U smrtihlava se nesmí zapomínat na kontext a jeho účel použití

Honička za lebkami se skříženými hnáty nabírá tragikomických rozměrů, kdy jednotliví účastníci veřejné debaty zapomínají na kontext, zatímco se křečovitě chytají všeho, co na internetu potkají.

Vytahují se symboly pirátů a na řadu přicházejí i českoslovenští legionáři, protože ultranacionálové na Wikipedii odhalili informace o úderných oddílech na ruské frontě, a tak zcela demagogicky podávají rovnítko Ortelova lebka versus znak českých legionářů……..své k tomu říkají také někteří levicově orientovaní spoluobčané, kteří zmínku o lebce pokládají za stejně hloupou a prvoplánovou jako Ortelovy texty, protože lebka s hnáty se objevuje v projevech Antify a dokonce i na stadionech FC St. Pauli……..

Ano, je to pravda………se symbolikou lebky s hnátami se můžeme setkat na nejrůznějších místech a rozhodně ornament z pirátské vlajky nemá nic společného s nacismem.

Při posuzování o vhodnosti, či nevhodnosti symbolu je třeba vycházet z kontextu a také z toho, co daný subjekt chce za jeho použití říct.

Roli v uvažování hraje také minulost subjektu, jež lebku s hnáty používá. 

Lebka s hnáty má mnoho významů podle smyslu užití. Vlivem vývoje se v současnosti stala symbolem revolty, odporu, jinakosti, smrti ale také zůstala součástí grafického projevu krajně extrémistických názorů. 

Lebka s hnáty se v lidské historii objevuje téměř odnepaměti. Poprvé se s ní v evropském kontextu můžeme setkat u Keltů, zejména u kultu hlavy, kdy tehdejší bojovníci sbírali lebky svých poražených nepřátel, balzamovali jejich hlavy a uchovávali je jako válečnou kořist ukazující na statečnost bojovníka. Keltové věřili, že v hlavě sídlí lidský génius, který ji ani po smrti neopouští a kterého lze využít k ochraně vlastníka a posílení bojových schopností.

Lebka s hnáty byla u Keltů znakem sebeobětování, válečného hrdinství a ochoty položit za rod i vlastní život 

Symbolika popisovaného znamení má velmi silný význam, a proto se hojně využívá například v oblasti vojenství, které lebku s hnáty zvěčňuje na uniformách, praporech a dalších insigniích.

Zpravidla se jednalo o úderné jednotky určené pro zásah ve velmi nebezpečných bojových akcích.

Poprvé se v německém prostředí můžeme v roce 1741 s lebkou s hnáty setkat u kavalérií pruské armády Friedricha Velikého. Konkrétně se jednalo o husarský regiment číslo pět. Příslušníci tohoto vojenského sboru měli černou uniformu se znaky smrtihlava. Od této doby se v německy hovořících zemích lebka stala součástí symboliky některých pluků.

Lebka s hnáty ve vojenské terminologii do jisté míry převzala keltský význam boje za rod, sebeobětování, hrdinství a vidiny smrti jdoucí z bojeschopnosti speciálních útvarů

Ve vojenském prostředí bylo téměř normální, když úderné síly bojovaly se smrtihlavem na čepici, nebo výložkách. V bitvě u Waterloo kyrysníci generála Delorta byli napadeni hulány pod velením von Lützowa……tito vojáci měli na čepici umrlčí hlavu. Ve Velké Británii nosí odznak s umrlčí hlavou 17. pluk jezdeckých kopiníků, který ho získal v bitvě u Balaklavy. Lebku s hnáty používali českoslovenští legionáři v Rusku a Itálii.

Po první světové válce se staly lebky s hnátami symbolem ultrapravicového boje proti bolševismu a socialismu.

Vývoj společnosti rozšiřoval významy dlouhodobě používaných symbolů a přesouval je do nejrůznějších sociálních skupin, jež ke svému politickému postoji potřebovaly nějaký silný a jasně hovořící symbol, na který by se bylo možné odkázat v těžkých časech. Politika….především kolektivní potřeba seskupovat se do názorových skupinek potřebuje ihned rozpoznatelný znak, kterým může být například lebka s hnáty. Pokud v rámci extrémních názorů použijete něco, co je blízké smrti, poté za pomoci jednoduché grafiky můžete prosazovat ideologii apokalyptických bojů, kdy je přímo nutné ideového soupeře zlikvidovat, protože místo diskuse vstupuje do hry pravidlo zabij, nebo budeš zabit.

Lebka s hnáty díky tomu má další politický význam odkazující na dehumanizaci protivníka, jehož je nutné zlikvidovat, protože jinak nemohou být prosazovány politické postoje.

Díky sociálnímu rozkolu, zvyšujícímu se napětí v Evropě na začátku 20. století vznikají extrémistické levicové i pravicové skupiny. Zejména německá ultrapravice si ve jménu boje vůči komunismu vybrala smrtihlava jako svou vlastní, novou symboliku zahajující lítý boj proti ideovým nepřátelům.

I proto nebylo Hitlerovým pohůnkům proti srsti sáhnout po děsivém obrázku evokujícím široké veřejnosti na první dobrou konec, smrt, zánik………..Umrlčí lebka nacistů znázorňovala stejně jako u Keltů sťatou hlavu protivníka a také sílu, odvahu a příslušnost k rodu, za který jsou jeho členové ochotni bojovat a položit svůj život.

Nacisté, fašisté, ale také jejich současní pokračovatelé využívají ke své prezentaci symboliku, která původně patřila jiným kulturám a národům. Bez jakékoli úcty starodávná znamení upravují k obrazu svému a přetvářejí je, aby později mohli vyznavači xenofobie tvrdit, že právě oni jsou těmi vyvolenými s mystickou silou v rukou.

Vyznavači nesvobody z řad krajní pravice se snaží za pomoci převzatých a značně významově pozměněných starodávných symbolů dokazovat svou nesmrtelnost, věčnost i příslušnost k rasově čistým předkům, jakými byli například nacisty vybásnění a vybájení Árijci.

Když se podíváte na nejrůznější krajně pravicové skupiny v české kotlině, tak i zde naleznete velké množství symbolů, které díky snahám radikálů dostávají slovanský kolorit, i když s ním nemají pranic společného. Xenofobové si takovými dokreslováními vlastenectví léčí frustrace z malosti Čechů, ze které se zrodila například hydra českého fašismu reprezentovaného Rašínem i slovutným Kramářem.

Od konce druhé světové války symboliku lebky – smrtihlava využívají ke své propagaci také krajně pravicové spolky často se hlásící nebo mající blízko k nacistické ideologii. 

Lebku s hnáty v poválečných časech ke své prezentaci jako projev revolty využívají levicové a ultralevicové spolky – ovšem v jiném kontextu než krajní pravice

Díky snahám Národního Frontu Castistů z devadesátých let dvacátého století nacistická ideologie společně s její symbolikou dostala nástřik slovanství a slovanského národovectví. Tam, kde dříve bylo slovíčko “německý, německá, německé” zůstalo “český, česká, české”. Odtud se starogermánská symbolika společně se znaky pangermánství dostává do “tradic” české krajní pravice.

S vývojem společnosti se vyvíjejí také extrémisté a za vzor svých “pokroků” využívají čeští krajně pravicoví radikálové vývoje německé krajně pravicové scény, podle které v Česku vznikají například autonomní nacionalisté, nebo Generace identity………

Se změnami a touhami po celospolečenském zařazení přichází ochota pozměňovat nacistickou symboliku tak, aby zákonem nebyla potrestána, avšak aby stále obsahovala vnitřní obsah odkazující na hodnoty nacistů. 

Moderní stoupenci krajní pravice velmi dobře vědí, že kdyby si na trička dali okopírovaný znak esesáků ve stejném grafickém provedení, jaké používali například Waffen SS, měli by problém se zákonem. Ovšem, pokud notoricky známou symboliku nakreslí jinak, zákon na ně nemůže, protože dokázat spřízněnost s nacismem je v takovém případě téměř nemožné, protože jde jen o nějaký znak, který kdysi používali v romantické literatuře piráti.

A zde se dostáváme k jádru celé věci:

symboliku je nutné posuzovat podle kontextu a účelu jejího použití

Stačí se podívat na Tomáše Ortela, který si image českého ultranacionalisty dokresluje bílou lebkou s hnáty a českým lvíčkem uprostřed. Nikdo mu nic nedokáže, přesto je vzhledem ke “zpěvákově” minulosti krátkého působení v neonacistické kapele Conflict 88, užívání neonacistů jako ochranky na koncertech a účasti na naci demonstracích jasné, kam ozdoba na hrudi směřuje.

V případě krajně pravicového Hnídka je tu jakýsi kontext a dokonce i ten účel, jež se s nacistickým značně shoduje.

Tomáš Ortel s bílou lebkou s hnátami a lvem na čele promlouvá ke svým posluchačům skrze nonverbální jazyk symboliky, kdy sám sebe ve znaku na prsou označuje za udatného a statečného bojovníka, jakéhosi vítěze, jemuž je dobré naslouchat a držet se případných rad a příkazů k povznesení národa do nacionálně čistějších zítřků, kdy bílý lev ovládne společnost a opět nad Českem zavane extrémistova spravedlnost.

Tomáš Ortel chce svým fanouškům za pomoci smrtihlava ukázat, že je Čech, který v rámci svého boje obětuje část sebe, svého času, kousek fyzické aktivity pro dobro českého lidu a nabádá své příznivce za pomoci obrázku na tričku, čepici, autě a dalších předmětech k podobným obětem.

Jinými slovy, smrtihlavem říká totéž, co nacisté. Jazyk ultranacionalismu, podobně jako dalšího krajně extrémistického postoje bývá jednoduchý a téměř vždy směřuje přímočaře k předem daným a zcela jasným cílům. I proto je velmi málo pravděpodobné, aby Ortelova lebka znamenala něco jiného.

Ostatně samotný Tomáš Ortel ve večerních televizních novinách potvrdil, že v lebce s hnáty vyznává to, co vyznávali podobným symbolem například také nacisté. 

Je smutné, nebo možná také zábavné, když se při posuzování symbolů zapomíná na kontext a účel jejich použití. Ovšem demagogie z jakýchkoli směrů nechce slyšet a číst pravdu, a tak autoři některých článků raději mlží. Samozřejmě, mnohonásobně nebezpečnější jsou Ortelovy texty, které je třeba kritizovat především, ale na prezentovanou symboliku bychom také neměli zapomínat.