Je hezké, když Hašková považuje Konvičku za národovce

Stoupenci neofašismu se pokaždé naježí, pokud je někdo označí neofašisty, nebo fašisty. Okamžitě před sebou mávají právníky a požadují definice fašismu, jako kdyby chtěli svému podvědomí dokázat, že právě oni těmi fašisty nejsou, protože veřejně neobdivují Mussoliniho a projevují náklonnost židovské komunitě, což by zcela určitě fašista časů minulých neudělal. Na řadu přicházejí definice ve víře v neměnnost extrémistické scény. 

Přitom milovníci krajně pravicové scény velmi dobře vědí, kdo kým je  co opravdu myslí těmi jednoduchými náznaky tu tam vykukujícími z rukávů účastníků jednotlivých demonstrací. Stačí nahlédnout na dohady Konvičkova facebookového klubu kecalů Islámu v ČR nechceme, nebo dnes již zaniklý Blok proti islámu, kde v časech hádek jeden druhého označoval neofašistou, klerofašistou, nebo jiným vystihujícím výrazem, o němž si dávno předávno vrabci cvrlikali na větvi.

Včera se Konvička oháněl před saudskoarabskou ambasádou s hajzlíkem v popředí, aby několik hodin poté další extrémistka na sociálních sítích tohoto muže označila za národovce.

ashampoo_snap_2016-09-12_10h34m11s_003_

Stoupenkyně krajně pravicové scény, rasistka a kandidátka Národní demokracie v krajských volbách gurua islamofobního šílenství a jemu podobné nazývá de facto fašistou. V historickém ohlédnutí se čeští fašisté od kolínského sjezdu konaného v roce 1923 nazývali národovci, kdežto ti moravští na veřejnosti nadále zůstávali fašisty. Je hezké, když se krajně extrémistická scéna odkope a nevědomky přizná, že podporuje fašisty a za fašistu považuje další stoupence klaky extrémistů.

Česká národovecká scéna je naštěstí značně nevyspělou, i když se snaží o slučování, sdružování a jednotný postup. Velký vůdce s tvrdou rukou je zatím naštěstí v nedohlednu. Národovec sám o sobě nic není. Ke svému národovectví potřebuje spolubojovníky, ve kterých nalézá sílu a odvahu. Pouze v početném stavu je schopen a ochoten vést silácké řeči. Národovec je egoistou, jež potřebuje ke svému libidu obdiv i zájem ostatních, protože jedině tak se cítí spokojený a náležitě emočně ukojený. Třeba taková hajzlíková scéna ukončená policií je to pravé ořechové. Absurdní divadélko přiláká novináře a človíček, o kterém by se jinak mlčelo, je rázem promílaný ve všech médiích.  V tomto ohledu se onen národovec podobá teroristovi, který ke své existenci také potřebuje veřejnost, v níž vyvolává napětí a strach.

Národovec také používá jednoduché a často lživé, nebo polopravdivé fráze, kterým porozumí i ten největší blbec v okolí. Pro ty je také určena ona národovecká politika. Mnoho národovců miluje uniformy, nebo nějaký stejnokroj, s nímž dávají najevo své názorové směřování. Ale jakmile by tito lidé měli nastoupit do armády, začnou se ošívat a vymlouvat, aby nemuseli plnit to, o čem po léta na sociálních sítích volají. Taková kázeň, nebo obětovat třeba i svůj život pro vlast pro národovce vůbec není. Místo toho se radikálové ve slovech virtuálna v prostředí Facebooku řadí do pomyslných křižáckých jednotek, nebo pochodují Prahou v domněnce nějaké stráže před národoveckým nepřítelem.

Národovci jsou směšní. Zvláště, pokud si neuvědomují, že s označením národovec sebe sama řadí ke skupince fašistů, jež se rozhodli pro označení národovec před devadesáti třemi lety.

SDÍLET