Bylo by správné, pokud by Alexandrovci jednou provždy zanikli

Je trochu smutné, když si někteří lidé spojí kremelskou diktaturu a její propagaci s ruskou kulturou. Radikálové uctívají kult Putina naroubovaného na ideál velkého Ruska, zatímco si naivně myslí, že takovými projevy vyjadřují kladné city k ruské a vůbec slovanské kultuře.

Připomíná to období nacistického Německa, kdy někteří fanatici a vyznavači pangermanismu považovali nové nacistické šlágry za vlastenecké, prastaré písně, pokladnici německé kultury, kterou by měli všichni opatrovat jako nejdražší šperky nové vlasti hákového kříže. Když se hledá berlička pro zkažené názory a city volají po diktátorovi se silnou rukou, často se zapomíná na skutečné poklady národní minulosti, protože národ a vlastenectví se proměňují v příšeru, degenerují a znamenají něco jiného, než tomu bylo původně.

Rusko, ruská kultura, hudba, poezie, literatura, zvyky………to všechno je krásné, malebné a obohacující. Takové věci je třeba oceňovat a volat po jejich uchování pro příští generace, protože umělci jako Gogol, Puškin, Tolstoj, Ozerov, Volkov, Balakirev a další jsou opravdovými poklady světového významu. Láska k ruskému by měla být láskou k těmto umělcům a vůbec ke kultuře obecně. Obdiv k diktátorům, nebo k politickým systémům nemá nic společného s Rusofilií a láskou ke všemu ruskému.

Každý režim, diktatura obzvláště, velmi rád využívá umělecký svět k propagaci a obhajobě své politiky. S tanci, písněmi a uměleckými čísly na pódiu se snadno propaguje zkázonosná politika do nejmenší vesničky v horách.

S leteckým neštěstím, při kterém zahynulo více jak devadesát lidí, většina z obětí byla členy armádního sboru Alexandrovců, se vyrojily nejrůznější názory odmítající, nebo zcela naopak přijímající smrt mnoha lidí. Především, smrt kohokoli je velmi smutná a lidsky bolestivá záležitost. Není možné mít radost ze smrti někoho jenom proto, že je členem ideově podbarveného spolku umělců.

Jiné je to s uměleckým sborem jako celkem, kdy negativní události mohou být vnímány jako kladná záležitost komplikující propagaci zejména Putinovy krutovlády, které veleslavní Alexandrovci sloužili plnými doušky.

Alexandrovci vznikli 12. října 1928 jako dvanáctičlenný kolektiv Souboru rudoarmějské písně. Teprve ve třicátých letech dvacátého století měl více jak 300 členů a jeho prvním vedoucím byl profesor Moskevské konzervatoře P. I. Čajkovského, národní umělec SSSR, skladatel Alexandr Vasiljevič Alexandrov, jehož jméno se do názvu souboru dostalo až po jeho smrti v roce 1946.

Již od svého prvopočátku Alexandrovci byli vojenským uměleckým souborem Stalinovy Rudé armády. Hlavní náplní tanečníků a zpěváků byla propagace vládních plánů, politiky, politického systému nejen doma v Sovětském svazu, ale také v zahraničí. Tato ideová náplň hlásné trouby politiky Kremlu uměleckému soukolí zůstala až do současnosti. Zpěváci v minulosti zpívali o modru a lidskosti Stalina, opěvovali krásy komunismu, zatímco dnes nezapomínají Alexandrovci ve svých vystoupeních opěvovat správnost ruských náletů v Sýrii, i když je navýsost jasné, že ruské činy a skutky na Blízkém východě mohou za lidské oběti mezi civilisty. Alexandrovci za pomoci své impozantní hlasové výbavy opěvovali ruské aktivity na východě Ukrajiny…….

I když Alexandrovci nebojovali se zbraní v ruce, jsou alespoň z ideové stránky spoluviníky ruských zločinů, jejichž následky a činy ve svých uměleckých ekvilibristikách oslavovali a obhajovali. 

Z morálního a politického hlediska je ospravedlnitelné vnímat letecké neštěstí s Alexandrovci za kladnou událost, protože zemřeli ti, jimž nebylo líto nad oběťmi Putinovy agrese. Ideoví politruci skonali a v co nejkratší době budou nahrazeny politruky novými, protože agresivní režim pokoušející se o návrat bipolárního světa potřebuje ideové pomocníky. Budiž nadpozemská spravedlnost k zemřelým spravedlivá a bolest v srdcích pozůstalých co nejmenší, ovšem Alexandrovci si jako ideově podbarvené těleso zaslouží konec i zánik zároveň, protože znásilnit hudbu, básně a tanec k omluvenkám válečných tažení a propagace nenávisti je neomluvitelné.

Když Alexandrovcům nevadily miliony mrtvých, uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině, není divu, že tomuto uměleckému seskupení není proti mysli zabíjení dětí v Allepu, na východě Ukrajiny, Afghanistánu, nebo na Kavkazu.

Pokud zapomeneme na ideologii a podporu násilné a mezinárodně často nezákonné politiky Kremlu, potom musíme bez zaurdění přiznat, že Alexandrovci svým pěveckým a uměleckým vystoupením právem patří k jedněm z nejlepších mužských chórů světa.

 

SDÍLET