hloupé námitky milovníků zbraní i vítačů rádoby přímé demokracie, kdy by mělo mít každé mimino pod postýlkou svou vlastní miniaturu samopalu pro případy potřeby.

250 obětí policistovy střelby v roce 2015 byli duševně nemocní a dalších 93 dokonce nebylo ani ozbrojeno a 34 zastřelených měli v době konfliktu v ruce pouze hračku neschopnou jakékoli střelby

Jak je možné, že policista může zabít neozbrojeného člověka? To jsou strážci zákona slepí, nebo natolik vystresovaní, že nerozpoznají střelnou zbraň například od nanuku nebo jiného předmětu v ruce? A jak je možné, že jsou v tak velké míře oběťmi smrtonosné střelby duševně nemocní lidé? To odporuje nejen národnímu, ale také mezinárodnímu právu. Na druhou stranu, v případě ozbrojeného střetu je velmi složité rozpoznat, zda střelec, nebo útočník ohrožující ostatní se zbraní v ruce je nebo není duševně nemocný. Kdyby policejní práce a rutina byla jiná, nemusel by konflikt skončit tím nejhorším možným scénářem. Možná je to strach z terorismu, překotná snaha zodpovědných zavděčit se daňovým poplatníkům ostrou reakcí na jednotlivá podezření, když někdo nahlásí podezřelou osobu a policisté následně ostře zareagují, i když to není potřeba. Kdyby postup ochránců pořádku nebyl tak ostrý, možná by 34 lidí s hračkou v ruce mohlo žít. Pro částečnou obhajobu policistů mluví fakt, že některé dětské hračky bývajín na první pohled k nerozeznání od pravých zbraní.

Z rasového hlediska bylo policisty v roce 2015 zastřeleno 494 bělochů, 258 Afroameričanů, 172 Hispánců a 66 dalších osob nespecifikovaného rasového původu

48 % Afroameričanů je policisty zastřeleno ve věku mezi 18. – 29. rokem života. Přibližně stejný počet policisty postřelených Afroameričanů představují lidé ve věku od třiceti let výše. Zcela rozdílné je to u zastřelených bělochů, kde 78 % představují lidé ve věku od třiceti let výše, zatímco pouze 24 % bělochů zastřelených policisty jsou mladíci v rozmezí 18 – 29 let věku. Na druhou stranu počet zastřelených dětí a mladistvých do 18 let věku je v bělošské populaci ještě jednou tak vyšší, než u afroamerického obyvatelstva.

Americká policie by se měla zamyslet nad tím, kdy je třeba skutečně střílet kvůli ochraně ostatních a kdy postačí přiměřená praxe chvatů a hmatů. Rozhodně by nemělo docházet k situacím, kdy se potenciální agresor udusí pod návalem několika policistů a ti na celou akci bez zájmu reagují, jako kdyby se jich to netýkalo. Policista nesmí být nástrojem brutality. Policista musí ochraňovat všechny bez rozdílu na barvu pleti. Ale to by rasisté, fašisté a nejrůznější vítači krajně pravicové ideologie neměli sloužit v policii, protože člen Ku-Klux-Klanu v uniformě policajta je budoucím vrahem, jež dokáže zničit život i obyčejnému pachateli bagatelního přestupku, za který by za normálních okolností přišel pouze trest v podobě pokuty nebo předvolání na úřady.