Olivie Žižková osminovým romským původem obhajuje právo na rasismus

S výlevy extrémistů a rasistů se i ve 21. století čas od času dostanete na začátek dvacátého století, kdy nacionální socialismus Adolfa Hitlera xenofobně na základě lží a pavědeckých metod rozděloval společnost na podřadné a vládnoucí rasy. Na světlo světa vystupují osminoví Romové, snad aby před veřejností obhájili své vlastní právo na to být rasistou. Příkladem by mohla být kontroverzní “umělkyně” Olivie Žižková, která v rozhovoru pro internetovou televizi DVTV svou xenofobní protiuprchlickou mánii v podobě písně “Evropo dýchej” omlouvala mimo jiné také osminovým romským původem. 

Logika nad takovým odůvodněním doslova trpí a člověk přemýšlí nad tím, jak se někdo může stát osminovým Romem………jde snad o vazby na prarodiče, kdy jeden z nich je romského původu? Jenže jak člověk může přijít na osminový podíl? Takové číslo nemá prakticky žádné opodstatnění.

Rasista, populista a účelový extrémista si za pomoci rozdělování menšin na větší, či menší Romy, Židy, Afroameričany a další příslušníky minorit přisvojuje právo na to být rasistou

Ashampoo_Snap_2016.08.09_18h30m05s_003_

Chtě nechtě musíte přemýšlet nad Norimberskými zákony, které v dobách nacismu rozdělovaly židy na ty, kdo se mohli podílet na nějakých funkcích a také ty, jež byli předem určeni k osobní likvidaci.

Rozdělování lidí na poloviční a čtvrteční  židy umožňovalo participaci židovských míšenců na doktríně zla.

Zatímco na jedné straně hořely synagogy, židé končili v koncentračních táborech a ulicemi tekla židovská krev, nacistický režim hledal cestičky k tomu, aby vybraným osobám umožnil pokračovat v započaté “kariéře.”  Kupodivu řada míšenců i “stoprocentních” židů Hitlera nejen tolerovala, ale někteří za něj i bojovali v uniformách wehrmachtu. Státní politika antisemitismu  umožňovala v případě potřeby nacistických pohlavárů nejrůznější výjimky, díky kterým židé mohli být součástí politiky antisemitismu. Když 1. září 1939 pochodovali nacisté Polskem, v řadách okupantů byli také někteří poloviční a čtvrtinoví Židé.

Hitler mohl dát polovičním nebo čtvrtinovým Židům výjimku, ve jménu které mohli zůstat ve službě.

Prvním typem bylo Genehmigung, tedy povolení, které umožňovalo, aby člověk zůstal v armádě. Druhým typem byl Sonder Genehmigung, zvláštní povolení, umožňující povýšení. Někteří, pro nacisty velmi důležití  lidé, dostali rovnou Deutschblütigkeitserklärung, potvrzení o německé krvi. Takové výjimky dovolovaly Hitlerovi vybírat si lidi s židovským původem a udělat z nich árijce, pokud mu za to stáli.

Norimberské zákony a všechny dokumenty se tohoto zákona vycházející umožňovaly nacistickému režimu uzákonění protižidovských represí. Najednou od individuálního vraždění se bestie antisemitismu dokázala rozprostřít do naprosto otevřené politiky masových likvidací milionů lidí.

Všichni takzvaně praktikující židé, nebo osoby se třemi a více židovskými prarodiči dostali štítek “úplných” židů bez ohledu na to, zda judaismus někdy v životě praktikovali. Těmto lidem bylo odebráno německé občanství, odepřeno volební právo a zakázáno pracovat ve veřejných službách.  Člověk se dvěma židovskými prarodiči byl míšencem 1. stupně – “polovičním židem”. Jedinci s jedním prarodičem byli státní politikou označeni za míšence 2. stupně, tzv. “čtvrtinové židy” a mohli se na základě zvláštního povolení vdávat, či ženit s “árijci”.  Při rozhodování, zdali bude povolen takovýto sňatek, se přihlíželo ke vzhledu židovského míšence. Rozhodovala barva očí, vlasů, pleti, výška postavy, fyzická zdatnost a celkové zdraví. Eugenika (vylepšování genofondu na základě předem určených metod a charakteristik) odsuzovala, bránila lásce a mnohdy také v dalším životě pod diktátem hákového kříže. Zatímco úplní Židé končili v ghettech a koncentračních táborech, poloviční Židé končili v nelidských podmínkách Todtovy organizace, která se zabývala především výstavbou vojenských i civilních objektů na okupovaných územích Třetí říše.

Rozdělení židovské komunity na jednotlivé skupiny sloužilo nacistickému režimu kromě snadnější likvidace a stanovení výjimek pro “chtěné Židy” také k regulaci sexuálního života obyvatel vražedného režimu.

Ten, kdo se stýkal se zakázanými skupinami obyvatel, byl posléze státem obviněn ve vykonstruovaných procesech z hanobení rasy.  Zakázán byl také mimomanželský styk mezi stoprocentními židy a míšenci židovské komunity.

Je velmi smutné, že se rozdělování stále používá k obhajobě, nebo propagaci velmi nebezpečných hodnot. Ve své podstatě rozdělování společnosti a vyřazení lidí z pojmu národa nemůže sloužit k pěkným věcem. Naivní videoklip Olivie Ireny Žižkové přivádí diváka k paralelám nacismu i jednotlivým pokusům “zpěvačky” o obhajobu rasismu jako normálního způsobu smýšlení. Styl “je to na internetu, tak je to pravda,” je obhajován mediálním přihlášením se k osmině romského původu…….to je velmi trapný pokus. Takové zacouvání snad ze strachu z policejního vyšetřování kvůli obsahu neonacisty, neofašisty a nacionalisty oblíbeného šlágru.  Železo se musí kout, dokud je žhavé, a proto aktérka ve spojení s Lucií Haškovou(tou, co je uvedena ve zprávě ministerstva vnitra pod čarou) hostem Vandasem podporované zářijové demonstrace. 

Ashampoo_Snap_2016.08.09_19h52m01s_004_

 

Možná na ní Žižková hladovým radikálům objasní svůj osminový romský původ, se kterým se flašinetářská zpěvačka a modelína aktů s Krytinářem snažila obhajovat své vlastní právo na to být trapnou rasistkou.