Média ze zprávy BIS udělala příběh o “džihádistech” z Česka, zatímco ignorovala opravdové hrozby

Bezpečnostní informační služba s prvním školním dnem vydala svou výroční zprávu za rok 2015. Nejznámější česká tajná služba v ní informuje o mnoha znepokojujících událostech ohrožujících demokracii a svobodu v České republice, ale některá média si z elaborátu agentů vybrala pouze to, co se hodí do krámu. Zatímco ČTK vyzdvihuje nebezpečí ruských a čínských špionů a podává jej za nejvýraznější ohrožení, například takový iDnes, Lidovky, nebo iHned seznamuje své čtenáře se sedmi lidmi, kteří z Česka zběhli k Islámskému státu. 

Inu, proč nevyužít islamofobii ke svému užitku, když v dokumentech BIS jsou k dohledání tuctové informace, za které by každý horlivec dal doslova jmění.  Koho by dnes zajímala nějaká zahraniční špionáž, notabene z rukou Ruska, nebo Číny. Tyto státy jsou kladně přijímané mezi Zemanovou klakou lidových myslitelů, a tak si dost možná nechtějí jmenovaná média rozhněvat čtenářskou základnu.  O islamistech se píše nejsnadněji. Pokud sedmička dotyčných skončí na titulních stranách celostátních periodik, zvýšený prodej je zaručený. A pokud k takové návnadě přidáte pár svědectví samozvaných bezpečnostních expertů obávajících se teroristických útoků v Česku, máte úspěch doslova za dveřmi.

Ashampoo_Snap_2016.09.02_03h48m20s_021_

Dnešní média nejsou tím, co kdysi bývala. Zvykla si ve značné míře jednat bulvarizujícím způsobem s titulky tolik podobnými těm z Parlamentních listů. Jedinou výjimku tvoří ČTK s Českou televizí. Ti dva ještě stále ve valné většině dělají zpravodajství tak jak se má. Klasický, dezinformacemi a generalizacemi semletý čtenář, divák, nebo posluchač není vůbec náročný. Nepožaduje informace o tom, proč některé státem uzavřené smlouvy poškozují zájmy České republiky a už vůbec nikdo z klasického ranku uživatelů mediálních informací nezjišťuje, jak stát naložil s čínskými a ruskými špiony.

Novinářstvo ve valné většině, alespoň soudě podle některých titulků, zlenivělo. Opisuje se ze zahraničních zdrojů, neověřují se informace, přednost dostávají kontroverzní témata, jejichž pravdivost plave někde u mořského dna………..

Skryté dohody při veřejných zakázkách, možnost vyhozených zaměstnanců ministerstev a státních úřadů ovlivňovat chod na svém bývalém pracovišti, závislost státu na jednom jednotlivém dodavateli služeb je pro Česko mnohonásobně nebezpečnější, než nějaká hypotetická hrozba terorismu. 
Stejně závažná je dysfunkce výkonu veřejné zprávy z důsledků působení moderního organizovaného zločinu.

Ve zprávě BIS se uvádí, že na regionální i celostátní úrovni bylo zaznamenáno několik případů, kdy úřady nebyly schopny konat, protože byly ovlivňovány organizovaným zločinem. To je velmi nebezpečné zjištění, které by nemělo nechat novináře klidným. Přirozená zvědavost a dravost by měla žurnalistu donutit hledat bližší informace, protože takováto selhání mají často fatální dopad na každého z nás.  Zde se nejedná o teoretické riziko nějakých náboženských fanatiků. Jde o jasně konkrétní případ konkrétního ohrožení, díky kterému někdo za pomoci praktik organizovaného zločinu profitoval.

Ve zprávě BIS se doslova píše:

K dysfunkci ve veřejné správě nejčastěji docházelo proto, že státní úředníci a osoby, které zastávají veřejné funkce, neměli dostatečnou odpovědnost za důsledky vlastních rozhodnutí. V některých případech tato odpovědnost zcela chyběla. Často byly uzavírány nevýhodné smlouvy a veřejné zakázky byly svěřovány firmám s nejasnou vlastnickou strukturou nebo byly zadávány bez výběrového řízení. Výsledkem bylo špatné hospodaření se svěřeným majetkem, kdy však nedocházelo k trestným činům a prokazování míry zavinění bylo velmi obtížné. Odpovědnost konkrétních osob se mnohdy vytrácela během schvalovacího procesu, při kterém se přenášela z jedné osoby na druhou, aniž by byly přesně vymezeny podíl a úloha každé ze zúčastněných osob na výsledném rozhodnutí.

Za dysfunkcí veřejné správy, která vede k poškozování zájmů ČR, případně zájmů EU, však nestála jen nedbalost, ale také záměrné konání některých osob působících ve státní správě nebo samosprávách, které bylo motivováno partikulárními zištnými zájmy. Prosazování těchto zájmů provázel nelegitimní lobbing nebo takové motivování představitelů veřejné správy, které hraničilo s korupcí. K zavazování si úředníků byly využívány nejen finanční odměny, ale i jiné způsoby.

Jak je možné, že stát mohl uzavírat smlouvy s firmami, jejichž vlastnická struktura byla neznámá, nebo matoucí? Proč se mohou zodpovědné osoby vytratit z celého systému osobní zodpovědnosti? Bezpečnostní informační služba několikrát připomínkovala chystaný zákon o registru smluv, který vstoupil v platnost v listopadu 2015. Nedostatečný byl mechanismus kontroly, kdy obce s méně jak 15 000 obyvateli měly dostat výjimku z obligatorního zřízení služby interního auditu. Jinými slovy, malá města i vesničky by mohly v praxi uzavíraných smluv pokračovat dál, jak byly zvyklé. medializovaný zákon měl značné trhliny, se kterými se poslanci horko těžko chtěli vyrovnat.

BIS ve své zprávě nepřímo akceptuje rozdělování uprchlíků podle klíče odporujícího mezinárodnímu právu

Média ráda informují o domnělých “džihádistech”, ale téměř zapomněla národu sdělit, co stojí ve zprávě BIS o uprchlících.  Zde se hovoří zejména o radikalizaci společnosti, která vyvolala nárůst extrémistických hnutí, stran, uskupení a radikalizaci politické scény:

Na území ČR nepůsobila žádná mezinárodní převaděčská síť organizující tranzit uprchlíků. 

Reálným problémem bylo zneužívání obecného strachu z cizinců, který vyvolával neklid a další obavy ve společnosti. V atmosféře nejistoty, zda jsou ostatní státy schopny vypořádat se s problémy migrace, se profilovaly extremistické a populistické politické subjekty, radikalizovalo se politické prostředí a rostla popularita extremistických stran.

Trochu smutné je zejména to, že zpráva nepřímo větou: “Kontrolní procedury však narážejí na faktickou nemožnost provádět je naprosto důsledně.” nepřímo volá po nedodržování mezinárodního práva, protože praxe zahájená českými úřady byla v rozpory s úmluvami, jež Česko v minulosti uzavřelo. BIS jako důvod nemožnosti být důsledný uvádí, nevěrohodné osobní doklady, nebo neschopnost státu ověřit si údaje v místě, ze kterého uprchlíci přicházejí. To je sice pravda, ale z kontextu věty “Následkem toho, že orgány státu důsledně prováděly kontrolní a registrační procedury a dodržovaly zásadu, že uprchlíci, kteří nežádají v ČR o azyl, jsou nelegálními migranty, došlo k razantnímu snížení počtu tranzitujících cizinců. ” je jasné,  že tajné službě nevadí faktické porušování lidských práv uprchlíků, protože nikdo jako nelegální migrant neexistuje.  Zvláště, pokud přichází z válečných oblastí. Rozdělovat lidi na nelegální podle toho, zda pořádají, nebo nepožádají o azyl je špatné a BIS by takovým způsobem neměla v žádném případě přemýšlet.

Bohužel, ve zprávě zpravodajců převládá při pohledu na uprchlíky logika silového řešení problematiky, ve kterém lidská práva s mezinárodním právem ztrácejí na důležitosti. To by se skutečně nemělo stávat. Zprávy vydávané tajnou službou by měly odmítat jakoukoli nezákonný, nebo sporný přístup k projednávané problematice.

Velmi závažné jsou informace o ruských a čínských špionech, protože zvláště činnost Ruské federace přispívá k dezinformaci a podpoře domácí extrémistické scény. 

Loutkové politické strany, hnutí, média jdou na ruku svým zahraničním donátorům a pokoušejí se narušit demokracii v České republice. Zejména velmi zajímavá je část věnovaná ruským aktivitám:

Cílem ruského informačního působení v českém prostoru v roce 2015 bylo zejména:

  • oslabení informačního potenciálu země (utajená infiltrace českých médií, internetu a masivní produkce ruské státem řízené distribuce propagandy a dezinformací);
  • posilování informační rezistence ruské společnosti (prefabrikované dezinformace z českých zdrojů pro ruské publikum);
  • ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta „všichni lžou“);
  • vyvolávání či přiživování vnitro-společenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit);
  • narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem);
  • poškození pověsti Ukrajiny a její mezinárodní izolace (zapojením českých občanů a organizací do Ruskem skrytě řízených vlivových operací na Ukrajině či proti ní).

Zkuste projít na sociálních sítích některé tzv. provlastenecké skupiny………zjistíte, že ve většině z nich se setkáte s manipulacemi zveřejněnými ve zprávě. Neofašisté zakládají loutkové strany a hnutí, aby napomáhali v dezinformačních kampaních. Značná část současné extrémistické scény vystupující proti islámu, muslimům, uprchlíkům jde na ruku ruským dezinformátorům a mnozí z nich také za ruské pomoci dezinformace vyrábějí.

Zpráva BIS zcela správně zmiňuje možné ohrožení demokracie z rukou domácích extrémistických organizací, které se bez ohledu na vzájemné rozpory spojují

Ano, tento trend je velmi nebezpečný a česká média by se jím měla bezesporu zabývat, protože česká, slezská a moravská extrémistická uskupení chtějí vytvořit jednotné neofašistické organizace, jež by třeba i s přispěním zahraničí ovlivňovaly dění v Česku.  O těchto snahách jsme na Hrebenar.eu informovali mnohokrát. Radikálové hledají svého vůdce…..zatím ho nenašli, ale některé subjekty oficiální, i ty neoficiální se již sloučily, a to nejen kvůli chystajícím se volbám.

S nástupem migrační krize se ale scéna postupně vyvíjela ve dvou směrech.

Prvním byla vzrůstající vzájemná podpora pravicově extremistických subjektů, které dříve z ideových nebo osobních důvodů jakoukoliv spolupráci odmítaly a veškeré své protiuprchlické akce organizovaly na sobě zcela nezávisle. Nicméně s rostoucím zájmem veřejnosti o téma migrace rostla rovněž ochota kooperovat při pořádání protestů proti uprchlíkům. Nejvýraznější protiimigrantská demonstrace proběhla v listopadu před Úřadem vlády, kde se spojili účastníci různých předchozích akcí. Po rozpuštění shromáždění proti části účastníků, kteří odmítli opustit prostor, zasáhla policie.

Druhým byly intenzivnější kontakty či přímo spolupráce extremistů s neextremistickými protiuprchlickými subjekty. Tato spolupráce měla mnoho podob, od pouhé účasti pravicových extremistů na akcích pořádaných protiuprchlickými aktivisty, přes společné organizování demonstrací až po ojedinělé navázání vzájemných přátelských kontaktů.

Protiromské pochody, demonstrace byly nahrazeny islamofobním šílenstvím. Islamofobie je dobře snášena téměř celým radikálním spektrem. Kovaní neonacisté zakládající na severu Čech například Odinovi vojáky své tak trochu virtuální sdružení vytvořili jako zadní vrátka k antisemitismu. Nejdříve budou útočit na muslimy a až bude společnost netečná a omámená, přijdou na “řadu i ti Židé”. Islamofobie je výhodná pro klerofašisty, jež útoky na všechno muslimské obhajují ochranu křesťanství a katedrál před muslimskými nevěřícími. Ideový přerod z Židů na muslimy napomáhá z určitého úhlu pohledu ke sjednocování české extrémistické scény.

Část krajní pravice se výrazně prezentovala proruskými postoji, zvláště články na internetu a pořádáním několika akcí, kterými se chtěla mediálně zviditelnit. Prorusky se začaly vyjadřovat i některé subjekty, které tak v předešlých letech nečinily

Krajně pravicová scéna se také koupe v rasisticky, islamofobně laděné hudbě. Počet extrémisty organizovaných koncertů byl v minulém roce mnohem větší, než v tom předcházejícím. Nejedná se pouze o Hnídkův Ortel. V zásobě jsou další adepti ukrývající se za svobodou slova. S koncerty přichází ruku v ruce politická masáž, kdy účastníci jsou často lanařeni do nejrůznějších spolků nebo akcí. V tom také tkví nebezpečnost radikály organizované “zábavy”.

BIS  se také zmiňuje o zakládání ozbrojených domobran. Prozatím nejsou tyto bojůvky pro Česko nebezpečné, ale radikálové tajně doufají, že “hračičky” toulající se lesem budou představovat páteřní vojenskou moc, kterou chtějí předsedové extrémistických uskupení použít například k ustanovení nového politického řádu.

BIS upozorňuje na praxi některých médií, která dávají prostor muslimům,  jež názorově ani oficiálně nereprezentují místní muslimy a jejich organizace

Toho využívají zejména islamofobové, extrémisté a bulvarizující média k očerňování islámu a muslimské komunity. Muslim s radikálnějším názorem dostane příležitost promluvit a vznikne tím hon na všechny ostatní muslimy. Taková praxe je velmi nebezpečná zvláště v období, kdy se islamofobie vinou médií zabydluje čím dál hlouběji. Typickým příkladem posledních dnů by mohla být Mladá fronta Dnes, která 30. srpna vydala islamofobně zaměřený článek věnovaný bývalému pražskému imámovi Sameru Shehadehovi. Cíl autora článku byl jasný. Zaútočit na českou muslimskou komunitu a vyvolat třeba náboženskou nenávist vůči skupině obyvatel.

Je smutné, že mediální giganti zmiňovaní na začátku článku vyzdvihli pouze tendenční informace vedoucí čtenáře k jednoúčelovým informacím. Přitom mnohem rizikovější je mnohem víc věcí, než hypotetický návrat sedmi lidí zpátky do země, ze které utekli do náruče náboženských fanatiků. Mimochodem, na Blízkém východě slouží proti vrahům z tzv. Islámského státu také někteří Češi. Ti se na místě určení dopouštějí také trestného činu a měli by být také náležitě odměněni trestem odnětí svobody, protože se zabíjením lidí dopouštěli minimálně trestného činu vraždy, případně protizákonně sloužili v cizích armádách. V tomto smyslu by se mělo měřit všem stejně.