Děkuji, pane prezidente

Václav Havel by v tento den oslavil 80. narozeniny. Byl osobností nadnárodního významu.  Neúnavný bojovník proti bezpráví, inspirující člověk, jež neúnavně poukazoval na nebezpečí tyranie a bezpráví ve světě, apeloval na českou společnost, aby se zapojila do aktivit podporujících lidská práva. Poslední československý a první český prezident byl jasným důkazem, že jedinec zmůže mnoho, pokud bude chtít. Mnoho Havlových slov nenalezlo zaslouženého zájmu médií, protože honorace ve vládě nepotřebovala, aby se v novinách, televizi nebo rozhlase objevila slova odsuzující překotnou privatizaci, na níž nebylo Československo připraveno.

Václav Havel byl a doposud je víc než jen známá osobnost. Václav Havel za sebou zanechal výjimečné morální a intelektuální dědictví. Byl jednou ze symbolických postav 20. století a jeho práce v oblasti lidských práv, demokracie a svobody je inspirací, nezapomenutelnou vzpomínkou na filosofii humanismu, kdy byl upřednostňován jedinec před zájmy režimu, strany a hloupého politikaření. Kéž by tato země měla více Václavů Havlů, o něž by se chátrající společnost mohla opřít jako o záruku lidství, jež se jako pára nad hrncem sráží do ztracena.

Václav Havel se nepodobal švejkovským předobrazům ultranacionálního čecháčka, neholdoval extrémismu, nezval si na Hrad představitele neofašistické a neonacistické obce, neloboval za protilidské hodnoty.  Kdyby Václav Havel žil, zcela jistě by odmítl chování Miloše Zemana, byl by zděšený z nárůstu esesáckých kreatur na českých, moravských a slezských ulicích. Odmítal by vznik pavlasteneckých partají mnohdy se vydávajících za falešné ochránce národa Slovanů. Postavil by se proti náckovským bojůvkám, usiloval by o politický zákaz nacizujících a rasizujících stran, protože pan prezident nikdy nepotřeboval ultranacionály ke svému úspěchu v politice. Už v roce 1999 ve svém novoročním projevu hovořil Václav Havel o zhoubě čecháčkovství vedoucího ke stavbě velké zdi netolerance projevující se zejména neúctou k lidským právům a tolerancí k rasismu a xenofobii.

Zhovadělé čecháčkovství dostává stále více prostoru, protože k jeho propagaci není třeba speciálních dovedností, nebo velkých znalostí. To si jen hovínečko na podrážce holínek potřebuje dokazovat, že je mnohem výše postavené, lepší a voňavější než jetelíček na jarní louce. Čecháčkovství dostává prostor na Hradě, protože je typické po východoevropský styl politiky, kdy blbec s funkcí v podnapilém stavu raději pozuráží muslimy, Romy nazve nemakačenky, protože s tímto stylem chování nalezne podporu u stejně negramotných Kromaňonců moderní doby internetu, mobilů a obnovené víry v rajský život pod rudou hvězdou nad Kremlem.

Silná osobnost se striktně stanovenými zásadami nepropadá šílenství politikaření a jakékoli marnivosti. A Václav Havel takovou osobností zajisté byl. Mnozí z nás jako by dávali stále viditelněji průchod vlastnímu latentnímu rasismu či předstírali, že ho nevidí u jiných. Mnozí jako by zapomínali, že měřítkem kvality demokracie je poměr k menšině, a začali znovu věřit v historicky tak neblaze proslulou ideu práv většiny, kdy se ti menší musejí podřídit, jinak mají smůlu. Přitom hodnota národa je vysoká pouze tehdy, pokud národ ochrání jedinečnost menšiny spolu s jejími zvyky a tradicemi. A přesně o tento pohled na svět usiloval Václav Havel. Snažil se upozorňovat na rakovinu zasetou v polistopadové společnosti, kdy se holohlaví joudové v nejrůznějších variacích pokoušejí ošálit vědomí spoluobčanů.

Je mnoho zdí oddělujících každého z nás do pomyslných táborů. Při svém odchodu z Pražského hradu v roce 2003 Václav Havel společnosti vzkázal: “Pokusme se přijmout ideu světa beze zdí mezi lidmi různých náboženství, různé barvy pleti, různých tradic a zvyklostí, různých jazyků a temperamentů“……opět měl Václav Havel pravdu. Dokud nezbouráme všechny zdi okolo nás, poté nemůžeme očekávat změnu, nemůžeme chtít klid na ulicích, protože jeden tábor bude tomu druhému ukazovat svou jedinečnost vymaněním se, rasizováním a ponižováním těch druhých. Zahoďme už konečně předpotopní čecháčkovství do kanálů. Pošleme k šípku naivismus v podobě regionálního nacionalismu, ze kterého jako předpotopní pijavice čerpají sílu různé druhy nacionalismů a nesvobod mnohdy se tvářící jako převlečené nevěstky v líbivých mimikrech hlupáků.

Táborování, rasistické prupovídky, to všechno pouze slouží k propagaci duševní vyprahlosti, myšlenkové demence. Lidé se nevěnují současnosti, minulosti, ani budoucnosti. Nejsou schopni uvědomovat si svět v sovslostech, proto taé Václav Havel kdysi prohlásil: Čecháčkovství se stupňuje tak, jak se neblaze homogenizuje česká společnost. Zmizeli z ní postupně Židé, Němci, buržoazie i Slováci: „Kdo bude na řadě příště? Romové? Homosexuálové? cizinci vůbec? a kdo tu zbude? Nejde jen o to, že takové postoje nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.”

Součástí světa Václava Havla byly duchovní tradice jeho otce i neduchovní tradice jeho strýce Miloše, po kterém pan prezident získal bohémskou, hédonistickou a klaunskou povahu. Tvář otce dumajícího  masarykovským způsobem nad projevy společnost byla doplňovaná bohémstvím a klaunstvím strýce. Kam jsme to klesli za celá ta desetiletí, když prezident republiky nepřemýšlí o stavu státu, ale jen a pouze o své důležitosti, o důležitosti činovníků jeho strany a případných sponzorů Zemanovy strany? Zeman mluví o náckovských bojůvkách, ale už se nezajímá jak proti bojůvkám zasáhnout, nevyjadřuje se k jednotlivým demonstracím…..

Václav Havel se již za svého života proměnil v český mýtus. Ale co je to ten český mýtus? Je to stavkdy si komunita lidí vypráví příběh a skrze tento mýtus skupina lidí rozumí dějinám a mentalitě. Takovými českými mýty jsou například příběhy praotce Čecha, knížete Václava, Jana Husa nebo prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Václav Havel není jen příběh vyprávění Čechů, je také příběhem celosvětového významu, o kterém každý ví i v té nejzapadlejší vísce světa. Už Samotné jméno Václav Havel je českou značkou morální kvality ukazující cizincům, že ne všichni Češi jsou rasisté a čecháčci. I přesto všechno se někomu Václav Havel zdál příliš moralistický, někomu příliš spirituální, někomu příliš proevropský, někomu příliš proamerický, někomu příliš multikulturní a někomu příliš protikomunistický a protikapitalistický,,,,,. Někomu naopak vadilo, že první prezident České republiky není nábožensky konkrétní……..těch věcí co na Václavu Havlovi některým spoluobčanům vadilo bylo mnoho.

Václav Havel byl a stále e nadčasovou osobností a je ostuda, že televize, dokonce ani rozhlas s dalšími médii nevzpomíná na 5 říjen jako na den narození největší osobnosti Česka.