29. prosince 1989 se Václav Havel stal posledním prezidentem Československa

29. prosince 1989 se Václav Havel stal posledním československým prezidentem. Komunistickým režimem perzekuovaný a značně podceňovaný dramatik a filosof dokázal díky touze po vědění i bez vysoké školy dosáhnout nejvyšších hranic, i když o ně až tak moc nestál. 

Komunisté, kteří pomalu, ale jistě přicházeli o vlivná místa, požadovali 11. prosince 1989 přímou volbu prezidenta republiky, protože v rukávu měli Ladislava Komárka, se kterým počítali jako s jistotou do budoucích, poněkud změněných časů. Rudí tajně doufali, že díky svému vlivu dokážou smést Havla a jeho společníky pryč ze středu zájmů, zatímco se do vysokých postů dostanou loutky jdoucí na ruku ústředního výboru doposud jediné vládnoucí strany v republice.

I když se to tak z dnešního pohledu na věc nemusí zdát, volba polistopadového prezidenta nebyla vůbec jednoduchou a bezproblémovou. Usmívající Václav Havel z černobílé fotky zvěstující heslo “Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí” sice dává roku 1989 symboliku nadějí, tužeb a očekávaných změn, ale cesta k opravdovým zvratům nebyla vůbec jednoduchou.

Václav Havel promlouvá po zvolení prezidentem republiky na balkoně Pražského hradu ke shromážděným lidem

Sametová revoluce vystavila Václava Havla do situací, které vůbec neznal. Musel se změnit v mnoha ohledech. Už nebyl “jen” dramatikem, ale především se díky chodu událostí stal jedním z předních politiků polistopadové éry. Najednou vystupování na veřejnosti nebylo tím soukromým, oslovujícím nanejvýš jen blízké, nebo jedince, jež odpor vůči komunismu sledovali a fandili mu. Najednou Václav Havel v krátkých kalhotách s každým slůvkem sesílal vzkaz celému národu.

Samotné Občanské fórum nebylo podle tvrzení historiků připraveno převzít role vládních a ústavních činitelů. Hlavní aktéři si částečně naivně mysleli, že pouze přispějí k odchodu komunistické garnitury starého režimu…..ti budou nahrazeni jinými méně zkompromitovanými jedinci a Občanské fórum bude pouze na nově zvolené dohlížet jako nějaký dohližitelský orgán z lidu…….samozřejmě, taková představa se vymykala realitě, ale to si tenkrát málokdo z hlavních protagonistů uvědomoval.

Tím spíše by bylo naivní očekávat od Václava Havla něco převratného. Prezidentem nechtěl být, ale když nebylo jiné možnosti, nakonec úřad přijal.

10. prosince 1989 stávající prezident Gustáv Husák jmenoval novou vládu. Jejím předsedou se stal Marián Čalfa, ale většina vládních křesel spadla do klína Občanskému fóru, slovenské Veřejnosti proti násilí a členům dalších menších politických stran. Čalfa přerušil vazby na Ladislava Adamce a přeorientoval se na vedení Občanského fóra. Čalfa si získal postupně díky svému uvažování důvěru Václava Havla.

A byl to především Marián Čalfa, který Václava Havla prosazoval jako prvního porevolučního prezidenta Československa. Už na začátku prosince se uvažovalo o tom, že by se měl zvolit nový prezident místo Gustáva Husáka. Zatím však Koordinační centrum Občanského fóra nemělo vůbec povědomí o tom, jak zvolení Havla zařídit a jak vůbec zajistit samotnou volbu. Samotný Gustáv Husák krátce po nástupu Čalfy do funkce abdikoval, a tak se již od prosince Hrad ocitl bez svého pána. Václav Havel byl již tehdy velmi populárním. Představoval pro spoluobčany nejznámější osobu polistopadových dění, a tak je logické, že mysl na nového prezidenta Československa padla právě na něj.

Federální shromáždění se tenkrát sestávalo z komunistických poslanců, nebo z lidí loajálních KSČ. I proto bylo téměř nemožné, představit si, že by zrovna tito lidé zvedli při volbě prezidenta republiky ruku pro Václava Havla. Byla to velmi zajímavá situace, kdy Vláda s Havlem problém neměla, zatímco poslanci ano. Taky proč by ho měli volit, když Komunistická strana Československa chtěl za prezidenta Ladislava Adamce, zatímco Socialistický svaz mládeže toužil po Čestmíru Císařovi známému především z dob Pražského jara.

Václav Havel si podává ruku s Ladislavem Adamcem

Delegace Občanského fóra vedená Pitthartem 13. prosince 1989 komunistické návrhy na přímou volbu prezidenta odmítla, a tak se nakonec volení odehrálo přesně podle tehdy platné ústavy. Komunisté se však s rozhodnutím nechtěli smířit, a tak dokonce ve Federálním shromáždění iniciovali hlasování o referendum za přímou prezidentskou volbu. 15. prosince 1989 se Čalfa na tajné schůzce setkal s Havlem, se kterým se domluvil na spolupráci při prosazování jeho osoby na post prezidenta republiky. Marián Čalfa se chtěl udržet ve vysoké politice, a proto zcela pragmaticky přeměnil výhybku z komunistického tábora, do vísky nového režimu, kterému chtěl pomoci například zajištěním Havlovy osoby jako jediného možného kandidáta v jinak rudém parlamentu.

Je docela zábavné, jak někteří konspirátorsky zaměření spoluobčané komentují tajnou schůzku Čalfa x Havel. Dodávají do ní část své dětské naivity, když tvrdí, že součástí dohod byla i beztrestnost pro prominenty komunismu.  Samotný Václav Havel podobné závěry několikrát odmítl.

Akce “Havel na Hrad” dospěla do svého konce 19. prosince 1989, kdy Marián Čalfa na zasedání Federálního shromáždění oficiálně Václava Havla navrhl na prezidenta republiky za celou vládu. Poslanci návrh přijali a Václav Havel se tímto stal oficiálně jediným kandidátem na prezidenta Československa. 22. prosince 1989 se na Havlovi jako jediném prezidentském kandidátovi a Dubčekovi jako předsedovi Federálního shromáždění domluvily také politické strany. Je skutečně záhadné, jak se Čalfovi podařilo přesvědčit komunistické poslance, aby sáhli po Havlovi jako po jediném prezidentském kandidátovi. Samotný Čalfa se k tomu nechtěl nějak vyjadřovat. Vždy jen dodával, že některým poslancům bylo třeba důrazně domluvit.

29. prosince 1989 se uskutečnilo první veřejné hlasování prezidenta republiky. Byl to další taktický krok Čalfy, se kterým si jistil dodržení dohod, kdy by všichni v přímém přenosu viděli, kdo hlasoval proti. Další veřejné hlasování se odehrálo až v roce 2008.

Konec prosince přivedl do prostředí politiky prezidenta, na kterého můžeme zcela správně být hrdi, protože taková osobnost, jakou Václav Havel býval, se nerodí každý rok. Je velká škoda, že poslední československý a první český prezident již není mezi živými. Možná by Sobotkova vláda s opozicí jednali úplně jinak a Okamura by měl lidově řečeno po ptákách, protože Václav Havel by zcela správně poukázal na to, že islám je náboženství jako každé jiné a uprchlíkům je třeba pomáhat.