Křesťanští extrémisté jsou mnohem nebezpečnější než virtuální džihádisté z klávesnic nenávistníků

Náboženský fanatismus je velmi nebezpečný. Nabádá lidi k zaslepenosti a neochvějné obhajobě textů, bez přemýšlení nad jejich obsahem, kontextem a vývojem. Náboženští fanatici do posledního puntíku požadují dodržování svých pravidel, zatímco je jim absolutně jedno, jestli tvrdá pravidla odporují lidským právům nebo ne.

S upravenými svatými texty a jejich posunutými významy se vytvářejí nepřátelé, zatímco nejlepším receptem  pro dokonale neposkvrněnou společnost zůstává uzavírání se pod neprodyšné báně, ve kterých vládne pouze názor dotyčného fanatika. Mohlo by se zdát, že pojem náboženského fanatismu jde mimo Českou republiku, ale ve skutečnosti náboženský fanatismus existuje na našem území minimálně od doby, kdy lidé začali uctívat bohy, nadpřirozené bytosti a nejrůznější přírodní jevy.

Při jakékoli cestě životem se najdou tací, kteří ve jménu svých frustrací raději volí špatnou cestu, protože doslovné trýznění sebe sama napomáhá k utišení duševních bolístek a žalů. V České republice je hojně zastoupen křesťanský fanatismus, jehož projevy můžeme vídat například v homofobních demonstracích, kdy je Kristovo učení překrucováno v rozporu se zákony přírody. Křesťanští fanatici, jakým je například klerofašista Semín a řada dalších, si osvojují právo ostatním diktovat co mají dělat. Vezmou jim právo volby, právo na to být člověkem s vlastní vůlí a názory, protože jimi upravený patvar boha si to v překroucených větách žádá.

Náboženští fanatici se domnívají, že ve své doktríně našli jediný pravdivý pohled na svět a s tím je spojen jejich nárok na všeobecnou pravdu. 

Náboženští fanatici se uzavírají pod neprodyšné baldachýny, ve kterých vládne pouze názor náboženského fanatika a všechno ostatní je určeno k zániku, nebo minimálně opovržení. 

Náboženští fanatici se vždy upínají na nějakého universálního viníka, jehož stylizují do jediného, nebo zásadního průvodce všech hlavních zlořádů a takový viník je následně fanatickou obcí vnímán jako generální nepřítel i jednotící prvek uvnitř extrémistického uskupení, jež se ve jménu proti jednotnému nepříteli šikuje a vnitřně posiluje. 

Náboženské extrémistické obce velmi obtížně akceptují demokratický pluralismus a nesnáší jakékoli jinakosti ve společnosti. 

Náboženský fanatismus se velmi často dotýká politických otázek a snaží se v politickém diskursu nahrazovat demokratickou debatu, jež je následně měněna na diktát. Fanatikům nahrává politikova ochota být populistickým a všeobecně uznávaným. Proto se i v parlamentních lavicích nachází dostatečný počet fanaticky vyjadřujících se zákonodárců, kteří ve jménu křesťanství klidně obětují budoucnost celé společnosti. Historie extrémismu není v evropských zemích z pohledu staletí příliš dlouhá. Kořeny nacionalismu a s ním spojeného extrémismu je možné spatřovat již v období před první světovou válkou, kdy se vytvářely bonapartistické, antisemitské a jiné autoritativní skupiny volající po krvi, zemi a vlasti.

Z pohledu dějin v českých zemích vítězí antisemitismus. Ten se zde rozšířil hlavně rozdělením Národní strany na “staročechy” a “mladočechy”, kteří se sdružovali kolem poslance Březovského a časopisu Radikální listy. Další antisemitské pnutí se vytvářelo kolem poslance Katolické strany lidové a poslance Václava Myslivce. 

Česká krev, české tradice byly považovány tehdejšími antisemity za něco kulturně povýšeného, a proto každá Žid, každá židovská tradice byla považována za ohrožení dokonalého češství. Poslanec Myslivec během svého působení procházel několika etapami. Politickou kariéru zahájil na pravicovém spektru křesťanskosociálního proudu vedeného Rudolfem Horským, aby se následně v polovině 90. let 19. století přiklonil k demokratické levici a roku 1899 spoluzaložil Křesťanskosociální stranu lidovou. Křesťansky orientovaná strana až přespříliš konzervativně hlásala Slovo Boží, aby následně kvůli ultrakonzervativnímu výkladu křesťanství prosazovala antisemitismus jako hlavní nástroj ochrany všeho českého.

Moderní křesťanský fanatismus se ještě před vznikem Československa spojil s hodnotami antisemitismu.

Z obecného pohledu na moderní antisemitská hnutí, bylo to zejména fanatické křesťanské cítění, jež dovolilo v Německu roku 1879 Wilhelmu Marrovi založit Antisemitskou ligu a luteránskému pastorovi Adolfu Stöckerovi vybudovat Křesťansko-sociální dělnickou stranu. Tito pánové přenesli antisemitismus do politiky, aby následně za pomoci jednoho jediného nepřítele – Žida – mobilizovali nejnižší vrstvy ke svému vlastnímu prospěchu. Lži, polopravdy, překroucené pasáže z Bible moderním antisemitům pomáhaly k rekrutování nevzdělaných……….náboženský fanatismus ať už byl nebo nebyl součástí politiky, se vždy zaměřoval na nevzdělané, protože vzdělaní nemohou věřit lžím.  Tento prastarý koncept je funkční i v současném 21. století, kdy Semín, Konvička, Okamura a další zaměřují svou činnost zejména na nevzdělané a nízkopříjmově postavené.

Extrémní proud českého antisemitismu v 19. století zastával Jaromír Hušek, který již od roku 1885 v novinách České zájmy prohlašoval Žida za největšího nepřítele každého Čecha. Zajímavé je, že čeští antisemité na jednu stranu provolávali slávu všemu českému, zatímco neváhali a spolupracovali s antisemitskými organizacemi v tehdejším mocnářství.

Náboženství se zcela přirozeně dotýká všech částí života. Zasahuje také do politiky. Je to přirozené a logické. Náboženská dogmata vytvářejí názory na vytvářené zákony, a pokud takové názory jsou z ranku náboženského fanatismu, poté dochází k ničení demokracie.

V Čechách existuje politický katolicismus, který se v období konce 19. století vymezoval vůči liberalismu a socialismu. Židé bývali tehdejší katolickou propagandou představováni jako rozvratný živel, kdy katolické listy a deníky často burcovaly proti údajnému židovskému spiknutí a Talmudu. Stávalo se tak zvláště po roce 1870, kdy moc papeže byl díky politickým událostem fakticky omezena pouze na Vatikán. Profesor teologie na německé univerzitě v Praze, August Rohling, tehdy dokonce prohlašoval: “Žid se nikdy nemůže asimilovat, neboť se pouze snaží dosáhnout panství nad křesťanskými národy“.

Nepřipomíná Vám to něco? Staré okřídlené antisemitské hlášky se nyní v protiuprchlické a protimuslimské atmosféře oprašují a s pozměněným viníkem se znovu objevují nejen v celostátních médiích, ale také na sociálních sítích. Antisemitskou rétoriku převzal také náboženský klér, kdy například kněz Rudolf Vrba propojil ve svých textech a proslovech křesťanský antisemitismus se sociálně-ekonomickým antisemitismem i mravními pomluvami o mravní zkaženosti Židů, včetně obvinění z páchání rituálních vražd. Rudolf Vrba se dostal jako poslanec do Říšského sněmu, kde křesťanskosociální straně vypracoval program s antisemitskými sklony.

Na přelomu 19. a 20. století byl antisemitismus v Čechách a Německu značně rozšířen. Stal se nedílnou součástí křesťanského fanatismu. Extrémismus a křesťanství ve slovech fanatiků nalézalo velmi těsné bratrství

Církevní organizace se propůjčily zlu. Katoličtí náboženští fanatici se odvolávali k Nový zákon a jeho antižidovské tradice obsažené v textech biblických příběhů. Za druhé světové války byla zvláštní situace, kdy někteří církevní představitelé souzněli s nacismem, zatímco ostatní se zapojili do odboje a škodili nacistům. Ve stejném období vycházel v protektorátu antisemitský časopis Obnova, který na podzim roku 1938 napsal, že nacistické norimberské zákony jsou “obnovením tradičních nařízení církevních”.  Bohumil Stašek z ČSL pronesl při svém kázání na bohoslužbě Čechům v koncentračním táboře Dachau 2. dubna 1945 plamennou řeč o vině Židů při ukřižování Ježíše.

Fašisté a kolaboranti demagogicky vykládali obsah biblických textů, aby mohli svou nenávist k Židům ukrývat za horlivou vírou. Je to podobné jako dnes tzv. Islámský stát, kdy vrazi a násilníci demagogicky vytrhávají jednotlivé části Koránu, aby před lidmi nevypadali jako obyčejní vrazi. Stejně tak si počínali křesťanští fanatici za hitlerovské éry.

Ideové praktiky tzv. Islámského státu se objevovaly již za nacismu na území Česka. I když se náboženští fanatici tenkrát skrývali za vírou, jejich samotné náboženské zapálení bylo ve skutečnosti velmi malé a tito lidé o křesťanství věděli velmi málo. Tento trend pokračuje i po roce 1989, kdy se neonacisté opírají o křesťanství, i když ho sami moc nevyznávají, nepraktikují a nevědí o něm vůbec nic.

Křesťanské náboženství je mnoha extrémisty přijímáno hlavně díky nacionálnímu patosu cyrilometodějské, nebo svatováclavské tradici, antisemitskou rétoriku a příklon k ultranacionalismu některých významných církevních představitelů

Konzervativní pohled katolických fanatiků nahrává nenávidění odlišného, což vyhovuje krajní pravici. V hledáčku jsou homosexuálové, které fanatičtí vyznavači katolictví pokládají za satany. Stejně tak ultrakatolické směry vystupují kulturně-šovinisticky, což opět vyhovuje extrémistům. Zastánci křesťansko-pravicového proudu odmítají akceptovat II. vatikánský koncil a jeho výstupy. Zejména ekumenickou oblast, považují “tradičně” za důsledek působení židozednářů v katolické církvi. Takový pohled opět napomáhá ke sbližování křesťanství s extrémismem, například neonacismem, či neofašismem. Polistopadové Sládkovo Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa svůj program zaměřilo také na křesťanské fanatiky a extrémisty – náboženské konzervativce.

Na křesťanské extrémisty se odvolává mnoho krajně levicových i krajně pravicových subjektů. V současnosti křesťanští extrémisté působí v islamofobních, protiuprchlických a homofobních spolcích.

Křesťanský extrémismus válcující lidská práva napomáhá k výměně Žida za muslima v jednotlivých příspěvcích, ve kterých se antisemitismus výměnou klíčových slov stává islamofobií. Uvnitř ultranacionálních subjektu se řadí klerofašisté, kteří náboženský extrémismus spojují s českým fašismem. Klerofašismus se stává základní silou v torzu Holešovské výzvy a Konvičkova uskupení. Klerofašismus je hlavní hybnou silou hnutí D. O. S. T.  Existence klerofašistů uvnitř Konvičkova cirkusu na kolečkách je výbušnou směsí, ve které může dojít k jednoduché detonaci.

Křesťanský extrémismus je realitou všedních dnů, s pomocí které radikálové zkoušejí oslovit co největší publikum v okolí.  Překroucené biblické texty mají být receptem na správně konzervativní svět, kde všichni musejí být stejní, protože jinak se stávají nepřáteli na život a na smrt. Křesťanští extrémisté jsou mnohem nebezpečnější než virtuální džihádisté z klávesnic nenávistníků.