Le Penová se svou eurofrakcí neprosadila žádný pozměňovací návrh

Přibližně před rokem, 15. června 2015, francouzská rasistka a šéfka místních extrémistů Marine Le Penová založila v Evropském parlamentu krajně pravicovou euroskeptickou frakci Evropa národů a svobody(ENF). Novým počinem chtěla konkurovat aktivitám Nigela Farage, jehož na europarlamentní půdě zachránil Petr Mach tím, že vstoupil do Angličanem zakládané frakce Evropa svobody a demokracie. 

Mít vlastní místečko v Bruselu se vyplatí. Organizace skládající se z několika politických stran přináší desítky milionů eur na činnost a zároveň zvyšuje v cílové skupině obyvatel dojem nějakého neomylného vlivu, díky kterému se do eurozáležitostí přináší troška toho hnědého nánosu. V případě Le Penové zakotvení v evropském extrémismu přineslo kýžené ovoce u ruských přátel, kteří v rámci destabilizace Evropské unie pomohli půjčkou Národní frontě, jež se díky tomu stala panevropskou “sjednotitelkou” nejrůznějších krajně pravicových, neofašistických a neonacistických stran a uskupení.

Ashampoo_Snap_2016.07.05_16h04m54s_002_
Zdroj: Wikipedie

Z blond girl se stal nacionální fetiš, o který se například na českém prostředí strhla bitka. Bartoš s Okamurou a Janečkem se předháněli o to, kdo z nich dříve a pompézněji podepíše dohodu o spolupráci.  Sociální sítě zaplavila horda nejrůznějších fotografií zubících se radikálů, z jejichž pohledu byla na první dobrou vidět ochota zničit evropskou demokracii za pomocí podpory a propagace ultranacionalismu, ke které patří nutná dávka lží a zkreslení.

Euroskeptická frakce Evropa národů a svobody měla a doposud má jednoduchý cíl, a tím je destabilizace a rozbourání pravidel, na kterých osmadvacítka funguje. Tato eurofrakce byla v Bruselu nejmladší a díky rétorice má velké potíže sehnat partnery k prosazení svých návrhů. Sem tam se najde někdo, kdo na konkrétní záležitosti pomůže, ale vzápětí ihned odejde pryč a Marine Le Penová je zase osamocena a neschopna cokoli prosadit.

Izolace euroskeptické frakce sdružující mimo jiné také Okamurovo politické hnutí je patrná z malého počtu zpráv přidružených k jednotlivým parlamentním výborům a počtu pozměňovacích návrhů, jež se Le Penové podařilo napříč europarlamentem prosadit.

Euroskeptická frakce Evropa národů a svobody se hojně účastnila hlasování v otázkách spravedlnosti a vnitřních záležitostí Unie. Celkem se jednalo o 89,5 % takových jednání. V tomto ohledu byli extrémisté z Bruselu a Štrasburku aktivnější než Zelení, GUE-NGL, nebo euroskeptické frakce ECR a Farageho EFDD. Příčinou tak častých účastí byly otázky týkající se migrace a jednotlivá opatření zacházející s tzv. uprchlickou krizí. Populistické téma si žádá zájmu populistů. Tam, kde mnoho politiků z demokratických partají hovoří jako partajníci Le Penové, tam nesmí chybět zájem euroskeptiků. Konečně je příležitost kopnout si do bruselských plánů. Pronášejí se krátká vystoupení, se kterými se předsedkyně francouzských radikálů chlubí na sociálních sítích.

Evropa národů a svobody se nejvíce podílí na výše uváděných tématech. Rasismus, islamofobie, nenávist k ostatním kulturám je doplňkem k nápadům ostatních europoslanců. Kupodivu, názory některých demokratických politiků jsou v oblasti uprchlíků na chlup stejné. I přes to všechno…….. velkou blízkost názorů, Le Penová prosadí málo svých nápadů. Vysoká účast na jednáních a schopnost prosadit jednotlivé nápady jsou dvě naprosto odlišné strany jedné mince.

Nejmenší účast kolegů Le Penové je v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí. 

Čtyřicítka europoslanců sice před lidmi blábolí cosi o štědrém sociálním systému vůči uprchlíkům, nebo minoritám. Ve skutečnosti se o oblast sociálna vůbec nezajímá, protože mnohem vděčnější je slovní střelba do nejvíce ohrožených. Pohádky o štědrosti systému k Romům, nebo muslimům se hodí na krajské, obecní, nebo parlamentní volby. Tam se vždy najde dostatečný počet hlupáků věřících lžím o nadstandartním přístupu státu k minoritám.  V evropském kontextu se hodí láteření podporované nepravdivě vytvářenými, dva roky starými fotkami podávanými za včerejší momentku ze Středozemního moře.

Evropa národů a svobody netouží po soudržné Unii, proto se také v otázkách vnitřní jednoty Bruselu účastní jen 69 % jednání.  Le Penová se svými společníky požaduje ochranu nacionalistických vlád.  Jednotně vystupuje  proti silně zformulovanému usnesení o ústavní krizi v Polsku, stejně tak proti jednotnému usnesení o nové strategii pro rovnost žen a práv mužů a žen po roce 2015. Rovnost lidí je něco, co si Ruskem podporovaní radikálové nepřejí.

Europoslanci se v rámci Evropy národů a svobody neshodnou na otázkách vnitřních výdajů, veřejných rozpočtech, otázkách financování zemědělství, rozvoje a rybolovu. Souhlas se rozchází také u otázky nejrůznějších regulací týkajících se hospodářských a měnových záležitostí. 

Radikálové nemají v nejdůležitějších oblastech hospodářství jasno, přesto by na národní úrovni chtěli rozhodovat o státní politice. Zábavné jsou nejrůznější divize postávající jeden proti druhému, kdy se extrémisté uvnitř několika xenofobních partají snaží prosadit svůj názor na úkor toho jiného. Postavení Le Penové není tak moc neohrožené, jak se může na první pohled zdát.

Spojujícími tématy zůstává uvnitř euroskeptické frakce otázka uprchlíků a ukončení sankcí vůči Moskvě

Oblíbenost velkého Ruska jako ideového přítele a podporovatele je důležitou, a proto se ve valné většině volá po konci sankcí vůči Putinovi. Pouze čtyři poslanci holandské Strany pro svobodu byli proti mileneckému citu ke Kremlu. Všichni ostatní jednotně unisono hlasovali proti návrhu všech ostatních europoslanců. Bylo by hloupé, kdyby zrovna Le Penová, jež sama obdržela půjčku z Ruska, najednou házela jedovaté sliny na své podporovatele a donátory.

Vlámský zájem, rakouská Strana svobodných, polský kongres Nové pravice byl pro jednotný digitální trh a postupné odstavení jaderných elektráren, kdežto Národní fronta Le Penové a italská Liga severu měla úplně jiný názor. 

Kdyby Národní fronta byla proti jaderným elektrárnám odstřihla by tím Francii cestu k energetice, protože země galského kohouta je na jaderné energetice plně závislá. V tomto ohledu národní potřeby překročily jednotný zájem euroskeptické frakce. Vůbec, holandští radikálové ze Strany pro svobodu jsou v rámci frakce Evropy národů a svobody těmi nejméně poslušnými. Holanďané hlasovali jak pro sankce vůči Rusku, tak pro vstřícný postoj Unie k udělení tržního hospodářství Číně. Holandští europoslanci sdružení pod křídlem Le Penové často nechodí na jednotlivá zasedání, nebo nehlasují v důležitých otázkách, jako bylo hlasování o internetově přetřásaném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Jak se zdá, Geert Wilders si nerozumí s Marine Le Penovou a jejími oddanými psíky. Na druhou stranu Italští a francouzští extrémisté hlasují vždy společně, i když mají rozdílné pohledy na politiku týkající se antikoncepcí a potratů.

Euroskeptické frakci Evropa národů a svobody se podařilo prosadit pouze v 31 % svého snažení. Většinou se “úspěch” týkal pouze  oblasti rybolovu a zemědělství

To je velmi zajímavá informace. Jak takový poměr vnímají evropští rasisté provolávající slávu Le Penové? Vůdkyně “bílé ligy” volá po nacionalismu, rasismu, nenávisti, zatímco v této oblasti není schopna prosadit ani jeden jediný návrh. Ještě hůře je na tom Farageho frakce Evropa svobody a demokracie, která podle statistik prosadila jen 28 % svých nápadů. Otázky rybolovu a zemědělství zcela jistě ocení průměrný rasista z Čech, Polska nebo Německa. Tito myšlenkoví perverzisté chtějí něco jiného, než technicko-administrativní opatření v oblasti obchodu s rybami.  Voliči Okamury doufají v rasistický svět, kde lidská práva nic neznamenají. A v tomto ohledu Le Penová v Evropském parlament neudělala vůbec nic.

Všechny pozměňovací návrhy eurofrakce Evropa národů a svobody byly zamítnuty a schvalovacím procesem neprošly

Efektivita Le Penové a dalších spřátelených třiceti devíti poslanců je velmi mizivá bez jakéhokoli většího vlivu na právní předpisy Unie. 31 % z prosazených plánů v oblasti rybolovu a zemědělství z valné většiny představují pouze technická opatření bez vlivu na konkrétní právní předpisy.

Pouze ve dvou případech byla euroskeptická frakce Le Penové účastenkyní v projednávání legislativy uvnitř hlavních parlamentních výborů. 

V prvním případě se jednalo o evropské statistiky týkající se zemního plynu a elektřiny.  Do projednávání v hlavním parlamentním výboru byla pozvána europoslankyně rakouských Svobodných Barbara Kappel. V druhém případě se v hlavním parlamentním výboru za přítomnosti francouzské europoslankyně z Národní fronty jednalo o přístupu k imigrantům. Zvolit za zpravodajku populistku z rasistické a krajně nenávistné strany byl hloupý nápad. Nicméně i přesto kolegyně Le Penové měla daleko k ovlivnění konečného rozhodnutí. Možná přítomnost krajně pravicové političky ukazovala ochotu ostatních trošku plápolat na rovině populismu, i když nakonec filosofie Národní fronty nezvítězila, protože návrhy zpravodaje nebo zpravodajky je možné změnit za pomoci pozměňovacích návrhů, k čemuž také nakonec došlo.

Jak již  bylo řečeno, frakce Evropa národů a svobody je naprosto neschopná v předkládání pozměňovacích návrhů na plenárních zasedáních. Zde si extrémisté z tábora blondky drží nulový status úspěšnosti

V tomto ohledu je úspěšnější frakce Nigela Farage, která na takových jednáních prosadila 9 % svých pozměňovacích návrhů. Le Penová společně s dalšími poslanci z frakce během roční existence podali 92 pozměňujících návrhů na plenárních zasedáních a žádné z nich nebylo přijato. Jen pro srovnání, krajně levicová frakce GUE-NGL podala za stejné období 400 pozměňovacích návrhů.

Sečteno a podtrženo, Le Penové ani její frakci se nedaří. Možná dvorní podporovatelce neofašistických, neonacistických a ultranacionalistických uskupení postačí více jak padesát milionů eur za celé fungování vybudované frakce. Lepší náladu vytvoří možná i Kreml, když různými způsoby podporuje krajně pravicové nálady populistických uskupení, ke kterým Národní fronta bezpochyby patří. Průměrný rasista a nacionál vychvaluje Le Penovou, aniž by si uvědomoval, že daná ženština neprosadí v europarlamentu vůbec nic.