Za projev v Radě bezpečnosti OSN přichází v Izraeli návrh zákona na zbavení státního občanství

Institutu zbavení občanství využívají pouze diktaturní režimy nemající s demokracií pranic společného. Jako kdyby občany mohli být pouze ti, kdo nemají problém s praktikami vlády a nabízené kabinetní politiky. Komunisté v bývalém Československu zbavovali své ideové odpůrce občanství, aby je následně mohli vyslat daleko za hranice oploceného státu. Tisíce kilometrů vzdálený blízkovýchodní Izrael je západními, ale také českými médii pokládán za jedinou výspu demokracie uprostřed jinak arabského regionu.

V novinářských vyjádřeních vítězí ideologie nad realitou všedních dnů. Co kdyby přeci jenom někdo vytasil s obviněním z antisemitismu. To by se teprve děly věci a autoři kratičkých sloupků by možná skončili někde na dlažbě, nebo na úřadě práce. Kritizovat zemičku s Davidovou hvězdou ve vlajce se nenosí, zato s propagací mladší sestřičky antisemitismu – islamofobie se daří čím dál víc.

Předseda izraelské lidskoprávní společnosti B’Tselem Hagai El-Ad nedávno promluvil v Radě bezpečnosti OSN. Bez obalu zmínil o tom, že okupace palestinských území  společně s výstavbou izraelských osad v Palestině musí jednou provždy skončit. Opevněné osady okupantů nejsou ničím jiným, než reálnou překážkou v dalším mírovém a zcela konstruktivním soužití dvou národů a dvou států, jejichž existence byla nastíněna před mnoha desetiletími během dohod v Oslu.

Hagai El-Ad během říjnového setkání v OSN před diplomaty prohlásil:

“Okupace musí skončit. Devětačtyřicet let palestinské bídy, útlaku a nenasytné expanze izraelských osad musí skončit. Neexistuje žádná důležitější záležitost členských států, která by si zasluhovala větší pozornost, než si zaslouží tato zmiňovaná problematika. Každý by si měl v mysli opakovat jen jednu věc: Je čas ukončit okupaci

Který z běžných 17 898 dnů izraelské okupace je tím silným? Život pod vojenskou vládou většinou znamená neviditelné, byrokratické a každodenní násilí. To znamená, že lidé zde žijí v nekonečném režimu povolení, která ovládají palestinské životy od kolébky až do hrobu. Izrael kontroluje registr obyvatelstva. Izrael kontroluje vydávání pracovních povolení. Izrael kontroluje, kdo může vycestovat do zahraničí a kdo nikoli. Izrael rozhoduje, kdo může přijít na návštěvu ze zahraničí a kdo nikoliv. V některých vesnicích Izrael udržuje seznamy obyvatel, kteří mohou dané místo navštívit, nebo kdo nemá právo vlastnit hospodářství s přilehlými poli. Povolení mohou být někdy odepírána. Povolení by měla být vždy obnovována. 

Závěr je jasný: Izrael je dlouhodobým projektem zacíleným na maximalizaci výhod plynoucích z palestinské půdy a zároveň minimalizuje obtěžování palestinskou přítomností tam, kde je to potřeba. Je pravdou, že i jen půl dne stráveného na Západním břehu Jordánu je více než dlouhou dobou k uvědomění si, že izraelské pravicové, středové, nebo levicové vlády rozšiřují svou činnost a okupaci od roku 1967.”

Jak sami vidíte, slova výkonného ředitele B’Tselemu neobsahovala ani čárku o antisemitismu. Neútočila na židy, dokonce ani na judaismus. Pouze kriticky a zcela správně poukazovala na politickou podstatu Státu Izrael a jeho vlády. V každé opravdové demokracii je kritika vlády a rozhodnutí politiků něčím naprosto normálním, nebo dokonce vyžadujícím. Na mezinárodní půdě konečně zaznělo něco víc, než jen nějaké rezoluce, nebo bezduché desputace o poměrech izraelské společnosti.

Domácí izraelská politika na Hagai El-Adův proslov reagovala po svém. Ruku na srdce, přesně taková reakce se dala předem očekávat. Když vysoký představitel mezinárodně známé lidskoprávní organizace na mezinárodní půdě hovoří v rozporu s krajně pravicovým etosem vlády, jsou místní politici ochotni vymyslet speciální zákon, s pomocí kterého bude izraelským státním příslušníkům za slova názoru prohlášenými mio území Státu Izrael odebíráno občanství. Přesně s takovým nápadem přispěchal koaliční poslanec Knessetu za krajně pravicový Likud David Bitan, jež nedávno na druhém kanálu místní televize mimo jiné prohlásil: “Činy El-Ady v Radě bezpečnosti bijí do očí nedůvěrou v občanství pro svou zemi, a proto by tento člověk měl odejít do jiné země, kde by mohl být občanem“.

Uprostřed vysílání lidé dostávají v alobalu zabalené pravdy radikalismu, kdy se lidé dělí podle politických přání, i když jsou společnosti prospěšní. Za radikální projev sklidil poslanec Bitan vlnu nevole. Izraelská politická, ale také celospolečenská scéna na nabízenou legislativu, o jejíž osudu se bude tento týden rozhodovat, jednotný názor. Někteří ji vítají. Jiní odsuzují. Stejně rozpolcená je vládní opozice, kdy část de facto podporuje Netanjahua s jeho kabinetem a další zbytek parlamentní “sešlosti” volá po nepřijatelnosti krajně pravicových návrhů vládní koalice.

Místo  návrhů zákona vystrkujícího některé lidi z izraelského občanství, by místní vláda měla raději přemýšlet nad tím, jak ukončit své mezinárodně nezákonné chování vůči Palestincům a bezpochyby také beduínům, ke kterým se stát nechová vůbec správně.