Ježíšek, Děda Mráz nebo Santa Claus?…..Vánoce jsou o něčem jiném

Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu.”, pronesl ve svém proslovu k dětem v roce 1952 Antonín Zápotocký. Z politického důvodu jeden symbol Vánoc zmizel, aby byl nahrazen tím východnějším z Moskvy. Rok co rok se vedou debaty o tom, co je více či méně tradičnější a jestli dárky nosí komunismem nastrčený chlápek v červeném, tolik podobný Santovi ze zámoří, nebo neexistující bytost, o níž básní literární bardi evropského středověku.

Jsou to tragikomické desputace nad tím, co je a není tradiční. Malá holčička, nebo chlapeček narozený po padesátých letech dvacátého století považuje za tradičního Dědu Mráze, protože toho Ježíška nikdy na rozdíl od vousatého starce na vlastní oči neviděl. Stačí se podívat na kultovní pohádku Mrazík. Tam holí ozdobený stařík pobíhá po tajze,dotkne se kmene stromu a vytvoří atmosféru dokonalé zimy, za kterou by se nemusel stydět kdejaký prospekt cestovní kanceláře. Nostalgie dětství  dokáže korunovat za tradiční téměř cokoli. Je to podobné, jako když amerikanofilové považují Santa Clause za tradičního, protože tento zvyk přišel z  nekriticky přijímaného Západu. Břichatý Santa v celovečerních dojácích skáče do komína některého z  domů, aby doručil hodnému chlapečkovi vytoužené autíčko, o němž už po týdny tajně sní.

Ve střetu tradic není ve skutečnosti nic jiného, než ideový boj kultur, ve kterém se bojuje o to, co považujeme z pohledu vlastních preferencí za méně či více tradiční. Tomuto vnímání vánočních tradic napomáhá globalizovaný trh, který i tomu nejmenšímu capartovi napovídá co je více tradičnější. Na obalu od čokolády se capartovi nabízel Mrazík, protože na toho Jejžíška si vzpomněl jen opravdový pamětník. A pokud už někdo Ježíška vzpomněl, téměř vždy ho zosobňoval do Dědy Mráze, stejně jako dnes je Ježíšek zosobňován do obtloustlého Santy Clause.

Vánoce už dávno ztratily křesťanský kolorit. Je to zvyk, který prostě je. Nabízí příležitost trávit v uspěchaném světě alespoň okamžik pospolu. Poskytuje čas k rozjímání, který stejně nikdo stoprocentně nevyužije. Je komické sledovat diskuse o tom, jestli je tradiční Ježíšek, Děda Mráz nebo Santa Claus, zatímco stejným diskutérům nevadí vánoční stromek, o kterém je poprvé zmínka v brémské kronice z roku 1570. Přestanou snad účeloví obhájci tradičního zdobit stromky ve svých obývacích? Panna Marie podle Koránu porodila Ježíše pod datlovníkem. V Okolí Betléma, ve kterém se Ježíš narodil, jsou olivovníky, přesto se jako vánoční stromek v českých domácnostech používají jedličky nebo smrček………..V Česku se vánoční stromek nepoužívá příliš dlouho. Poprvé jej postavil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku a zvyk se uchytil až ve 40. letech 19. století v bohatých rodinách. Ostatně, nejstarší zmínka o kaprovi pojídaném jako štědrovečerní pokrm pochází z 13. století, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka.

Většina štědrovečerních tradic nemá s narozením Ježíše nic společného. Stejně tak s ním v moderním slova smyslu nemá nic společného Ježíšek, jež po staletí v Čechách a v celém zbytku Evropy nosil dětem dárky.  Na čem je založeno kouzlo Vánoc?  Pravý smysl Vánoc je třeba hledat v atmosféře svátků, v tom, že jednou za rok by lidé na sebe měli být milí a hodní.….samozřejmě s uspěchaností světa se taková atmosféra může podobat pokrytectví, kdy radnice rozdávají chudým a bezdomovcům polévku, zatímco celý rok na ně “kašlou”. Podobně se chová církev, ale to nemění nic na tom, že by Vánoce měly přinést do domácností atmosféru klidu a radosti ze společného soužití.

Rodiče dětem tvrdí, že dárky nosí Ježíšek a nikoli Děda Mráz nebo Santa Claus……Je celé kouzlo Vánoc pro děti založené výhradně na tom, že dárky pod stromeček přinese nějaká nadpřirozená bytost, kterou Ježíšek bezesporu je? Kouzlo Vánoc je především v rozzářených dětských očích, v očekávání zázraku, v atmosféře v  lásky a porozumění, kdy nejsou hádky a menší prohřešek se odpustí. Do určitého věku věříme v nadpřirozeno, jež vstoupí do našich příbytků a odmění nás za to, že jsme byli hodní. Není to víra v Ježíše, té neexistující bytosti z Bible, je to víra v něco jiného, co nás sleduje a co je schopno a ochotno nás odměnit a pomoci nám, pokud je to třeba. Jak již bylo v článku zmíněno, mnoho malých dětí si pod pojmem vybaví ty komerčně známé postavičky, případně ty bytosti vystupující z vyprávění rodičů……Vánoce pro dítě představuje atmosféra, zářící stromeček, sváteční večeře, sváteční oděv, do kterého se všichni ke štědrovečerního stolování oblékají…….Vánoce pro dítě představují také dárky, které se v dětských očích jeví jako hlavní bod Vánoc, zatímco s přibývajícím věkem hlavním bodem zůstává všechno to okolo.

Tradice obdarovávání sahá až do starého Říma, kde se na Nový rok v dobách předkřesťanských lidé obdarovávali a tento zvyk zůstal až do svátků zimního slunovratu později křesťanskou církví převzatého jako Vánoce. Příběh narození Ježíše v Betlémě, tak jak o něm vypráví Lukášovo evangelium, přitahoval odjakživa pozornost lidí. Změnil pohanské svátky zimního slunovratu a s postupem doby stále dochází k jeho přeměně, kdy zůstává obalové jméno, s pomocí jehož se propůjčuje tradiční politicky a komerčně převzatým vzorům Vánoc. Je bláhové bránit se komerci. Svět se vyvíjí a s ním i tradice a zvyky. Novou tradicí by mohlo být přání k Vánocům a Novému roku posílané formou sms zpráv, zpráviček na Facebooku nebo s pomocí jiných sociálních sítí.

Někdy není důležité, jak věci nazýváme, ale jak je prožíváme a co si z takového prožitku odneseme. Nehledejme v jednoduchých věcech zbytečně složitosti. Buďme tolerantní a nechme každého, ať si každý sám vybere, čemu věří a co je podle něj jen krásná pohádka, nebo absolutní nesmysl.