Ani v krajských volbách 2016 v Česku neexistovala žádná akceschopná romská politická strana

V České republice téměř vůbec neexistuje žádná minoritami zakládaná a úspěšně provozovaná politická strana, nebo politické hnutí. Podíváme-li se na romské politické zastoupení, poté soudně smýšlející člověk musí propadat v ukrutný patos hraničící s těžkou depresí nad současným stavem, kdy Strana rovných příležitostí(SRP) společně s Romskou demokratickou stranou(RDS) nepochopila, jak by se měla v demokratické společnosti 21. století provádět prominoritně orientovaná politika.

Je to velmi smutné a nešťastné zároveň. Jak se chce česká společnost proměnit, když politické zastoupení seskupující se částečně kolem zmiňovaných politických subjektů nehodlá za dveřmi ponechat rasismus, ultranacionalismus, provincionalismus, nebo obyčejný pocit méněcennosti?

Možná to všechno souvisí s nepochopením sebe sama v rámci majoritní společnosti, jež se na vzájemném soužití podepsala mnoha těžko napravitelnými chybami, mezi které patří například latentní rasismus pomalu bublající pod hrncem neochoty debatovat a poznávat vzájemně potřeby a strasti každého z nás.

Ovšem, házet všechno na majoritu, i když má na stavu lví podíl, je nerozumné a krátkozraké. Svou část pochybení s sebou nesou také romští aktivisté, jež si často vůbec neuvědomují, co by měli dělat a jak by měli na veřejnosti vystupovat.

Možná ze strachu o své místo vytvořené a poskytované majoritáři raději někteří z nich prezentují sebe sama jako človíčka přicházejícího na úřad vlády, fotícího se s ministrem, zatímco tiše souhlasí s plány centrálních úřadů a nejrůznějších nevládek…….hrdý, důstojný hlas, požadující, debatující a nastolující stále chybí. A to je škoda nejen pro romskou komunitu, ale především pro celou českou společnost, do které Romové odjakživa patřili a nadále patřit budou.

Chybí tu korigující organizace, skupina autorit, jež by napomohla k řešení problémů a nastavovala zrcadlo společnosti. V tomto ohledu selhala církev, jež často přispívala k zabydlování rasismu a nehájila humanismus, nebo obyčejné tvrzení, že všichni lidé bez ohledu na barvu pleti a vyznání jsou ovečkami božími, pro které by měla platit všechna pravidla bez existence diskriminace a projevů nenávisti.

V Česku do dálky křičí neschopnost pochopit co, nebo kdo je ona národní identita. Lidé si ji pletou se vším možným. S tím ruku v ruce přichází prezentace rasismu, xenofobie, o které si někteří jedinci mylně myslí, že právě tyto dva ideové směry jsou tajemnou a doposud nepoznanou národní identitou. 

Skrývá se například za romskou národní identitou romština, romská kultura, nebo vlastní historie? Co je české a co je romské?…….tyto obavy ve spojení s neznalostí a přebírání zažitých všeobecných pravd vyvolávají vlnu nepochopení, kulturního šovinismu a rasismu, kdy je těžké hledat společnou řeč. Bohužel, tento stav je viditelný také na dvou, na tačátku článku zmiňovaných romských politických stranách, kde se jednotliví představitelé doslova koupají v některé z necností. Viz. Romská demokratická strana, kde není nouze o rasisty, kulturní šovinisty, islamofoby, homofoby………

Extrémismus s nejrůznějšími jeho formami se nachází v celé společnosti, tedy i v romské populaci. Měla by ovšem proromská politická strana, nebo hnutí ve svých výstupech a nejrůznějších prohlášení politiků obsahovat vliv například kulturního šovinismu, nebo traumata z obav o ztrátu národní identity?

A jaká by prominoritní politická strana měla být? Měla by suplovat činnost aktivistů a propagovat některé ze zažitých proudů ve společnosti?

Při pohledu na romské politické strany vzniká dojem, že samy o sobě neví kým jsou, nebo kým by měly a chtěly být. Zároveň se takové politické subjekty potácí mezi tím, jakou taktiku přesvědčování voličů zvolit…….jak se zdá, partajníci nepochopili vůbec, že v minoritní oblasti chce cílit propagaci trošku jiným způsobem a strana by měla fungovat trošku odlišně, zejména ve vztahu komunikace strana x volič. …..nejsou využívány dostatečně dobře dostupné informační kanály zvětšující vliv partaje na komunitu, ve které je třeba dlouhodoběji pracovat s potenciálními voliči.

Například romské politické strany by měly dělat mnohem víc, než jen pár týdnů před volbami organizovat sólo akce. Partaj by měla být vidět a slyšet. A to nejenom uvnitř komunity, ale také v celé společnosti…….chybí například širší spolupráce v sociální oblasti. Velmi smutná je neschopnost podílet se nejrůznější formou na snižování nezaměstnanosti, zvyšování vzdělanosti a podpory sociálně slabých. 

Minoritně zacílená politická strana by mohla aktivně přispívat k podpoře kultury a tradic například pořádáním festivalů, aktivním zapojením do vydávání prominoritně zacílených novin, webových stránek, televize atp…………romští politici by měli také přispívat k bourání bariér s majoritou. Prostředky na takovouto činnost by se mohly získat z dotací Evropské unie, státního rozpočtu ČR a nejrůznějších jedinců.

Všeobecně vzato, prominoritní politické strany nebo hnutí to v prostředí zažraného rasismu mají velmi složité. Musejí čelit tlakům majority, chtějí se vymanit z domnělého pocitu méněcennosti, i když takové postavení mít nemusejí, zatímco potichu odolávají, nebo propadají nejrůznějším pokusům o zásah zevnitř minoritní komunity, která se může skrze činy vlivných jedinců snažit propasovat do politického subjektu kousíček svých zájmů, jež nemusejí být výhodné pro minoritu jako takovou. Politický subjekt by neměl sloužit jako továrna na peníze předem určeným rodinám. Cíl politiky by měl být mnohem vyšší, než podnikatelský záměr vytvářející dobrou výstelku pro vedení. Kdo jiný by měl přispívat aktivně k vytvoření komunitních služeb, zájmových aktivit, když ne promajoritní politická strana, nebo politické hnutí?

Současné romské politické strany nenabízejí akceschopné programy a zcela demagogicky přímo i nepřímo rozšiřují na sociálních sítích nacionální šovinismus, v jehož očích by romskou stranu  měl každý Rom volit, protože jsou partajemi vytvořenými Romy a Romové v nich kandidují.

Tento naprosto hloupý postoj je často rozšiřován mezi kandidujícími Romy, jež vstupují do voleb na nevolitelných místech majoritáři zřízených politických subjektů.  I tento postoj k volbám a volební účasti sehrává v existenci prominoritních stran docela zásadní roli, kvůli které, a pro kterou dvě jediné romské politické strany nemají valný a prosaditelný politický program. Aktivními mezi Romy ve světlech politiky by měli být zejména mladí nemající přímé kontakty na současné představitele romských politických stran, protože nová politika si žádá nové razantnější proměny, kterých současní partajníci RDS, SRP a jejich blízcí známí nejsou schopni.

Nabízí se otázka, dojde v období následujících deseti let k vytvoření opravdové funkční a reprezentativní romské politické strany, nebo se opět jako společnost budeme nadále plácat v tom dnešním rozbředlém blátíčku?