Je správné, aby na oslavách samostatnosti Československa zazněla také slovenská hymna?

Oslavy vzniku Československa v prostorách Národního památníku Vítkov byly zahájeny za zpěvu dětského sboru chlapečků, jež své pěvecké vystoupení zahájili slovenskou hymnou. Po dlouhé době nad hlavami přítomných létají hromy nad Tatrami, zatímco opodál sedí Václav Klaus, který v devadesátých letech minulého století s Mečiarem vyjednával odluku kdysi poměrně nevýhodně sjednoceného státu. 

Byla snad umělecká vložka připomínkou historického exkurzu do časů Tomáše Gariqua Masaryka? Pokud si přítomní připomínali obraz republiky na začátku dvacátého století, proč na stejném místě nezazněla hymna podkarpatských Rusínů? Ti také patřili  do jednotného státu, zatímco dnes v časech oslav se na ně zapomíná. Svým způsobem je to velmi zvláštní. Zatímco na Slovensku nic neoslavují, v Praze nechybí kolorit čechoslovakismu, ve kterém se nehledí na to, jak tehdejší politici zapomněli na slova slibů a místo federace vytvořili stát pod diktátem jedné vlády a jednoho národa, kde Češi získávali navrch.

Slovenský rozměr do společného úsilí o společný stát přinesl Štefánik. Tento muž byl propagátorem čechokoslovakismu, zatímco třeba takový Beneš Slováky neuznával ani za samostatný národ. Dnes by druhý československý prezident zcela určitě nechápal, jak ti Slováci mohou mít vlastnírepubliku se svou hymnou, vlajkou i vládou.

ashampoo_snap_2016-10-28_14h23m54s_013_
mladí chlapci zpívají slovenskou hymnu

O názvu budoucího samostatného státu se tenkrát vedly velmi vzrušené, až silně nenávistné diskuse, kdy bylo předem jasné, že s pojmenováním přichází ruku v ruce nástin budoucí politiky. Slováci si uvědomovali rostoucí český nacionalismus ve slovech českých zastánců samostatného státu. Proto Slovenská liga raději pro společný stát Čechů a Slováků preferovala jméno Slavia. Bratislavští nacionalisté, toho času v exilu, usilovali o nestranné názvosloví, s pomocí něhož by nedocházelo k upřednostňování jednoho před druhým. Zda se Slavie Masarykovi líbila, nebo ne, to není jisté. Název Česko-Slovenská republika se společně s jednoslovným Česko-Slovensko objevuje teprve od ruské revoluce v roce 1917. Oba dva názvy, jak ten delší, i ten zkrácený, používal budoucí prezident v dokumentech a listinách.

Zpočátku se název státu měl psát s pomlčkou: “Česko-slovenská republika”. S postupem času, hlavně pod vlivem centrální vlády, docházelo k vytrácení pomlčky a v názvu se objevuje již jen Československá republika. V ústavě z 29. února 1920 je již zakotven název Československá republika. O ztrátu pomlčky se tehdy zasloužili Slováci, kteří pomlčkový stav považovali za méněcenný. Pomlčková problematika vykreslovala vztah Čechů a Slováků v nejrůznějších podobenstvích, kdy jednou byl pomlčkový stav vyžadován, zatímco jindy zůstal na obtíž.

ashampoo_snap_2016-10-28_14h27m03s_014_

Nacionalismus odjakživa ke své prezentaci využíval symboliku nevinnosti, jež je obsažena například v podobenství nedospělých chlapců. Nejinak tomu bylo i dnes. Diváci u televizních obrazovek, stejně tak návštěvníci přímo na místě, dostali nacionalismus ve velkých dávkách. Až člověk přemýšlí, zda-li je skutečně 28. říjen dnem, během kterého bychom měli oslavovat čechokoslovakismus, nebo vykrádat Slovákům jejich nacionalismus, jež by měl automaticky zůstávat v područí všeho českého. I takové dojmy průběh celé akce vyvolával.

Jak se zdá, organizátoři oslavného dne vzniku Československa nepochopili, o čem tento den skutečně je. Oslavujeme českou, nebo slovenskou státnost? A v čem ona státnost vlastně vězí? Kdo je zakladatelem a kdo tím v týmu, jež se rozhodl v novém společném státě na společné cestě budoucností? Program státních svátků by se měl organizovat velmi opatrně, protože potom může kýžená akce provokovat jiná zdání, než se původně počítalo. Slovenští nacionalisté určitě nebyli rádi z ceremoniálu, protože v něm cítili podřízenost a nikoli bratrství rovnocenných snah, ideí a práv.

Nabízí se otázka: “je správné, aby na oslavách samostatnosti Československa zazněla také slovenská hymna?”.