Třetinu obětí v Afghanistánu tvoří děti

Organizace spojených národů 25. července 2016 vydala zprávu, ze které vyplývá, že za prvních šest měsíců tohoto roku v Afghanistánu bylo zabito, nebo zmrzačeno vůbec nejvíce lidí od roku 2009, kdy se o mrtvých a zraněných v této zemi vedou v OSN statistiky. 

Počet civilních obětí vzrostl na 63 934 lidí, z toho 22 941 nešťastníků bylo zabito a zbytek 40 993 obětí představují těžce a lehce zranění. Je to hrozná skrumáž čísel dokazující hrůzostrašnost podmínek, ve kterých obyčejní Afghánci musejí žít.

V období od ledna do června roku 2016 tým pracovníků OSN přímo na místě zaznamenal 1 601 případů zabitých a dalších 3 565 zraněných civilistů.

Taková čísla, pod kterými se ukrývají nejrůznější lidské osudy a dramata ukazují, že se bestie války utrhla z řetězu a o čtyři procenta zabila více lidí, než ve srovnatelném období médii zapomenutého konfliktu. Běžný Evropan se nedozví o 388 zabitých afghánských dětech. Průměrnému našincovi postačí informace o tom, že přicházející Afghánci nemají být vpouštěni do Evropské unie, protože si to politici nepřejí, když v popředí populistických hrátek sídlí konflikt v Sýrii, jehož konce mizí kdesi v nedohlednu.

Úplně neznámými zůstávají zraněné děti. 1 121 nedospělých tvorečků díky vážným zraněním najednou spadá na okraj společnosti, protože afghánský systém není připraven na péči o zdravotně postižené děti. Zvláště v poslední době se počet zraněných dětí zvyšuje raketovou rychlostí. 

Zranění, ať už se jedná o děti, nebo dospělé osoby trpí po návratu z nemocnice znovu, a to materiálními i dalšími nedostatky, o kterých si průměrný Evropan může nechat v těch nejhorších snech jenom zdát. Ve světle těchto údajů jakékoli naříkání nad terorismem v Evropě vypadá jako nesmyslné tlachání nad něčím, co by například v Kábulu přivítali s otevřenou náručí. Kdyby teroristické útoky představovaly jen jeden, dva, tři případy ročně, byla by to pro extrémní chudobou sužovaný stát velká úleva.

Lidé v Afghanistánu jsou zabíjeni při modlitbě, práci, studiu, nošení vody, zotavování v nemocnici……..válka nectí žádná pravidla a rakety s kulkami zavítají i do nemocničních zařízení, ve kterých i ten zraněný, nebo prostě jenom nemocný může zemřít prakticky kdykoli. Bojující strany neberou ohled na civilní obyvatele. 60 procent všech civilních obětí mají na svědomí protivládní povstalci(23 % případů provládní vojáci). Jedná se zejména o sebevražedné útoky, používání výbušných zařízení i střet protivládního vojáka, ve kterém kulka zavraždí některého z civilistů.

85 procent dětských obětí mají na svědomí nevybuchlé bomby a nástražné systémy. Děti si hrají na ulici před domem, nebo s partou kousek opodál, zatímco například šlápnou na nášlapnou minu a utrpí velmi vážné zranění, nebo se stanou oběti smrtelných úrazů. 

Ve sledovaném půlročním období bylo v Afghanistánu z domovů vyhnáno na 157 987 lidí. 

To je téměř desetiprocentní nárůst v poměru k podobnému období s minulého roku. Lidé raději utečou, nebo jsou vyhnáni pryč ze svých vesnic, aby živořili na nebezpečných a nehostinných oblastí. Celkem v Afghanistánu žije na 1,2 milionu vnitřně vysídlených lidí, kterým se velmi těžko dostává pomoci. Takto vnitřně vysídlení bývají oběťmi sexuálního násilí, únosů, poprav a dalších forem násilí.. V zemi se stále více rozmáhá trend cílených útoků Talibanu na učitele, zastánce lidských práv, novináře, právníky, soudce, lékaře a státní úředníky. Mezi teroristické cíle patří také televizní a rozhlasová studia, vůči kterým talibánci podnikají sofistikované pumové útoky. Při lednovém útoku na Tolo TV bylo zabito sedm novinářů, osm civilistů a dalších třicet jich bylo vážně zraněno.

Životy civilistů jsou ohroženy v celém Afghanistánu, ale zejména jih, jihovýchod a střed země jsou oblastmi s největším počtem civilních obětí.

20 % obětí mezi civilisty mají na svědomí sebevražední atentátníci, kteří za pomoci mačet, samopalů, nebo obyčejného auta zabijí například návštěvníky tržnic, nemocnic, vládních budov, škol a vybraných ulic ve městech a vesnicích.

11 % civilistů je zabito za pomoci cíleného a úmyslně páchaného násilí a pouze 3 % civilistů zemře následkem leteckého útoku.

Největší část, 38 % civilistů, byla zabita při pozemní srážce s vojáky, kdy ozbrojenec hrdinsky zastřelil neozbrojené oběti dlouholetého konfliktu.

17 % civilistů přijde o život během pumových útoků páchaných hloupými sebevražednými atentátníky.

Vleklý konflikt se podepisuje na nedostatku lékařské péče, vzdělání a psychickém zdraví dětí, starých lidí a prakticky celé afghánské společnosti. Je smutné, že svět není schopen aktivně zasáhnout do dění, aby konflikt v Afghanistánu jednou provždy skončil. Možná by se politici mohli konečně zamyslet nad celým šílenstvím, které se v Kábulu a jeho okolí celou dobu odehrává. Zatímco Evropan umírá strachem před útoky jednotlivců, tisíce kilometrů daleko trpí statisíce pod náporem ošklivé, špinavé a velmi nebezpečné války.

Místo populismu bychom měli přemýšlet o tom, jak konflikt daleko za hranicemi ukončit a zahájit cestu míru v zemi, která se po dlouhá desetiletí potýká s velmi vážnými bezpečnostními potížemi.

SDÍLET