Hinduistický Nepál má problém s dětskými svatbami

Někteří uživatelé sociálních sítí se v rámci zjednodušování naučili veškeré nešvary, kmenové zvyky a překonané způsoby žití připisovat minoritám jako jeden ze základních způsobů jejich chování. Všechno co je špatné, co neodpovídá evropskému koloritu vyspělosti, je najednou základní součástí koloritu kritizované kultury. Jako kdyby negativní jevy v křesťanském společenství a evropské kultuře nikdy neexistovaly. 

Typickým příkladem by mohla být islamofobní frustrace připisující sňatky nedospělých dívek do náručí Koránu. Přitom svatby dvanáctiletých dívek nejsou vůbec součástí islámu a už vůbec ne svaté knihy všech muslimů.

Sňatky nedospělých dívek jsou celosvětovým problémem, se kterým se potýkají zejména chudé státy s vysokou mírou nevzdělanosti a sociální péče.

Svatby nedospělců jsou časté například v asijských státech, kde sice vláda takové praktiky oficiálně zákonem popírá, zatímco ve světlech reality není stát schopen zajistit ochranu mládeže před ohrožujícími jevy ve společnosti. Na celém světě je přibližně na 51 milionů dětských nevěst.

Podívejme se například na daleký Nepál. Většina lidí o tomto vysokohorském státu nemá ani ponětí. Média hinduismus popisují jako náboženství míru, a tak průměrnému uživateli Facebooku postačí, když si na Wikipedii přečte zkratkovité informace o neznámé zemi. Je tam hinduismus dobrých lidí, tak všichni musí být šťastní, protože vyznávají náboženství, se kterým tu tam před kamerami vystupuje nějaká mediálně známá osobnost. Všechna náboženství mají negativní stránku, ve které fanatici používají všem známé symboly, aby zakryli své kriminální, s náboženstvím nic nemající choutky.

Historie Nepálu není nikterak růžová. Maoistická revoluce doutnající v milicích, velká míra chudoby a nevzdělanosti a častá zemětřesení společně s nemalým vlivem extrémisticky smýšlejících opozičních stran vytváří velmi nebezpečný mix možností, ve kterých místní starodávné zvyky stále představují nedotknutelný mýtus podepisující se například na mladých dívkách. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch pravidelně poukazuje na nesplněné sliby nepálské vlády, která není i přes nejrůznější reformy schopna ochránit ty nejzranitelnější. Kdybychom přemýšleli stejně hloupě jako islamofobní fanatici známí ze sociálních sítí, mohli bychom bez zaurdění tvrdit, že hinduismus je nebezpečné pedofilní náboženství usilující o prznění dětí, a proto není v Evropě vítané.

Ve skutečnosti sňatky desetiletých dětí nemají s náboženstvím pranic společného. Jsou součástí kultury některých kmenů, části společnosti. Největší množství dětských svateb se v celosvětovém měřítku nalézá v Bangladéši, Indii a jmenovaném Nepálu. 

Zákonodárství ve vysokohorském státečku říká, že minimální věk pro svatbu musí být alespoň dvacet let. Lidé pod tuto věkovou hranici se nemohou legálně brát. Uzavírání manželství s dětmi je zde zakázáno již od roku 1963. Přesto všechno je tato praxe stále živá. Jedna z nejchudších zemí na světě si nedokáže poradit s mnoha velmi vážnými problémy, jakými je například bezdomovectví, dětská práce, alkoholismus, nebo domácí násilí. Úřady s policií velmi dobře vědí, že se na daném místě koná svatba dospělého s dítětem, nebo dětí na obou stranách nezákonného svazku. Nicméně vědět neznamená ještě ochotu zasáhnout a postihnout aktéry podle zákona. Takový krok by mohl v sociálně vyloučených oblastech vyvolat vlnu násilností, jež by mohly díky sociálnímu pnutí vyústit v sekvenci dalších nepokojů, se kterými má Káthmándú bohaté zkušenosti.

Díky tomu dochází k toleranci nezákonného, protože pro křehký stav to je to nejlepší, co může v daný okamžik existovat.

Statisticky vzato, jedna ze tří mladých dívek ve věku pod osmnáct let v Nepálu žije v manželství, 

37 % dívek a 11 % chlapců v Nepálu byli v období sňatku mladší 18 let. 10 % dívek je sezdáno před dosažením 15 let věku

Vládní sny o ukončení nelegální praxe jsou spíše hudbou budoucnosti, ve které je takřka nereálné, aby se události do roku 2030 hnuly k lepšímu.

Svatby s nedospělými chlapci, nebo dívkami jsou projevem sociálního zneužívání, kdy rodiči dojednané svazky mají rodině napomoci ke zmírnění chudoby.

Otec domluví s dalším otcem svatbu, ve které rodina ženicha přinese rodině nedospělé holčičky tučné věno, nebo peněžní dar, s pomocí něhož například taková 13letá dívka je povinna zůstat po vůli muži, kterého nikdy v životě neviděla a kterého také vůbec nezná. Brzké svatby v dětském věku jsou po období těžkých zemětřesení dobrou příležitostí na zbavení se dalších hladových úst v rodině.

Pokud nedobrovolná nevěsta nabízeného manžela nechce, je svými rodiči do svatby nucena třeba i násilím. Taková situace napomáhá zvyšujícímu se počtu sebevražd, útěků z domova, nebo domácího násilí, kdy slzami smáčená tvář, modřiny na rukách, zádech a jiných částech těla přispívají k dalšímu nezákonně organizovanému spojení dvou lidí. Samotné manželství nezletilé a dospělého muže nebývá často vůbec šťastným. Dívka v podání manželky bývá často terčem dalšího domácího násilí, znásilnění a dalších forem trýznivého jednání.

Mladé nevěsty nemají takřka žádnou svobodu osobního rozhodnutí. Nemohou plánovat například těhotenství, a tak se stává, že děti musejí vychovávat další děti. 

V chudé zemi neexistuje prakticky žádná sexuální osvěta, ve které by malé holčičky získaly nějaké vědomosti o tom, jak se chovat zodpovědně, zdrženlivě a bezpečně. Děti často netuší, jak zamezit nechtěnému těhotenství a nevědí například, že kondom by mohl zabránit narození potomka. Vesnické prostředí chudých oblastí tichým hlasem našeptává nedospělým ženám, že být těhotná je v jejich věku normální a nic jiného, dalšího vůbec neexistuje.

Dokonce v některých oblastech Nepálu panuje názor, že mít dítě v jedenácti, nebo dvanácti letech je naprosto normální a dokonce žádoucí.

Místní komunita lidí v určité oblasti vysokohorského státu přichází do manželství  v 11, nebo 12 letech, a tak se tento místní zvyk udržuje dokola, dokola a dokola……….maminka ve dvanácti otěhotněla, a tak se totéž očekává od dcery. Jak již bylo řečeno, nikdo se neptá na názor, nebo dobrovolný skutek…….všechno je předem dáno a oběť sociálního zaprodání se musí podřídit. Vláda pro děti od třinácti, čtrnácti let zavádí základy sexuální výchovy. Jenže tato výuka jde mimo dosah značné části nepálské populace. V turisticky zajímavé oblasti nejvyšší hory světa neexistuje pro děti povinnost navštěvovat základní školu, která je pro mnoho lidí naprosto nedostupná. Podle statistik 56 % žen a 28 % mužů má problém přečíst jednoduchou větu. Velká část nepálských dětí nikdy do žádné školy nechodila.

Brzké těhotenství ve věku od 10 – 14 let je velmi nebezpečné jak jak pro mladou nevěstu, tak pro samotného potomka uvnitř dětského těla. Je zde téměř pětinásobné riziko, že se dítě narodí mrtvé, nebo, že při porodu zemře samotná rodička. Pro 15-19leté je takové riziko dvojnásobné oproti těhotenství dvacetileté maminky. To je také důvod vysokého počtu dětské úmrtnosti v Nepálu.

Svatby lidí mladších osmnácti let mají celospolečenský dopad. Bylo by krásné, kdyby se nepálské vládě povedlo změnit situaci ve své zemi. Ale problém je mnohonásobně složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Nepálská vláda nemá finanční a dokonce ani mocenské prostředky na to, aby změnila místní společnost v samotných základech. Významným pomocníkem v oblasti zůstávají mezinárodní společnosti, které se skrze dobrovolníky snaží zlepšit život místním obyvatelům.