Vandas se protiromskou rétorikou snaží překřičet svou neschopnost i spolupráci s Bendou

Tomáš Vandas je typickým příkladem neschopného rasisty potácejícího se nad propastí zapomnění. Téměř na sklonku padesátky vrávorá svobodný a bezdětný propagátor nenávisti nad stále větší konkurencí v okolí. Už dokonce i ti skalní náckové odcházejí a nechávají samozvaného vůdce malé skupince přívrženců. DSSS se rozkládá a s ní končí dlouhý, na lži založený a poněkud prapodivný příběh o jednom mužíkovi, který toužil stát se vůdcem sjednocené neonacistické a ultranacionální scény v Česku.

Jako mladíček Vandas mudrcoval se Sládkem nad profesionalizací radikální krajně pravicové scény, až jeden den ukradl několik bianco podepsaných podpidsových archů, aby následně díky nedůslednosti ministerstva vnitra založil Dělnickou stranu. Kromě přímé i nepřímé podpory neonacistů a probouzení anticikanismu, se Vandas coby začínající předseda v polovině devadesátých let pokoušel v rámci kultu osobnosti o seskupení hnutí, spolků a jiných politických stran kolem náckovské Dělnické strany, kterou o několik let později zcela zaslouženě rozpustil Nejvyšší správní soud. Kanady, holé lebky, agronáckovský styl života v zaplivaných putikách prokládaný využíváním činnosti ostatních lemoval Dělnickou stranu doslova na každém kroku. Kdyby nebylo zakořeněné nenávisti a předsudků vypěstovaných a podporovaných komunisnem, měl by Vandas svou cestu za “úspěchem” mnohonásobně těžší.

Stačilo vyzdvihnout nacionální frustrace potápějící se ve strachu z vlastní malosti a téměř vždy se našli méně inteligenčně naladění jedinci, kteří v rámci Dělnické strany nalezli přístav krásných slov a dost často také něco jako rodinu.

Kamarád k Vandasovi vstoupil, a tak Pavel z Prahy 5 vstoupí také, protože v rámci stranického setkávání člověk zažije legraci, chlastačku i pocit, že je i ten nejhorší niemand největším borcem na světě. Ve stranické hierarchii fungovali neonacisté, které Vandas osobně znal. Většina z nich byla trestána, nebo nějakým způsobem měla potyčky se zákony. Ochmelkové s hákáčem na rameni doprovázení ušpiněným trestním rejstříkem pro rebelující milovníky bílé rasy představovali sexy magnet. Někdo povolanější si na okamžik hrával na tátu, když radil usmrkancovi, jak bodnout kudlu do břicha cikána postávajícího na ulici. Pár poplácávání na ramenou, slova důvěry, zaúkolování, pocit něčeho protistátního a protisystémového posilovalo odhodlání sotva osmnáctiletého dobytčete v černém hábitu.

Na násilí, hrubé síle, otřepaných frázích i rozdělování národa byla postavena veškerá činnost.

K drezuře omladiny posloužila mládežnická sekce, zatímco ta dospělácká zkoušela hry na dostání se do většího povědomí veřejnosti. Pošťouchávat k násilí měly stranické hlídky, ve kterých si žáhu zchladil kdejaký zatracenec černých sluncí. Činnost neonacisticky zaměřené politické strany byla zacílená na sociálně slabá místa, jakými bylo napřiíklad Ostravsko nebo nejrůznější lokality v severních Čechách, kde partajníci složení také z řad neonacistů zakládaly místní buňky rváčů. Jednou z nich byla kontroverzní grupa Šlégrových, jež proslula především protiromským běsněním v Janově. I když Lucie Šlégrová miluje německé nacionálně socialistické insignie, stále na veřejnosti hovoří o lásce k Česku.

Vnitřními rozpory rozkolísaná strana Tomáše Vandase využívala mezi neonacistickou scénou známých tváří k vyvolávání dojmu nacionální solidnosti.

Podívejte se na nás, tihle jsou s námi, takže asi nebudeme k ničemu, jak se o nás říká“………znělo z kuloárů, zatímco Tomáš Vandas doplácel nejen na neexistující kult osobnosti, ale také na své hluboké nedostatky, které s dalším časem vyplouvaly více a více na povrch. Dávno před  politickým populismem uprchlické krize ztrácel tragikomický cirkus Tomáše Vandase na oblíbenosti. Po zákazu Dělnické strany a následně vzniku nové partaje Dělnické strany sociální spravedlnosti přišli extrémisté o část vlastni identity. Vedení se posléze snažilo opustit ostrou rétoriku náckovského střihu, i když anticikanismus byl stále tématem číslo dva………ve speciálních lokalitách, jako byl například Duchcov, nebo některé části Ostravy, anticikanismus zůstal jako trvalka na prvním místě veškerých zájmů.

Změkčení, vnitřní nesoulad, vnitrostranické “boje” o koryta ve straně……boj o vliv i další ideologické směřování……..to všechno mělo za následek odchod některých vůdčích radikálů a DSSS přestávala být mezi milovníky výlučně bílé rasy oblíbená.

Šlégrovci odešli, založili své neúspěšné neonáckovské neoficiální hnutí, zatímco se zpráva o ultranacionalistické neschopnosti Vandase roznesla do celého okolí. Předseda vykřikoval na mítinku o sotva padesáti lidech cosi o zrádné vládě a škodlivé globalizaci, aniž by si všimnul na čem stojí. Červená z přepravky od Coca-Coly hovořila za vše. Povrchní trapnost prosakovala a čpěla do čím dál větší dálky.

Období devadesátek dávno skončilo a Tomáš Vandas se potácel v záplavě dalších rasistických, neofašistických a neonacistických subjektů, jež daly na trendy a přispůsobily se vzorům z Německa. Bylo jasné, že strýček od zapáchající řeky nikdy nebude velkým vůdcem……..náckové zůstávají sice i v DSSS, ale karty jsou dávno rozdané. Zoufalost Vandase se zvětšuje každým dnem. Předseda nemá na co poukázat, nemá se o co opřít, protože všechna zvučná jména odešla a raději se spojila třeba s Bartošem, nebo někým dalším. Docházející dech je vidět na klesajícím počtu účastníků nejrůznějších setkání, které Vandas se spolkem věrných pořádá.

Značnou část důvěryhodnosti mezi neonacisty Vandasovi sebralo chvilkové spolčení se s Adamem B. Bartošem, který přinutil Vandase mlčet, když šéf Národní demokracie vyjadřoval podporu Palestincům. Vandas, i když tou dobou promlouval k lidem islamofobně, byl ochoten sehrávat šaška na špagátu a mlčky podporoval na demonstraci muslimy

Hitem letošní sezóny je islamofobie, nenávist k uprchlíkům, multikulturalismu a vůbec maloměšťácké ukrývání se pod skleněnou báň. Taková konstelace by nezadanému a bezdětnému pánovi ve středních letech vyhovovala, kdyby v okolí nebyly ostatní stromy, pro které není na “dělnickou” ratolest rodáka z Prahy vidět. Úsvit, Okamura, Svobodní občané Petra Macha, Konvička, Hampl a mnoho dalších má téměř totožný předvolební program.

Monotonie islamofobních nálad prokládaná láskou k vlasti musí být nahrazena, nebo přinejmenším doplněna něčím, na co se po těch všech měsících zapomnělo. Světlo světa znovu spatřuje nenávist k Romům v tom nejhorším zrnu.

Tomáš Vandas zkouší překřičet svou vlastní neschopnost i panickou beznadějnost vyjádřenou například volebním spolčením s partají Paroubkem založených Národních socialistů – LEV 21. Mrtvolka DSSS se cuká v posmrtných záchvatech, a tak přijde vhod spolčení se s Bendou a jeho partou. Je zvláštní, že zrovna politická strana mající na své kandidátce na nevolitelných místech Romy, nyní zvolí partnerství s ukázkovým rasistou. Pravděpodobně jsou na tom obě strany stejně. Heslo “tonoucí se stébla chytá” v tomto případě získává nové podobenství. Rasista po touze regionálně uspět podá ruku “šedé eminenci” Severu….neonacisté nad tím debatují, zatímco souhlasně přikyvují na sesílané nadávky určené na adresu předsedy DSSS. Najednou bývalý socan není proradný a dokonce romští kandidáti LVA 21 do poslanecké sněmovny nevadí. Možná se Vandas smířil i s dlouholetými romskými členy Národních socialistů – LEV 21……kdo ví…………hlad po hlasech a prosazení se alespoň na plácku kdesi u hranic s Německem dokáže udělat své.

Vandas se za pomoci pokřikování “Obnovíme pořádek a zabráníme zváhodňování parazitů a nemakačenků, zejména z řad cikánského etnika” pokouší zviditelnit uvnitř neofašistické, neonacistické a ultranacionalistické scény. Oprášil slovník devadesátých let, protože nemá de facto co ztratit. S přibližujícími se volbami zcela nepochybně přidá a xenofobní hesla se stanou ještě pestřejší a hrubší. Zájem policie, případné trestání je vítané, protože vytrácející se Tomáš Vandas potřebuje se co nejkontroverzněji dostat do médií. Oživením staromileneckých postojů chce osamocený šéf DSSS oslovit neonacisty…….samozřejmě, při takové slovní ekvilibristice doufá předseda v zapomnětlivost, pro kterou by mohl na malý okamžik vystoupat ještě výš.