Z uniklých emailů Clintonové: “obětujme Sýrii kvůli bezpečnosti Izraele”

Dopisy Clintonové, jejichž obsah byl zveřejněn na stránkách WIkiLeaks, vrhají trošku jiné světlo na politiku bývalé ministryně zahraničí. Vysoká politička místo doporučené vládní emailové schránky používala svou osobní, soukromou poštu k pracovním záležitostem, až na to doplatila.

Přísně tajné zprávy se díky hackerům dostaly na veřejnost. Kromě rádoby bulvarizujících témat popisujících vztah mezi Merkelovou a Obamou se v korespondenci nalézají důležité okamžiky mezinárodní politiky a nejrůznějších světových událostí. Americké ministerstvo zahraničí v jednotlivých odstavcích plánuje, hýbe škatulaty, aby v zájmu sebe sama, nebo spojenců zařídila, ovlivnila dění podle předem dohodnutého scénáře. Jednou z takových událostí je nechvalně známá a dlouhotrvající válka v Sýrii.

Ekonomické ztráty ve výši 202 600 000 000 amerických dolarů. Totálně zdevastovaná ekonomika. Více než 210 000 mrtvých a miliony uprchlíků má podle dvou zveřejněných a níže uvedených emailových dopisů na svědomí ochota americké politiky zničit Assadův režim ve jménu bezpečnosti Izraele: “Nejlepší způsob, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem , je pomoci syrskému lidu svrhnout režim Bašára Assada. WikiLeaks se v textovém přepisu dopisů dopustila chyby, když je datovala na rok 2000, protože rozhovory s Íránem byly zahájeny až v roce 2012. Zmiňované zprávy musely tedy pocházet z tohoto data(v PDF originálu se již tato chyba nenechází).

V jednotlivých emailech Clintonová jasně od samotného začátku navrhuje násilné svržení syrské vlády. Popisuje jasné kroky jak odstranit Assada…….a to vše v zájmu Izraele, který by se mohl díky Íránu cítit jako ten, co ztratil v regionu Blízkého východu jaderný monopol. V případě Iráku George W. Bush neprávem odkazoval na neexistující zbraně hromadného ničení, zatímco samotná Clintonová ve své korespondenci odkazuje na doposud neexistující atomovou bombu, nebo nějakou jinou jadernou zbraň. O existenci takového arzenálu Íránu není nikde v médiích ani čárka. Přesto se zjevné lži opět opakují v politickém slovníku.

Je špatné a naprosto společensky nepřípustné, aby se pro tak závažné kroky, jakými je svržení vlády, používaly lži, nebo vratké důkazy. Statisíce lidských životů by měly znamenat mnohem víc, než jen nějaká písmenka v utajovaných zprávách. Konkrétně, Izrael má právo na svou bezpečnost a má také právo si takovou bezpečnost zajišťovat. Nicméně, k zajištění bezpečnosti by neměly být využívány instituty válek, zabíjení lidí a například unášení lidí. Ultranacionalismus není dobrým rádcem a to na obou stranách jak Izraele, tak Íránu i Spojených států amerických. Všechny strany konfliktu by se měly domluvit za kulatými stoly, a nikoli za pomoci zosnování nejrůznějších pučů.

CELÝ PŘEKLAD DVOU DOPISŮ HILLARY CLINTONOVÉ ZVEŘEJNĚNÝCH NA STRÁNKÁCH WIKILEAKS:

From: To: Date: 2001-01-01 03:00 Subject: NEW IRAN AND SYRIA 2.DOC

Nejlepší způsob, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem , je pomoci syrskému lidu svrhnout režim Bašára Assada. Jednání o omezení íránského jaderného programu nevyřeší dilema izraelské bezpečnosti. Ani nezastaví Írán od zlepšování klíčové části jakéhokoli íránského jaderného zbrojního programu – schopnosti obohacovat uran. V nejlepším případě rozhovory mezi světovými velmocemi a Íránem, které začaly tento duben v Istanbulu a budou pokračovat během května v Bagdádu, umožní Izraeli odložit o několik měsíců rozhodnutí, zda na Írán zaútočit. Toto rozhodnutí by mohlo vyvolat na Středním východě válku.

Íránský jaderný program a syrská občanská válka mohou vyvolávat zdání, že spolu vůbec nesouvisí, ale tyto dvě věci spolu souvisí. Íránský jaderný program je hrozbou pro vůdce izraelské politiky, protože šílený íránský vůdce může zahájit jaderný útok na Izrael, který by vedl k zániku obou zemí. Čeho se izraelští vojenští vůdcové opravdu bojí – ale není možné o tom mluvit – je ztráta svého jaderného monopolu.

Schopnost íránských jaderných zbraní nezpůsobí pouze konec monopolu, ale může inspirovat další pohotové protivníky jako je Saudská Arábie, nebo Egypt, kteří se mohou zachovat úplně stejně. Výsledkem by byla nejistá nukleární rovnováha, ve které by Izrael nemohl, tak jak je tomu dnes, reagovat na provokace běžnými vojenskými údery na Sýrii a Libanon. Kdyby Írán dosáhl prahu jaderných zbraní, pro Teherán by bylo mnohem jednodušší zavolat své spojence Sýrii a Hizballáh k útoku na Izrael, protože jaderné zbraně budou sloužit jako odstrašující prostředek pro Izrael v případě reakcí na samotný Írán.

Zpět k Sýrii. Je to strategické partnerství mezi Íránem a režimem Bašara Assada v Sýrii, které umožňuje Íránu podkopávat bezpečnost Izraele – nikoli prostřednictvím přímého útoku, protože Írán za celých třicet let Izrael nenapadl, ale bezpečnost Izrele je podkopávána proxy válkou v Libanonu skrze Hizballáh, se kterým Írán skrze Sýrii udržuje dobré vztahy, vyzbrojuje ho a také školí. Pád Assadova režimu ukončí tuto nebezpečnou alianci. Vedení Izraele velmi dobře chápe, proč ve jménu jejich zájmů musí být Assad poražen.

Ve svém projevu na CNN v Amanpour show minulý týden ministr obrany Ehud Barak tvrdil “svržení Assada bude hlavní ranou do radikální osy Íránu….je to jediná základna íránského vlivu v arabském světě…….a to dramaticky oslabí jak Hizballáh v Libanonu, tak islámský džihád v Gaze” Svržení Assada by bylo nejen masivním přínosem pro bezpečnost Izraele, ale také by to zmírnilo pochopitelný ztrach ze ztráty izraelského jaderného monopolu. Poté by se Izrael a Spojené státy mohly dohodnout na tom, kdy je íránský jaderný program natolik nebezpečný, že je nutná oprávněná vojenská reakce. Právě teď je to kombinace íránské strategické aliance se Sýrií a stabilní pokrok v íránském jaderném programu obohacování uranu, kteří vedou Izrael k úvahám nad překvapivým útokem – i v případě pokud Washington bude mít vůči takovému postupu námitky. S odstraněním Assada a neschopností Íránu ohrozit Izrael skrze svého proxy partnera, se mohou Spojené státy a Izrael dohodnout na nepřekročitelné červené čáře pro íránský jaderný program. Stručně řečeno, Bílý dům může zmírnit napětí, které panuje mezi Izraelem a otázkou Íránu tím, že udělá dobrou věc v Sýrii.

Povstání v Sýrii nyní trvá více než rok. Opozice nechce odejít, ani režim není schopný akceptovat diplomatická řešení ze zahraničí. Je tu hrozba, že Bašár Assad s ohledem na ohrožení svého života a životů své rodiny změní přístup k celému konfliktu.

 

UNCLASSIFIED U.S. Department of State Case No. F-2014-20439 Doc No. C05794498 Date: 11/30/2015

Obamova administrativa se pochopitelně obávala leteckého útoku na Sýrii, jaký realizovala v Libyi. Měla k tomu tři hlavní důvody. Na rozdíl od libyjských opozičních sil, syrští rebelové nejsou jednotní a nemají pod kontrolou území. Arabská liga nevyzývala k vnější vojenské intervenci jako tomu bylo v Libyi. A Rusové jsou proti. Libye byla mnohem jednlodušším případem. Ale kromě chválihodného účelu ochrany libyjských civilistů před útoky Kaddáfího režimu, libyjské operace neměly pro region dlouhodobé důsledky. Sýrie je složitější. Ale úspěch v Sýrii by transformoval události na Blízkém východě. Nejen, že by další nemilosrdný diktátor podlehl masové opozici na ulicích, ale tento region by se změnil k lepšímu a Írán by neměl oporu ve Středním východě, ze které ohrožuje Izrael a podkopává stabilitu v regionu.

Na rozdíl od Libye, úspěšný zásah v Sýrii by si vyžádal značné diplomatické a vojenské vedení ze strany Spojených států. Washington by měl začít tím, že vyjádří ochotu spolupracovat s regionálními spojenci, jako je Turecko, Saudská Arábie a Katar v podpoře zorganizování vycviků a vyzbrojování povstaleckých sil. Takové veřejné oznámení o podpoře regionálních spojenců ve vyjmenovaných činnostech nejspíš v syrské armádě vyvolá značné případy zběhnutí. Potom s pomocí území v Turecku a možná i v Jordánsku američtí diplomaté  a úředníci Pentagonu začnou posilovat opozici. Bude to nějakou dobu trvat. Ale vzpoura se již delší dobu chystá s nebo bez účasti USA.

Druhým krokem je rozvoj mezinárodní podpory pro letecké údery koalice. Rusko nikdy nepodpoří takovou misi, takže není prostor k působení prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN. Někteří argumentují, že USA širším zapojením riskuje válku s Ruskem. Ale příklad Kosova ukazuje, že je tomu jzak není. V tomto případě mělo Rusko skutečné etnické a politické vazby na Srby, ale tyto vazby mezi Ruskem a Sýrií neexistují, tehdy v případě Kosova Rusko nedělalo nic víc, než že si pouze hlasitě stěžovalo. Ruští představitelé již uznali, že nebudou stát v cestě, pokud k zásahu dojde. Ozbrojení syrských rebelů a použití letecké síly ze Západu k podpoře syrských helikoptér a letadel je nízkonákladovým projektem s vysokou návratností. Pokud političtí představitelé z Washingtonu zůstanou ve svém názoru pevní, že žádné americké pozemní síly nebudou rozmístněny, jak tomu bylo v případě Kosova a Libye, budou náklady Spojených států omezené.

Vítězství nepřijde rychle a nebude jednoduché, ale přijde. A odměna bude značná. Írán by byl strategicky izolován, neschopný uplatnit svůj vliv na Blízkém východě. Výsledný režim v Sýrii bude ve Spojených státech vidět přítele, a nikoli nepřítele. Washington by získal značné uznání jako bojovník za obyvatele arabského světa, nikoli jako bojovník proti zkorumpovaným režimům. Pro Izrael  by se důvod k blesku z modrého nebe na íránská jaderná zařízení zmírnil. A nový syrský režim by mohl být otevřený k včasným reakcím vůči zamrzlým mírovým rozhovorům s Izraelem.

Hizballáh v Libanonu by byl odstřižen od svého sponzora v Íránu, poté co Sýria nebude po dlouhou dobu sloužit jako tranzitní prostor pro výcvik, pomoc a rakety. Všechny tyto strategické výhody a vyhlídky na záchranu tisíců civilistů z vražedných rukou režimu Assada (10 000 již bylo zabito v tomto prvním roce občanské války).  S rouškou strachu zaseté v syrském lidu se zdá, že lidé jsou ochotni bojovat za svobodu. Amerika může a měla by jim pomoci – a tím pomůže Izraeli a pomůže snížit riziko další války.