Masaryk Zemí Moravskoslezskou zkoušel zneviditelnit sudetské Němce i těšínské Poláky

Za dva týdny Česká republika slaví 98. výročí založení společného státu Čechů a Slováků. Nacionalismus díky tomu zažije obrovskou katarzi, zatímco reálné vnímání minulosti se všemi kladnými, ale také zápornými body zůstane stranou. Ve vzpomínkách Masarykova republika zůstává demokratickou, i když z dnešního pohledu tomu tak není.

První československý prezident ve svých proslovech hovořil o změnách, totálním obratu od praktik Rakousko-Uherska, zatímco v mnoha ohledech dělal totéž, co kdysi prováděla Vídeň české Praze. Menšiny přicházely o svá práva, Slováci ztratili iluze o rovnocenném partnerství ve společné republice, zatímco se v rámci strachu před sudetskými Němci a polskými Slezany území uprostřed Evropy svým zemským rozdělením na Česko a Zemi Moravskoslezskou přibližuje systému stařičkého mocnářství, jehož plody mladý stát využíval ke svému užitku.

Země Moravskoslezská se v naší historii poprvé objevuje sloučením Moravy a Rakouského Slezska v rámci Habsburské monarchie již v roce 1782, kdy za vlády Josefa II. nově vzniklému zemskému uspořádání velel zemský hejtman jako guvernér, nebo guberniální prezident. Země Moravskoslezská byla rozdělena na osm krajů, v jejichž čele jako první stál Ludvík hrabě Cavriani. Hlavním městem sjednoceného zemského útvaru zůstalo moravské Brno.

ashampoo_snap_2016-10-14_12h55m16s_004_

Země Moravskoslezská ve své podobě existovala nadále dalších 68 let, kdy v roce 1850 bylo království rozděleno na Markrabství moravské a Rakouské Slezsko. Vlivem moravského nacionalismu se Země Moravskoslezská vrátila nazpět od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861, kdy se předtím rozdělené části navrátily na kratičký okamžik zpátky do sjednocené podoby, aby se následně po několika měsících vše navrátilo zpět do “zajetých” kolejí……jen název zůstal trošku pozměněný. Z Rakouského Slezska se stalo rozhodnutím úředníků Vévodství Slezské.

Markrabství Moravské bylo vždy od svého prvopočátku ovlivňováno nejen místním moravským nacionalismem bojujícím proti “české hegemonii”, ale také ultranacionalistickým zápolením českých vlastenců bojujících často s umělohmotně vytvářenou hydrou němectví, jež v očích buditelů usilovala o zadušení všeho českého. Vedle pangermanismu vyrůstala uprostřed Evropy sestřička panslovanismu, ve kterém své místo na slunci získala nenávist vůči všemu německému, ale také čistě neslovanskému. Již v tento okamžik vznikalo podhoubí českého neofašismu, jehož pozdějšími nositeli nebyl nikdo jiný, než Karel Kramář společně s Aloisem Rašínem.

ashampoo_snap_2016-10-14_13h41m51s_006_
Vlajka Markrabství moravského

Viditelné je to například v “moravském paktu” uzavřeném Zemským sněmem Markrabství moravského z 16. listopadu 1905, kdy svolaní zástupci přijali balíček čtyř zákonů upravujících ve značné míře změnu zemského volebního řádu, sněmovního jednacího řádu, školských zákonů a dalších záležitostí týkajících se otázek zemské státní správy.  Na základě nových paragrafů se navýšil počet zemských poslanců ze 100 na 151 členů a zároveň byly poslanecké mandáty rozděleny podle národnostního principu, kdy 73 poslanců bylo voleno česky mluvícími obyvateli Moravy a 46 německy hovořícími zástupci moravských voličů. Zápolení mezi českým a německým nacionalismem tímto bylo přeneseno do nejvyšších míst zemského uspořádání. Přitom pro zákonodárce začátku 20. století byli Němci všichni, kdo německy hovořili, i když na území Moravy žili celé generace. Díky tomu do ranku němectví spadali někteří místní židé, jež němčinu používali doma, mezi příbuznými a přáteli, zatímco češtinou hovořili například na úřadech a s ostatními Čechy. Podobné je to s Čechy a češtinou, kdy byli opomíjení Moravané hovořící moravským dialektem.

O Moravanech se hovořilo jako o moravských Češích, nebo Češích moravského původu…….český nacionalismus již v tento okamžik nepřiznával Moravanům statut minority se svými právy, jako kdyby Moravané nikdy ve střední Evropě neexistovali. Díky nárůstu českého nacionalismu dochází k pěstování nacionalismu moravského, jehož projevy byly stejně nebezpečné, jako projevy nacionalistů z Prahy. Moravský pakt se snažil například zákonem o jazyku používaném na úřadech, vypořádat s rakouským vlivem, i když v zátylku hrozilo ideové nebezpečí sousední zemské krajiny. Nicméně, “moravský pakt” vyvolával mnoho potíží a nedorozumění.

ashampoo_snap_2016-10-14_13h45m12s_007_
české a německé volební obvody vzniklé na základě “Moravského paktu” z roku 1905

Školský zákon vycházející ze jmenovaného dokumentu zakazoval docházku do škol, jejichž vyučovací jazyk byl pro z´žáky nesrozumitelný……..to je sice hezké, ale na Moravě tou dobou jiné, než německé školy nebyly, a tak navrhované změny byly k ničemu. Podobně chaotický byl přístup podporující česky mluvící poslance zemského sněmu, kdy ke schválení důležitých zemských zákonů bylo třeba nadpoloviční většiny poslanců, zatímco dříve před reformami stačila jen přítomnost čtyř pětin poslanců……..díky podmínce nadpoloviční většiny přítomných poslanců na tom byli lépe nakonec poslanci německy hovořící. “Moravský pakt” upravoval používání mateřského jazyka na vybraných úřadech……tato možnost byla všude tam, kde národnostní menšina tvořila minimálně 20 % obyvatel daného okresu……v praxi toto pravidlo přinášelo češtinu jen ve venkovních oblastech, kde skutečně česká většina tvořila minimálně danou kvótu obyvatelstva. Předpisy z roku 1905 v praxi nepřinášely v praxi vůbec nic. Naopak napomáhaly k radikálnímu nárůstu nacionalismů na všech stranách pomyslného tábora.

České potírání moravanství a Moravské příslušnosti pokračovalo také po vzniku samostatného Československa. V období let 1918 – 1928 nový stát neměl v praxi žádné zemské samosprávné rozčlenění.

29. října 1918 proběhl i na Moravě a ve Slezsku politický převrat. V těchto zemích vznikaly nejprve tzv. národní výbory. 31. října 1918 byl v Ostravě vytvořen Zemský národní výbor pro Slezsko. Poslední “rakouský” zemský hejtman na Moravě JUDr. Otto Serényi zůstal ve funkci až do 8. listopadu 1918. Moravský zemský sněm a výbor byly v nové republice v horečce vzniku Československa nahrazeny Moravským zemským výborem, se sídlem v Brně. Spontánně vzniklé národní výbory byly ovšem 9. prosince 1918 zrušeny.  Zrození republiky vyvolalo vlnu nacionalismu takřka na všech směrech. Koncem roku 1918 byla na severu Slezska ustanovena německá provincie Sudetenland a na jihu Moravy Deutschsüdmähren. Němečtí ultranacionalisté se pokoušeli využít situace, slabé centrální moci z Prahy k vytvoření vlastní provincie na okrajích Československé republiky.

ashampoo_snap_2016-10-14_14h53m56s_009_
smuteční průvod – úrevoz padlých vojáků v sedmidenní válce s Polskem

Po sedmidenní válce s Polskem v Těšínsku, během které padlo na 53 československých vojáků, byla 4. března 1919 německými politiky ve větších městech regionu jižní severní Moravy vyhlášena generální stávka, jež 28. července 1920 vyústila na základě Velvyslanecké konference v roztržení Těšínska na dva celky mezi Polsko a Československo. Již v tomto období bylo více než jasné, že nový stát Masaryka bude nevtřícně vystupovat vůči minoritám. Zároveň nato prominoritní ultranacionalisté využívali chyby centrální vlády ke svému prospěchu.

Spory o republikové hranice pokračovaly i poté, kdy se na základě dohod upravovaly státní hranice, kdy jeden druhému nechtěl vracet území. K vojenským střetům roku 1919 docházelo také na Slovensku mezi bolševickou Maďarskou, Slovenskou republikou rad a Československem. K mírnému utišení situace 28. června 1919 přispěla Versaileská smlouva, podle které se upravovaly poměry na území bývalého Rakousko-Uherska. V tomto období docházelo i ke ztrátám zemských oblastí Československa, kdy ještě roku 1924 Morava ztratila katastrální území obce Nedvězíčko, které bylo nově začleněno do zemského členění Čech.

29. února 1920 Národní shromáždění Československé republiky schválilo ústavní listinu číslo 121/1920, kterou se s definitivní platností rušilo Markrabství moravské a došlo k zákazu používání moravské zemské vlajky. Jediné, co po Moravě a jejímu zemskému uspořádání zbylo, byl symbol na československém státním znaku.

ashampoo_snap_2016-10-14_13h21m04s_005_
Velký státní znak Československa

Zrušení Markrabství moravského bylo podle názoru pražských politiků nutné k odrakouštění mladé republiky. To byl vskutku velmi chabý důvod, vezmeme-li v úvahu například závislost Československa na vydávání bankovek, kdy byla využívána nejen grafická strana rakousko-uherských platidel, ale také schopnosti grafiků a rytců, jež na tvorbě měny v mocnářství pracovali. Jako klasický příklad bychom mohli jmenovat grafika Rudolfa Junka, který se podílel na tvorbě prvních státovek. O bývalé panství z Vídně se opírali politici také v mnoha zákonech a předpisech.

29. únor 1920 přinesl v zákoně číslo 126/1920 rozdělení Moravy na pět žup a jednotlivé okresy. Politické rozdělení nerespektovalo historické hranice a usilovalo o co nejtěsnější připoutání Moravy k Česku.  Zákonodárství však nebylo na Moravě přijímáno a moravští nacionalisté odmítali župní rozdělení Československa. Na Moravě a ve Slezsku rostl vliv radikálů, kteří využívali neochoty centrální vlády ukončit diskriminaci minorit a poskytnout jim plná občanská práva s výsadami, které měli majoritní spoluobčané. Moravští ultranacionalisté navíc s úspěšností poukazovali na neochotu Prahy přiznat Moravanům statut samosprávy, případně uznání moravské národnosti jako takové.

Československo Tomáše Gariqua Masaryka bylo Československém nacionálním, nikoli Československem národů. Místo přeměny státu do multikulturního a prominoritního podobenství Praha sáhla tzv. organizačním zákonem č. 125/1927 Sb. k zavedení mírně pozměněné formy zemského rozdělení vlasti podle vzoru Rakousko-Uherska. Svým přístupem vláda vytvářela nebezpečný precedenc, díky kterému minorityvládní kabinet sesílal do náruče henleinovců a dalších představitelů ultranacionalistů.

1. prosince 1928 byla Morava a Slezsko znovu sjednocena do Země Moravskoslezské. Praha si myslela, že když daruje problematickým oblastem určitý stupeň samosprávy, poté nacionalisté přestanou naslouchat sudetským Němcům a polským Slezanům. Nicméně, právě toto spojení vyvolalo protesty některých slezských Čechů, Němců a dokonce i Poláků. Mezi nejviditelnější odpůrce Země Moravskoslezské byl vůdce těšínských autonomistů Josef Koždoň.

Od 1. prosince 1928 do 31. prosince 1948 byla vedle Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi Zem Moravskoslezská jednou ze čtyř samosprávných zemí Československa. Celková rozloha nového zemského celku byla 26 738 kilometrů čtverečních.

Hlavním městem Země Moravskoslezské bylo Brno, ve kterém byl zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou. V Zemi Moravskoslezské existovalo čtyřicet pět okresních úřadů a magistráty tří statutárních měst Brna, Olomouce a Opavy. Nejvyšším politickým úřadem územní samosprávy byla zemská samospráva. Nejvyšším orgánem zemské samosprávy v Zemi Moravskoslezské bylo šedesátičlenné Zemské zastupitelstvo. Funkční období členů zastupitelstva bylo šestileté, jeho předsedou se stal zemský prezident, jenž byl podřízen ministerstvu vnitra. Zemské zastupitelstvo volilo ze svých řad Zemský výbor, jenž měl dvanáct členů. Tomuto výboru předsedal zemský prezident, kterým jako první byl od 2. prosince 1928 až do konce druhé republiky JUDr. Jan Josef Černý.

ashampoo_snap_2016-10-14_15h42m05s_010_
Judr. |an Josef Černý zemský prezident Země Moravskoslezské
 S přicházejícím německým nacismem  se v třicátých letech dvacátého století stále větší počet Moravanů obracel k Rakousku, ve kterém někteří lidé viděli ochránce před Hitlerem. ohlížel k Rakousku jako země ochraňující před Hitlerem. V tomto období na Moravě vznikají separatistické moravské organizace podporující fašismus. Získávají stále větší podporu. Fašistické fangle byly k vidění již ve dvacátých letech dvacátého století, kdy místní radikálové bez ostychu přijímali na konci zmiňovaného období označení “fašisté”.
1 října 1938 začala německá vojska obsazovat pohraniční oblasti Země Moravskoslezské, ze které nakonec zabrala celou jednu třetinu
. Jako odpověď 23.  10.  1938  byl  v Uherském  Hradišti  založen  Národní  výbor Moravského Slovácka usilující o záchranu zbývající Země Moravskoslezské před nacisty. Bylo to docela zvláštní období, ve kterém někteří místní fašisté zkoušeli vyhnout se náckovi z Berlína. Jedním z plánů po přijetí zákona číslo 299/1938 Sb zajišťujícího autonomii Slovenska, vznikají v Uherském Hradišti nápady k připojení Země Moravskoslezské k fašistickému Slovensku, čímž by vzniklo “Velké Slovensko”. Slovácko a Valašsko nebylo tímto nápadem nadšeno, a tak z plánu sešlo.

 

16. března 1939 byla Země Moravskoslezská začleněna do vyhlášeného Protektorátu Čechy a Morava, a tak idea na “Nic než národ” vzala za své. 13. ledna 1939 došlo k rozpuštění zastupitelstva Země Moravskoslezské. Jeho působnost poté převzal prezident nově vytvořené země Moravské, kterým byl od roku 1938 Jaroslav Caha. Nacisté usilovali o germanizaci Moravy. Druhý zemský prezident Moravy JUDr. Jaroslav Mezník byl dokonce kvůli odporu ke germanizaci zatčen gestapem a odvezen do Kounicových kolejí, kde byl zastřelen příslušníkem SS.

 

Po osvobození sovětskou Rudou armádou byla znovu obnovena Země Moravskoslezská. 12. května 1945 byl v Brně ustanoven dvanáctičlenný Zemský národní výbor pro Zemi Moravskoslezskou. 31. října 1945 byl předsedou Zemského národního výboru pro Zemi Moravskoslezskou zvolen prof. František Loubal. Poválečné období bylo opět doprovázené nacionalistickými snahami nejen Čechů, ale také Slováků, kteří se vznikem a politikou Země Moravskoslezské nesouhlasili. Konec Země Moravskoslezské předznamenaly první poválečné volby, ve kterých zvítězili komunisté. 31. července 1946 se novým předsedou Zemského národního výboru pro Zemi Moravskoslezskou stal šéredaktor moravského deníku “Rovnost” komunista František Píšek. Klement Gottwald chtěl republiku přeměnit do podobenství krajů. Nová ústava Československé republiky, jež byla schválena 9. května 1948, obsahovala ustanovení o krajích. 21. prosince 1948 byl přijat Národním shromážděním zákon číslo 280/1948 Sb. o krajském zřízení, kterým se rušilo dosavadní zemské uspořádání Československa a došlo k zavedení krajů.

 

Duchovním otcem komunistického přerozdělení na kraje byl ministr Nosek, který si ve jménu leninsko-marxistických tradic nepřál národní uvědomování Moravanů. Komunisté, dokonce ani předtím prvorepublikoví a druhorepublikoví hodnostáři nestáli o upevnění práv minorit, natož existenci národních myšlenek, ve kterých by minority zůstávaly plnohodnotnou součástí společnosti. Země Moravskoslezská je z tohoto úhlu pohledu smutnou připomínkou českého nacionalismu, jež byl vždy nepřátelský k jiným národům, kulturám a hodnotám národovectví.