Summit OSN by měl zajistit větší ochranu práv uprchlíků i znovupřesídlení některých z nich

Nadvládu nad světem by neměl převzít populismus se vzrůstajícím nacionalismem. Organizace spojených národů by měla zakročit k posílení práv uprchlíků. Právě v těchto dnech, 19. a 20. září se ve Spojených státech amerických uskuteční summit zaměřených na uprchlickou problematiku. 

Na konci července tohoto roku vznikl návrh deklarace, o které budou pozvaní hosté nyní debatovat. Není přijatelné, aby se s lidmi prchajícími před hrůzami válek zacházelo jako se zbožím, kde obyčejné číslo na klopě umožňuje jednat se svěřenými osobami bez špetky lidskosti.

Organizace takového významu, jakým OSN bez pochyby je, by neměla zavírat oči před potřebami těch nejohroženějších. Konečně by z nejvyšších míst mělo vyjít jasné rozhodnutí, podle kterého není možné svěřovat uprchlíky do rukou turecké diktatury, protože Ankara zachází se Syřany jako s kusem látky, který je možné na hraničních čárách směnit v okovech bez mrknutí oka. Lidskoprávní sektor dlouhodobě poukazuje na postupy Bruselu, s pomocí nichž dochází k porušování mezinárodního práva. Kdo jiný, než OSN by měl konečně říci jasné ne zahájené praxi.

Lidé prchající před násilím v Afghanistánu, Barmě, Demokratické republice Kongo, Eritrey, Hondurasu, Iráku, Somálsku, Sýrii a spoustě dalších zemích nemohou být dobrovolně, nebo násilně navráceny zpět do zemí, ze kterých přišli. Zvláště, pokud není zajištěna jejich stoprocentní bezpečnost. 

I když se to politikům nelíbí, stále ještě existují mezinárodní normy, jimiž se musí jednotlivé státy chtě nechtě řídit a Organizace spojených národů by měla své členské státy přinutit k tomu, k čemu se před lety zavázaly. Kravaťáci ve službách státu si často vytyčí umělohmotné bariéry, pro které není možné pomáhat například Barmáncům, protože Unie se zcela naivně domnívá, že v této asijské zemi není žádná válka. Viz. hloupé rozdělování, ve kterém v rozporu s mezinárodním právem měli přístup do Schengenu jen Syřané, kdežto Íránci, Afghámci a mnoho dalších národností nebylo přes hranice vpuštěno. Veřejné uznání dostaly konflikty ze Sýrie, Afghanistánu, Iráku, zatímco zvěrstva v Bangladéši, Íránu, Pákistánu, na Srí Lance a Súdánu zůstávají mávnutím politického peříčka doslova neznatelnými. Miliony životů je v sázce a velkém ohrožení. Není čas na polovičaté a ultranacionalisticky navrhovaná řešení.

Organizace spojených národů by měla lépe a důkladněji zajistit péči o uprchlíky, jejichž možnost návratu do své domoviny je téměř nemožná. Stejně tak by mělo dojít k finančnímu zastřešení péče o ty, kteří potřebují dočasnou mezinárodní ochranu. 

Praxe některých vlád je nepřípustná a OSN by měla takovým způsobům jednání zabránit. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch má zdokumentováno několik událostí, kdy turecké pohraniční stráže střílí a zatlačují civilisty, kteří chtějí v zemi požádat o azyl. Jordánsko odpírá vstup, nebo pomoc syrským žadatelům o azyl. Keňa prohlašuje, že v listopadu uzavře tamější největší uprchlický tábor a tlačí na Somálce, aby se i přes veškerá nebezpečí vrátili zpět do své domoviny. Pákistán a Írán se v rozporu s mezinárodním právem snaží nutit afghánské běžence k návratům zpět. Často se tak děje za pomoci násilí, během kterého lidé přijdou také o své vlastní životy.

Návrh deklarace, jež byl na půdě OSN 29. července 2016 schválen dává naději, ve které by měly být práva ohrožených posílena a jasně deklarována. Dokument vyzývá k lepšímu rozdělení zodpovědnosti, kdy na první dobrou bude jasné, kdo za co zodpovídá.

Pomoc uprchlíkům by měla být organizována kolektivně ve spolupráci všech zemí, kterých se problematika týká. Není možné, aby péče o uprchlíky byla rozprostřena jen mezi některé státy, zatímco ty ostatní dělají, že se jich to netýká. Tímto přístupem se umocňují “uprchlické krize” a zbytečně se vyvolává chaos.

Nejbohatší státy světa v otázce péče o uprchlíky selhaly. Místo ochrany lidskosti se volí obhajoba ekonomických nároků, ve kterých člověk neznamená vůbec nic. 20. září 2016 Barack Obama hostí “Summit leadrů”, na kterém by se pozvaní hosté měli zabývat otázkami globálních závazků vůči uprchlíkům.

Jednat by se především mělo o:

  1. navýšení finančních prostředků na humanitární pomoc
  2. pomoc uprchlíkům prostřednictvím přesídlení a přesídlovacích programů
  3. zvýšení soběstačnosti uprchlíků a jejich následné začlenění za pomoci vzdělávání a legálních pracovních možností

Očekává se, že by se měl zdvojnásobit počet míst určených k trvalému přesidlování uprchlíků. Je mnoho lidí, kteří se díky vleklým válkám a nebezpečí pronásledování nemohou vrátit zpátky do svých domovů. Pro tyto uprchlíky je nutné nalézt místa, ve kterých by mohli žít natrvalo.

V roce 2015 OSN pomohla k trvalému přesídlení 81 000 uprchlíků z celkového počtu 960 000, které by bylo v tomto roce nutné přesídlit. Pro rok 2016 se odhaduje, že je více než 1,1 milionu lidí vhodných k trvalému přesídlení.
Na celém světě je k dispozici na 85 000 míst určených k trvalému přesidlování. Teoreticky vzato, jedno zařízení může přijmout ročně 8-9 uprchlíků. Což je velmi málo. 

Organizace spojených národů vede debaty o péči o takové uprchlíky již od roku 2014…….prozatím bez valného úspěchu. Velký problém je vytvoření plánu na přerozdělení pěti milionů Palestinců, jež se nikdy nebudou moci díky rasistické vládě Izraele navrátit zpět do svých domovů. Vůbec situace palestinských běženců je velmi smutná. Tito uprchlíci po celé generace žijí v uprchlických táborech, aniž by v globálním rozsahu vznikl nějaký projekt pomoci. Nad tímto problémem není možno zavírat oči a dělat, že miliony lidí v nouzi neexistují.

Předem amerického summitu se počítá, že by se jednotlivé státy mohly zavázat až k 30procentnímu navýšení pomoci pro hospitalizované uprchlíky a přesidlovací plány.  Je třeba ochránit práva milionů dětí žijících v uprchlických táborech, stejně jako nesmí být zapomenuto na miliony dospělých uprchlíků, jež mají právo na práci. Summitu prezidenta Baracka Obamy se zúčastní 30 – 35 zemí světa, mezi kterými bude například Kanada, Etiopie, Německo, Švédsko, Jordánsko a řada dalších.

Vlády obecně pod tlakem populismu nechtějí o projektech trvalého přesidlování hovořit. I proto je třeba takovéto záležitosti řešit na globální úrovni, kdy se jednotliví členové OSN zavážou k plnění závazků, jež následně musejí dodržet. 

Zástupci 92 zemí světa se v březnu roku 2016 zavázali na zasedání OSN jen k mírnému navýšení počtu míst pro trvalá přesidlování hlavně díky válce v Sýrii, jenže takový přístup je populistický a vytváří dojem, že ostatní oběti válek a zločinných režimů neexistují. V samotné Evropské unii je více než milion žadatelů o azyl. Špatnou politikou Bruselu došlo k tisícům mrtvých ve Středozemním moři…….celou situaci leadři řeší populisticky a problém si předhazují jako pingpongový míček.

Evropská unie by měla zajistit mnohem více legálních a bezpečných cest pro migraci. Mělo by už jednou provždy dojít k zastavení porušování lidských práv uprchlíků v jednotlivých členských zemích Evropské unie. 
Měla by být přehodnocena smlouva s Tureckem o přebírání uprchlíků
Země EU by měly urychleně přijmout navrhovaný trvalý rámec přesídlování s ambicióznějšími cíli a jasnými závazky k jejich splnění.

V červenci 2015 EU měla plán na přesídlení 22 500 uprchlíků do jednotlivých členských zemí. Plán se podařilo díky odporu politiků  naplnit jen zčásti. To je velmi smutné. Viz. přístup Sobotky a Višegrádu, který se dal na obhajobu nacionalismu a porušování práv uprchlíků. Turecko není bezpečnou zemí, stejně jako přístup Austrálie převážející uprchlíky do azylových zařízení smluvních států je praxi nebezpečnou. Stále více se rozmáhá praxe bezdůvodného zadržování žadatelů o azyl. Česko cizincům píše fixami čísla na ruce jako nacisté v koncentračních táborech. Thajsko vězní žadatele o azyl a stejně se chová například Mexiko i Spojené státy. Během prezidentského summitu by americký prezident měl sáhnout také na své vlastní svědomí a porušování lidských práv ze strany vlastní vlády. Obamova administrativa splnila svůj závazek přijetí 10 000 uprchlíků ze Sýrie, přesto postoj k uprchlictví je v USA značně problematický, viz. například hranice s Mexikem.

Obamův summit má za cíl napomoci ke zdvojnásobení 85 000 míst určených k trvalému přesidlování uprchlíků na téměř dvojnásobek, tedy 172 000. 

Brazílie, Jižní Korea s Japonskem by mohly přijímat mnohem více uprchlíků, než tomu bylo například minulý rok, kdy Brazílie přijala jen 6, Jižní Korea 42  Japonsko jen 19 uprchlíků. Rusko se vůbec projektů znovuusidlování uprchlíků neúčastní vůbec, což je naprosto nepochopitelné. Tato země má obrovskou rozlohu a teoretické předpoklady, se kterými by v Rusku mohlo přijmout uprchlíky k trvalému životu na svém území. Rusko také odmítá pomoci v případě Syřanů.

Států, které selhávají a nepodílí se na pomoci s péčí o uprchlíky je mnoho a občané těchto zemí by měli požadovat od svých politiků, aby dodržovali mezinárodní právo. Jenže to by veřejnost nesměla propadat dezinformacím  a lžím krajně pravicových extrémistů, populistů a nacionalizujícím médiím. Uprchlíkem se může stát kdokoli a je povinností každého státu podat pomocnou ruku těm, co to potřebují. Desítky milionů uprchlíků vznikají díky přičinění nejrůznějších zemí a národních politik. Už proto je třeba pomoci.